Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Americký prezident Donald Trump se od víkendu snažil přimět státy NATO a další země k zapojení do války s Íránem.
Dosavadní odezva je ovšem odmítavá. Řada zemí, včetně Japonska, Austrálie, Francie, Itálie či Německa, dala najevo, že nemá v plánu vyslat své válečné lodě, aby pomohly obnovit provoz Hormuzského průlivu, jak chtěla Trumpova administrativa.
Írán plavbu dopravní tepnou, kterou putuje asi pětina světové ropy, zásadně omezil, což vedlo k nárůstu ceny černého zlata.
V úterý Trump obrátil. Na své síti Truth Social napsal, že Spojené státy „pomoc od nikoho nepotřebují“, protože jsou „nejsilnější zemí na světě“.
Americký prezident zopakoval, že NATO vždy považoval za organizaci, kam přispívají hlavně USA, zatímco jejich spojenci pro ně „nic nedělají“. Teď se podle něj odmítají zapojit, přestože „téměř všechny“ země souhlasily s americkou operací v Íránu. Řada států se přitom vůči ní vyjádřila zdrženlivě a Washington se státy NATO akci nekonzultoval.
Válka na Blízkém východě v online reportáži:
Už předtím Trump pohrozil, že NATO čeká „velmi špatná“ budoucnost, pokud mu nepomůže ochránit průliv.
Mezi země, které na Trumpovu výzvu zapojit se v Hormuzu, reagovaly chladně, i když ne zcela odmítavě, patří Velká Británie.
„I když podnikneme nezbytné kroky k obraně sebe i našich spojenců, nenecháme se vtáhnout do rozsáhlejší války,“ vzkázal už v pondělí tamní premiér Keir Starmer v projevu, kterým se podle britských médií dosud nejzřetelněji distancoval od počínání Spojených států v Íránu.
Americký prezident Británii jmenovitě kritizoval. Podle něj by se tento „Rolls-Royce mezi spojenci měl s nadšením zapojit“ do snah na znovuotevření Hormuzského průlivu.
Mapa Perského zálivu, Hormuzského průlivu a Ománského zálivu.
Spor přispěl k dalšímu napětí ve vztazích mezi Trumpem a Starmerem. Po začátku americko-izraelské války v Íránu už se jednou střetli, a to když Británie odmítla dát Spojeným státům povolení využívat své základny k útokům na Írán. Později svolila k jejich využití během obranných akcí.
Možná lodě, možná námořní drony
Premiér Starmer nyní ubezpečil, že průchodnost Hormuzského průlivu je pro Británii prioritou a vzkázal, že pracuje se spojenci, včetně evropských zemí a Kanady, na udržitelném plánu, jak zachovat provoz dopravní tepny.
Podle všeho zcela nevyloučil ani vyslání válečných lodí do regionu. „Zvažujeme různé možnosti. Je to zatím jen diskuze. Ještě jsme se k žádnému rozhodnutí nedostali,“ reagoval premiér Starmer.
Podle britských médií tamní vláda zvažuje, že do průlivu vyšle nově vyvinuté námořní drony, které umí vyhledávat a zneškodňovat miny. Má totiž za to, že pokud by vyhověla Trumpově požadavku a do oblasti zamířily její lodě, mohlo by to vést k nebezpečné eskalaci. Írán by mohl nadále útočit.
Bývalý americký diplomat na Blízkém východě a analytik Arabského centra ve Washingtonu Nábil Churí považuje rozhodnutí spojenců nevyslat do oblasti lodě i přes americké výzvy za „moudrý přístup“. V případě zásahu íránskou palbou by totiž takové státy byly vtaženy do války.
„Cestou k odblokování situace je konec války. Jakmile ji ukončíte, jakmile přestanou létat rakety tam a zpátky, Hormuzský průliv bude opět volný. Je to velmi jednoduchá logika, která ale zjevně uniká současnému osazenstvu Bílého domu,“ řekl Churí v rozhovoru pro 5:59, ranní podcast Seznam Zpráv.
Poslední odminovací loď, kterou Británie v oblasti Blízkého východu měla, se vrátila z Bahrajnu do Portsmouth na plánovanou údržbu jen několik dní před začátkem války. Po odplutí HMS Middleton se země poprvé za posledních padesát let ocitla v regionu bez přítomnosti válečné lodě.
Velitel flotily Královského námořnictva Steve Moorhouse se vymezil proti kritice, kterou krok vyvolal. Podle něj Británie tři dny před vypuknutím konfliktu předložila „modernější nabídku, která odpovídá požadavkům regionálních partnerů“.
„Jen velmi málo zemí nakupuje to, co bych nazval tradičními, zastaralými a primitivními systémy, u nichž se člověk ocitá velmi, velmi blízko miny. Dnešní technologie nám umožňují provádět tyto práce na dálku, a právě to děláme s využitím těch nejmodernějších technologií,“ uvedl s odkazem na drony na vyhledávání min.
Deník The Times, který jej citoval, nicméně upozorňuje, že ačkoliv o sobě Británie mluví jako o světovém lídrovi v oblasti bezpilotních námořních technologií, momentálně má v Perském zálivu pouze několik odminovacích dronů.
Britský ministr obrany John Healey v pondělí vzkázal, že „autonomní prostředky pro vyhledávání min“ byly v této oblasti „předem rozmístěny“, aby pomohly vypořádat se s íránskými bombami rozptýlenými po Hormuzském průlivu.
Odkazovat má pravděpodobně na průzkumné drony Remus - zařízení ve tvaru torpéda vybavené sonarovými senzory, které dokáží při hledání min dosáhnout hloubky až 305 metrů. Britské ministerstvo obrany údajně disponuje 19 kusy, ne všechny jsou ovšem v Perském zálivu.
Podle deníku The Times problém spočívá v tom, že většina systémů na vyhledávání min, které by Londýn mohl potenciálně vyslat do Perského zálivu, je nyní v britských vodách a chrání zemi před ruskou hrozbou.
Tlak na Starmera roste
Kritika ze strany prezidenta Trumpa i rostoucí ceny ropy, které dopadají na britské obyvatelstvo, zvyšují tlak na Starmera, aby reagoval. Britská vláda nicméně zůstává ohledně zapojení do konfliktu velmi opatrná.
Mezi mnohými Brity panuje strach z toho, aby země znovu nezabředla do vleklé války vedené Američany jako na začátku tisíciletí v případě Iráku.
Z průzkumu agentury YouGov vyplývá, že 59 % Britů je proti americko-izraelským útokům na Írán. Celkem 69 % tamní populace má pak za to, že Británie by měla v rámci konfliktu zůstat neutrální nebo se aktivně stavět proti němu, jak ukazuje šetření organizace Survation.
Téma silně rezonuje i na britské politické scéně. Podle opozičních liberálních demokratů by Británie neměla posílat do oblasti lodě, ale měla by spíše usilovat o deeskalování konfliktu. Lídryně Konzervativní strany Kemi Badenochová pak Starmera kritizuje za to, že je pomalý a při jednání s USA nejde dostatečně do hloubky.
