Další závod Jílka, teď o miliony. Jak v Česku zpeněžit olympijské zlato

Tenhle kluk je fenomén. Ono zprofanované slovo se na Metoděje Jílka hodí nejen kvůli tomu, že na zimní olympiádě v Miláně a Cortině získal fantastickými jízdami zlato a stříbro. I z dalšího důvodu.

„Protože už se nám hlásí zájemci o spolupráci,“ říká Jan Koukal, šéf agentury Sportegy.

Bývalý squashový hráč, v tuzemsku prakticky neporazitelný, teď vede sportovní agenturu, která má ve své „stáji“ Metoděje Jílka, Martinu Sáblíkovou, lezecký úkaz Adama Ondru, olympijského šampiona na kajaku Josefa Dostála, zlatého kanoistu Martina Fuksu, běžkyni Lourdes Glorii Manuel a další.

Jílek i mezi nimi momentálně vyniká. Už proto, že Koukalovi drnčí telefon. Kdo ale očekává, že olympijské zlato je zároveň zlatou kartou otevírající dveře, za nimiž sedí majitelé a ředitelé firem, se plete.

„Bylo by hezké, kdyby se to dělo. Ale neděje,“ usměje se Koukal.

„Dřív se skutečně generální ředitel rozhodl, že když je pro něj skvělá Martina Sáblíková, bude s ní firma spolupracovat - a bylo úplně jedno, jaká je firemní strategie,“ dodává Tomáš Pravenec.

Ten je CEO společnosti The Playbook House, která historicky zastupuje právě Sáblíkovou a Jílka a nedávno koupila většinový podíl v Koukalově Sportegy. Tak, aby vznikl ještě silnější hráč - a aby se obě strany mohly věnovat tomu, v čem vynikají. Pravencovo „křídlo“ marketingu a partnerstvím, Koukal individuálnímu přístupu ke sportovcům.

K úspěchu dnes sportovci potřebují obojí, výjimky neexistují. Protože svět i Česko zpragmatičtěly. Dávno pryč jsou časy, kdy Aleš Valenta, Roman Šebrle či Barbora Špotáková vyhráli olympiádu – a společnosti se o ně přetahovaly. Jakkoli se sluší dodat, že zrovna tito jmenovaní chápali lépe než ostatní, co je potřeba udělat pro sportovní i finanční úspěch.

„Když dnes chodíme na velké korporáty, téměř vše musí být podloženo čísly. Vize, mise, strategie, propozice,“ líčí Pravenec. „Buď do jejich firemního výkonu a stylu pasujete, nebo ne. Jestli je jim sportovec sympatický, je to samozřejmě přidaná hodnota, ale už dávno ne základ. Tím je, aby firmě spolupráce opravdu něco přinesla.“

Proto je kolem Jílka rušno i v tomto ohledu. Velký kontrast proti druhé zlaté olympioničce Zuzaně Maděrové – vítězná snowboardistka zatím agenturní zastoupení nemá.

Koukal už podobnou mánii zažil, když obrovitý vousáč Dostál dotáhl svůj zlatý olympijský sen v Paříži. Na rozdíl od Jílka na čtvrtý pokus.

„Je to takový mixér,“ přibližuje Koukal, co se po mimořádném sportovním úspěchu začne dít. „Známí se mě ptali: Proč nejedeš do Paříže? A já odpovídal, že potřebuju být připravený tady. Přiletíte domů, následuje olympijský park, rozhovory, vše okolo. Musíte být na úspěch připravený. A my tím musíme sportovce provést.“

Ano, u Jílka se noví partneři hlásí, ale on už má portfolio vystavěné. Jsou v něm Under Armour, stavební gigant Vinci Construction, Billa, Cardion, Apera (pracovní móda a ochranné pomůcky), Decathlon (cyklistický sortiment Van Rysel) jakožto zásadní hráč se sportovním oblečením a výbavou – i proto, že Jílek je nadšený cyklista. Toyota jako autopartner, Penco na potravinové doplňky.

„Moje zkušenost s Pepou Dostálem byla taková, že se pár potenciálních partnerů ozvalo, ale třeba to ani nedopadlo. I ti noví byli výsledkem dlouhodobé koncepční práce. Toho, že všemu jdeme naproti, že hledáme spojení, která dávají smysl a sedí ke sportovcům, k jejich životu a značce,“ dodává Koukal.

Už proto, aby nedošlo na nejslavnější Cimrmanovo pravidlo, že prvek očekávání bývá následován prvkem zklamání.

„Konkurence pro sportovce je na marketingovém poli obrovská,“ uznává Koukal. „Je těžké se prosadit, fakt hodně. Proto si myslím, že je dobré znát i očekávání sportovců samotných.“

S vědomím toho všeho v jejich kancelářích na Pankráci probíhala mise Jílek, ještě než v Miláně vstoupil na ovál. Do agentury ho doporučila Sáblíková, která v něm viděla možného olympijského vítěze už v časech, kdy se jiní ošklíbali nad tím, že válí na kolečkových bruslích.

„Byla to sázka a trefené bingo,“ uznává Pravenec.

Na Jílkovi nejen on oceňuje špičkovou angličtinu díky přípravě v mezinárodní trenérské skupině Novozélanďana Kalona Dobbina – i to, jak chápe, že sociální sítě nejsou pro sportovce jeho kalibru zábava ani otrava, ale hlavně povinnost.

„Zásadní je mít plán,“ říká Pravenec. „Věděli jsme, které společnosti budeme chtít oslovit znovu, i když třeba předtím deal s nimi nevyšel. Byli jsme připravení, že pokud to cinkne, budeme olympijské medaile schopní vytěžit.“

U koho si přesně domlouvat schůzky? Univerzální návod neexistuje.

„Sportovec od sportovce,“ souhlasí Koukal. „Třeba u Lourdes je partnerem Notino, u mladé holky to dává perfektní smysl. Skoro každý má oblíbené oblečení nebo vybavení, to je další cesta. Mety jezdí hodně na kole, proto Van Rysel od Decathlonu. I jeho zajímají doplňky stravy, tělo je motor pro každého sportovce, potřebuje mu dávat to nejlepší.“

Koukalovým know-how je poznat každého sportovce, s nímž spolupracuje, nechat ho vyplnit na začátku spolupráce podrobný dotazník a i na základě toho vypracovat strategii. „Z toho mi vyjdou jeho love brandy, co ho baví mimo sport, jeho ambice. To je klíč k oslovování značek.“

Výsledky jsou pestré jako soupis olympijských disciplín. Zažil sportovce, kteří odmítali spojení se sázkovými kancelářemi - i ty, kteří s ním byli úplně v pohodě. „Jiní nechtějí energetické drinky, protože cítí, že jsou vzory pro děti. Každý přemýšlí trochu jinak, každý je jiný, autentický. Nemůžeme a ani nechceme nikoho k ničemu nutit,“ říká Koukal.

S tím, že třeba tabákové výrobky včetně moderních variant nebo žvýkacího tabáku, velmi oblíbeného u hokejistů, by ani v případě nabídky k samotným sportovcům neposouval. „Asi bych s tím měl sám morální problém.“

O Jílkovi už je známo, že poslouchá, chce se učit a chápe dobu. Proto může být do budoucna nejen přepisovačem české olympijské historie, ale také nadstandardně vydělávajícím sportovcem.

Českou jedničkou je v tomto ohledu hokejista David Pastrňák s hrubým příjmem přes 300 milionů korun ročně. Magazín Forbes sestavuje každý rok top 25 a spodní hrana vyskakuje už pomalu k 60 milionům korun. To je pro sportovce mimo hokej, fotbal a tenis ohromující částka. Ani pokud bude Jílek dělat vše správně, do takovýchto žebříčků se neprobojuje.

Jílek je každopádně připravený dostávat ze sebe maximum i zde.

„Sportovci musí být úspěšní i ve věcech okolo, pracovat na své značce,“ říká rázně Koukal. „Když vidíte, jaký profík je ve všech směrech Mikaela Shiffrinová, naprosto fenomenální sportovkyně, pak argument ‚to nejde‘ vážně není platný. Je dominantní na svazích i ve všem ostatním.“

Jako další příklady vyzdvihuje tenisové hvězdy Jannika Sinnera či Arynu Sabalenkovou. „Začali dělat vlogy, mají obrovský dosah,“ říká o jejich videotvorbě. „A nejhodnotnějším golfistou je v tomto ohledu Bryson DeChambeau. Všichni mají skvělý švih a skvěle putují. On ale rozjel YouTube, sledují ho i děti, je suverénně nejpopulárnější. Musíte ukazovat zákulisí. Atletická dráha nebo tenisový kurt jsou pořád jen dráha a kurt, maximálně v jiné barvě. Lidi zajímá život okolo.“

V Česku podle něj totéž pochopil například Štěpán Šebrle, fotbalista a syn zmíněné olympijské legendy Romana Šebrleho. Ani mu to nemusí nijak zvlášť komplikovat samotné sportování – Šebrle junior podle Koukala dokáže za jeden den natáčení při správné strategii získat materiály klidně na dva měsíce, které pak doplňuje kratšími aktuálními záležitostmi.

„Investovat peníze a čas se vyplatí,“ přikývne Koukal. „Všem říkám: Když máte pět tisíc sledujících, je to Bohemka, sto tisíc je Camp Nou. To je jednoduchá matematika, přičemž u těch, co to zvládnou nejlépe, to bude spíš o nulu navíc.“

A dnes to jde snadněji než kdy jindy.

„Nečekám na to, co o mně kdo vydá za zprávu, protože když se stanu zajímavým, mám to pod kontrolou, dám věci na své sítě a média to převezmou. Jako sportovec mám velkou moc, jen je potřeba pochopit, že tak jako je nutné se po závodě vyjet na rotopedu, je třeba být profesionálem i z hlediska komunikace,“ dodává Koukal.

Sport je pořád základ, to on jako někdejší squashový šampion chápe a zdůrazňuje. To se nemění, jinak vládnou úplně odlišné časy než v dobách, kdy byli celebritami Valenta či Šebrle.

„Pokud sportovec nepracuje na sociálních sítích, jeho hodnota a marketingový potenciál letí strašně dolů. Když to skloubí s kariérou, jeho hodnota se násobí,“ říká Koukal. „A je důležité tam být. Pokud vyklidíme tyto platformy jen influencerům, koho budou naše děti sledovat?“

Pro tátu jednoho školáka a jednoho předškoláka jde navíc o osobní téma.

„Možná jsem v něčem naivní, ale potřebujeme vzory pro společnost,“ říká Koukal, do čehož dříč Jílek zapadá. „Je hezké vidět nejen úspěch, ale i cestu. Pochopit, že samo se nic nestane, že je to sakra dřina. Nikdy nebudu hned majitelem firmy nebo olympijským vítězem. Musím se vypracovat a makat na sobě.“

Což souvisí i s jinou záležitostí - snižující se odolností populace celkově, nejen fyzické, ale i mentální.

„Sport potřebujeme, je hrozně důležitý. Ten profesionální je jen špička ledovce, která má velkou pozornost a tím pádem má vliv,“ vrací se Koukal ke své práci. „Do jejich příběhů se snažíme zapojit značky, které zásadně definují brand sportovce. Proto je tak důležité vybrat je správně.“

A když se vrátíme k jeho ideálům, důležité je podle Koukala nemyslet pouze na to, o kolik vám mohou marketingová a sponzorská partnerství vylepšit konto.

„Chápu, že čas je nejcennější, co máme. Nikoho do ničeho nenutíme,“ chystá si pointu. „Ale pokud tyto věci mohou dělat i Djokovič nebo Ronaldo… Protože i oni chápou, že tím skrz sport získávají další sílu a možnosti, jak pozitivně ovlivnit svět kolem sebe.“