Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Íránský raketový program znovu přitahuje pozornost, a to poté, co Teherán v pátek odpálil dvě balistické střely směrem k základně Diego García v Indickém oceánu, o čemž jako první informoval deník The Wall Street Journal (WSJ).
Rakety nezasáhly cíl - jedna byla podle dostupných informací zničena ještě během letu, druhá dopadla asi 640 kilometrů od cíle. Incident přesto vyvolal nové otázky o skutečném dosahu a schopnostech íránských zbraní.
Základna Diego García leží přibližně 3800 kilometrů od Íránu a byla vybudována právě s cílem být mimo dosah většiny protivníků.
Víkendové dění nicméně ukázalo, že i vzdálené strategické body nemusí být automaticky považovány za bezpečné, uvádí například britský deník The Times.
Podle vojenských expertů Írán oficiálně uvádí maximální dolet svých raket kolem 2000 kilometrů, reálné schopnosti ovšem mohou být větší.
Jednou z možností, jak dosáhnout delšího doletu, je podle analytiků snížení hmotnosti bojové hlavice, a tím výrazně prodloužit dolet určitých střel.
Podle Sidhartha Kaušala z britského institutu Royal United Services Institute (RUSI) by snížení hmotnosti nálože na 450 až 550 kilogramů mohlo zdvojnásobit dolet na 4000 kilometrů.
V takovém případě by rakety odpálené ze severovýchodního Íránu teoreticky mohly zasáhnout cíle v Anglii. I lehčí hlavice by přitom měla dostatečný účinek na zničení budovy.
Připomeňme, že důležitou roli v současném napětí hraje také britská letecká základna RAF Fairford v hrabství Gloucestershire, vzdálená zhruba 4300 kilometrů od Teheránu. Právě odsud startují americké bombardéry k operacím proti Íránu.
Izraelský náčelník generálního štábu Ejal Zamir varoval, že íránské rakety již nyní představují přímou hrozbu pro evropské metropole, včetně Berlína, Paříže a Říma.
Podle odborníků patří mezi nejpokročilejší íránské systémy rakety Chorramšahr 4, které vycházejí z technologií severokorejských střel Musudan a mohou mít větší dosah, než Teherán oficiálně přiznává, shrnuje The Times.
Debatu přiživují i výroky amerického prezidenta Donalda Trumpa, který opakovaně tvrdil, že Írán pracuje na raketách schopných zasáhnout území Spojených států.
Oficiální americké odhady jsou však zdrženlivější. Podle hodnocení Obranné zpravodajské agentury z roku 2025 by Írán mohl vyvinout mezikontinentální raketu nejdříve kolem roku 2035, a to pouze v případě, že by se k tomu politicky rozhodl.
Íránský kosmický program
Diskuze se vede také o možném vojenském využití íránského kosmického programu.
Americký expert na globální bezpečnost Jeffrey Lewis z Middlebury College pro stanici CNN upozornil, že Írán měl v minulosti rozpracovaný program mezikontinentálních balistických raket. Ten byl podle něj později formálně převeden do civilního kosmického programu poté, co nejvyšší vůdce Alí Chameneí v roce 2017 stanovil zmíněný limit doletu.
Podle Lewise však mohlo jít spíše o politické rozhodnutí než o skutečné technické omezení. Může jít o skrytý způsob, jak rozvíjet pokročilejší raketové schopnosti.
Podobně uvažuje i analytik Sam Lair z výzkumného centra James Martin Center for Nonproliferation Studies, zaměřeného na nešíření jaderných, chemických a biologických zbraní, kontrolu zbrojení a mezinárodní bezpečnost.
Íránské nosné rakety určené pro kosmický program mohly při vojenském využití dosahovat ještě větších vzdáleností. To se týká například rakety Ghaím-100, kterou používají Revoluční gardy.
„Lidé často zapomínají, že kosmické nosiče využívají v zásadě stejnou technologii jako balistické rakety,“ upozornil Lair.
Navzdory zmíněným teoretickým možnostem panuje mezi analytiky shoda, že skutečný útok na vzdálené cíle, například ve Velké Británii, by byl velmi obtížný. Problémem je zejména přesnost střel na velké vzdálenosti a nutnost překonat vyspělou protivzdušnou obranu, včetně systémů NATO, upozornil deník The Times.
Další roli hraje i omezená ničivá síla lehčích hlavic, které sice umožňují delší dolet, ale mají menší účinek. K dosažení významného zásahu by tak bylo nutné odpálit větší počet střel, což zvyšuje náklady i riziko neúspěchu.
Neúspěšný útok na Diego Garcíu ukazuje, že hranice íránských schopností nemusí být podle expertů tak pevně dané, jak se dosud zdálo. Přestože by Írán mohl teoreticky zasáhnout i vzdálené cíle v Británii, praktická efektivita takového útoku zůstává sporná.
Jak upozorňují odborníci, šlo by o nákladný a nejistý krok s omezeným vojenským přínosem. Jeho význam by tak byl spíše politický než strategický, shodují se The Times i CNN.
