Z Čejče do New Yorku. Příběh firmy, která chce ovládnout americké pekárny

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Amerika začíná objevovat dobrý chleba a pro moravského výrobce pecí Kornfeil to znamená obrovskou příležitost. Firma, kterou vede Martina Kornfeilová, proto plánuje výraznou expanzi za oceán.

Dobře upečený chleba jde poznat i po zvuku. „Musí to být takový ten krásný zvuk zvonu kostela. Nesmí znít dutě, protože to víte, že jste ho dobře nevytvarovala. Náš chleba zvoní krásně. I průmyslové chleby musí zvonit,“ popisuje Kornfeilová, která mezi bochníky vyrůstala.

Její otec Karel začal vyrábět pekařské pece krátce po revoluci a není to tak dávno, co společnost předal dcerám. Ty firmu kompletně přestavěly. „Můj tatínek firmu vedl srdcem a s obrovským nadšením pro ten produkt jako takový. Hlavně, aby zákazník byl spokojený. A spokojený musí být i Kornfeil a jeho zaměstnanci, a ti budou spokojení, když budou dobře zaplaceni,“ líčí spolumajitelka.

Další růst teď plánuje převážně na americkém trhu. Ještě donedávna byly Spojené státy symbolem toustového chleba a hamburgerových housek, dnes se tam rychle prosazuje kvalitní řemeslné pečivo, zejména kváskový chléb.

„Extrémně se to mění. Trend kváskového chleba k nám ostatně přišel z Ameriky. Zakladatel kváskového hnutí je Chad Robertson ze San Francisca. To on všem ukázal, že se dá chleba vyrobit přes den. Dát si ho do stopkynárny, jít surfovat a ráno si ho dopéct,“ popisuje šéfka výrobce Kornfeil.

Právě tahle změna chutí stojí za rostoucí poptávkou po profesionálních pecích. Od roku 2012 vznikají ve Spojených státech stovky až tisíce nových kváskových pekáren. Ačkoliv běžný Američan stále často sahá po průmyslovém pečivu, vyšší střední třída už podle Kornfeilové dává přednost kvalitnímu chlebu.

Firma proto buduje pozice ve městech jako New York, Los Angeles a nově je přítomná i ve státech Texas a Colorado. Zlomem byla loňská velká zakázka v Denveru, další projekty postupně přibývají.

Ambice jsou přitom vysoké. Ve Spojených státech funguje přibližně 78 tisíc pekáren a Kornfeil by chtěl získat významný podíl. I proto firma zvažuje otevření vlastní pobočky přímo v USA a přesun části týmu. Ne všichni zaměstnanci ale chtějí do zahraničí odejít. „Nelíbí se jim to. Nechtějí do Spojených států. Jsou to jednotky lidí, kteří by se mnou šli,“ mrzí Kornfeilovou.

Zkušenosti z amerického trhu ukazují kulturní rozdíly. „Těch 14 let, co tam jsme aktivní, nám ukázalo, že Američan opravdu potřebuje na všechno dokonalý návod. On potřebuje přesně vědět A, B, C, D, a jakmile chybí E, tak nebude dál pracovat. My tady v Česku si umíme poradit,“ popisuje.

Vedle expanze ale firma řeší i praktické překážky – například cla nebo logistiku. Nestabilní obchodní podmínky i kolísající ceny dopravy komplikují plánování dodávek. Zdražování ale není na pořadu dne. „To si nemůžeme dovolit. My bychom rádi, ale v našem průmyslu jsou ceny velmi napjaté. Pro tento rok se budeme snažit ceny držet, jak jsme je nastavili v lednu, ale příští rok nikdo neví, co bude.“

Růst firmy je ale patrný už dnes. Tržby loni poprvé překročily půl miliardy korun a dosáhly rekordních 591 milionů. Zisk před zdaněním se z roku na rok zdvojnásobil na loňských 80 milionů. K lepším výsledkům pomohla mimo jiné i větší sériovost výroby, například zmíněná americká zakázka, kdy firma dodala do Denveru 35 identických pecí.

Kornfeil přitom patří mezi nejmladší výrobce pekařských pecí na světě. „My jsme nejmladší ze všech těch výrobců pekařských pecí na světě, ostatní slaví 150 nebo 300 let a my letos 35. A protože jsme nejmladší, tak si myslím, že jsme nejprogresivnější, protože chceme dohnat ty velké hráče,“ říká s odkazem na zavedené firmy jako Werner & Pfleiderer či Pavailler.

Výrobce z moravské Čejče aktuálně dost sází i na vlastní inovace, které mají pomoci pekařům zvládat výkyvy cen energií. Vyvíjí termoolejové úložiště, schopné ukládat energii z fotovoltaiky a využít ji při pečení i v noci, kdy slunce nesvítí. Princip spočívá v akumulaci tepla do speciálních materiálů a jeho následném využití pro vytápění pecí.

Zakladatel firmy Karel Kornfeil si chce nechat řešení patentovat. Řízení ale stále běží. „Je to tam rok. My jsme s hrůzou zjistili, že patentové řízení může trvat až dva roky. Ale věříme, že patentový úřad se rozhoupe a patent získáme,“ říká podnikatelka.

Kornfeil reaguje například i na nedostatek pracovníků v pekárnách a snahu omezit noční směny. Moderní technologie umožňují připravit výrobu přes den a dopéct až ráno, což snižuje náklady a zvyšuje atraktivitu práce v oboru. „V těch menších provozech se ale pořád chodí v noci. Obzvlášť my Češi potřebujeme vstávat s dobrým teplým rohlíkem a chlebem,“ říká Kornfeilová.

České pekařství podle Martiny Kornfeilové dlouhodobě doplácí na nedostatek investic. Modernizace se tu podle ní odkládala řadu let. Teprve nyní se situace začíná měnit a firmy se postupně nadechují k obnově technologií. Zásadní problém ale vidí v nastavení podpory ze strany státu.

Nejde jen o případ sta milionů na „inovativní toastový chleba“ z firmy Penam. Dotace podle ní obecně nefungují. „Já jsem v tomhle revoluční. Já si myslím, že dotace křiví trh. Dánsko, Německo, Belgie nedávají dotace, ale bezúročné úvěry, protože chtějí mít záruku, že ty pekárny budou investovat a ty peníze zůstanou v dané zemi,“ říká podnikatelka, která za změnu systému bojuje i jako ambasadorka iniciativy Druhá ekonomická transformace.

Nevýhodná pozice českých pekařů je podle ní ještě výraznější ve srovnání s Polskem, kde stát podporuje obor mnohem agresivněji. Tamní firmy díky dotacím pokrývajícím až 40 až 55 % investic rychle modernizují výrobu a expandují do zahraničí. Stát má zároveň lépe zvládnutou kontrolu.

„Jim to neskutečně pomáhá, dokážou velmi rychle zrealizovat obrovské projekty. A samozřejmě ty polské produkty putují na český trh za velmi výhodné ceny. V tomhle nás Polsko opravdu předskočilo.“

I když záplava polských rohlíků na našem trhu nehrozí, dopady jsou už dnes viditelné. „Rohlík se špatně mrazí, ale ostatní produkty už tady jsou. Poláci aktuálně vyváží 20 % své pekařské produkce,“ říká.