Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
V roce 2019 sledoval, jak americký prezident Donald Trump zavrhl plány na vojenskou operaci ve Venezuele. I jeho tak překvapilo, když ten samý prezident letos 3. ledna přímo v Caracasu dopadl venezuelského diktátora Nicoláse Madura.
Situace v zemi je ale velmi nepřehledná, protože Trump ponechal ve vládě mocenskou kliku Madura včetně jeho někdejší pravé ruky – Delcy Rodríguezové. Spolupráci s touto socialistickou revolucionářkou si prezident nemůže vynachválit. Rodríguezová Trumpa na oplátku nazývá přítelem.
Seznam Zprávy nabízí druhou část rozhovoru s Elliottem Abramsem, americkým politikem a někdejším poradcem Ronalda Reagana, George Bushe mladšího a Donalda Trumpa, který ho na jaře roku 2019 jmenoval do role zvláštního emisara USA pro Venezuelu.
Můžete mi říct, co se to ve Venezuele probůh děje? Snad všichni chavistas (stoupenci revoluce) převlékli kabáty, zatratili odkaz zakladatele revoluce Huga Cháveze. Je to překvapivý pohled…
Ne, nepřevlékli. Začnu zeširoka. Trump ve své strategii národní bezpečnosti řekl, že západní polokoule je naše (americká, pozn. red.). Vychází z Monroeovy doktríny (evropské mocnosti neměly podle prezidenta Jamese Monroea zasahovat do záležitostí států na americkém kontinentu, pozn. red.). Trump dal najevo, že nebude v tomto regionu akceptovat nepřátelské země, které jsou navázány na Írán, Čínu a Rusko.
První část rozhovoru s Elliottem Abramsem
„Trump si zajistil místo v historii. Předpokládejme, že Teherán padne třeba za dva roky. Všichni řeknou: Nestalo by se to, kdyby Trump režim neoslabil v roce 2026,“ říká bývalý poradce amerických prezidentů Elliott Abrams v první části rozhovoru pro Seznam Zprávy. Přečtěte si, jak hodnotí americko-izraelskou válku s Íránem.
Nemá ale zájem o demokracii, o to se nestará. Chtěl mít v Caracasu vládu, která by dělala to, na čem mu záleží, tedy rozešla se s Íránem, Ruskem a Čínou a dala mu ropu.
Z pohledu chavistas to je prozatím docela dobrá dohoda. Delcy Rodríguezová a její bratr Jorge (šéf parlamentu, pozn. red.) vědí, že nepůjdou do vězení, nebudou se muset stěhovat do Moskvy. Nemusí se vzdát všech těch peněz, které si nakradli. Jediné, co musí dělat, je Američanům vyhovět.
Otázkou je, jak dlouho tohle může trvat. Lidé z ministerstva zahraničí mi říkají, že do konce tohoto roku Washington oznámí datum voleb, které by měli ve Venezuele uspořádat příští rok.
Sourozenci Rodríguezovi budou volby zpochybňovat, budou se je snažit zfalšovat, udělají vše proto, aby je vyhráli. A je nutné říci, že každý den, který uplyne, jim k tomu pomáhá, protože ekonomika se zlepší. A tak pokud budou volby za rok, za rok a půl, Delcy bude moci říct: „Odvedla jsem dobrou práci. Podívejte se na ekonomiku. Tohle je moje práce.“
Diosdado Cabello, venezuelský ministr vnitra považovaný za radikála, řekl, že pokud budou zrušeny americké sankce, Venezuela zažije časy prosperity jako za Huga Cháveze. Tak jsem si říkal, že by se možná hnutí chavismo dočkalo svého druhého Cháveze, stále velmi oblíbeného. Myslíte, že by si tak režim udržel moc?
Diosdado není politik, ale gangster. Nemůže být (Michailem) Gorbačovem (poslední sovětský vůdce a reformátor), protože je (Lavrentijem) Berijou (šéf tajné policie za vlády sovětského tyrana Josifa Stalina).
Lidem v režimu bych řekl: „Podívejte, musíte vyjednat dohodu, reformovat trestní právo, provést amnestii, stanovit jasná pravidla voleb, jmenovat novou volební komisi. První volby prohrajete, ty druhé už ale vyhrajete.
Vyhrajete, protože Venezuelané budou zklamaní. Život se za předpokladu, že moc převezme María Corina Machadová (vůdkyně venezuelské opozice a loňská laureátka Nobelovy ceny míru), hned tak nezlepší.
V krátkodobém horizontu totiž nemohou vyprodukovat o moc více ropy. Chevron v současnosti ve Venezuele produkuje 250 tisíc barelů denně. A zástupci této ropné společnosti nedávno řekli, že do konce roku 2027 mohou tuto hodnotu navýšit o dalších 125 tisíc barelů denně. To ale nic není. Za Cháveze se těžily tři miliony barelů denně a k tomuto číslu se už nikdy nedostanou.
Kdo je Elliott Abrams (78 let)
Politik, právník a blízký spolupracovník prezidentů v oblasti zahraniční politiky. Pracoval pro Ronalda Reagana, George W. Bushe a Donalda Trumpa, během jeho prvního mandátu byl emisarem USA pro Írán a Venezuelu.
Abrams získal prestižní vzdělání na Harvard College, London School of Economics a Harvard Law School.
Neslavně proslul aférou známou jako Írán contras, která málem Reagana přivedla k politickému pádu. Během jeho druhého funkčního období vysocí úředníci administrativy včetně Abramse tajně zprostředkovávali prodej zbraní íránské vládě. Peníze následně využili na financování pravicové povstalecké skupiny v Nikaragui známé jako Contras. Ta bojovala (neúspěšně) proti levicovým partyzánům z hnutí Sandinistas Daniela Ortegy.
Aféru nakonec vyšetřovaly komise Kongresu. V roce 1991 se Abrams přiznal ke dvěma bodům obžaloby, měl Kongresu zatajovat informace ohledně tohoto skandálu. Nakonec byl podmíněně odsouzen na dva roky. George Bush starší mu o rok později udělil milost.
Elliott Abrams v současnosti vede blízkovýchodní studia v Radě pro zahraniční vztahy (CFR) ve Washingtonu. Mluví plynule španělsky a francouzsky.
Zdroj: The Guardian, Council on Foreign Relations
Trump ale, zdá se, na ropu sází a má evidentní radost z toho, jak mu Venezuela černé zlato posílá…
Moje kritika Trumpa spočívá v tom, že po Delcy nežádá nic jiného než právě ropu, a to je málo. Některé reformy a změny jsou sice opravdu těžké, ale například osvobození politických vězňů je snadné! Prostě jim řekněte: „Udělejte to a udělejte to hned.“
Delcy zatím propustila asi zhruba tisíc lidí. V žalářích ale zůstává 500 dalších politických vězňů. Je to neuvěřitelné.
Už jste zmínil Maríu Corinu Machadovou. Jaká je podle vás její situace? V současnosti se zdržuje v zahraničí, prohlašuje ale, že se do Venezuely brzy vrátí. Režim ji přitom stále vnímá jako političku, která by měla stanout před soudem…
Ona sama po návratu touží, protože každý měsíc, který stráví v cizině, ji vystavuje nebezpečí, že se stane irelevantní. Její návrat ale může režimu způsobit problémy. Lidé mohou vyjít do ulic. Pokud se ji Delcy pokusí zatknout – což podle mého názoru neudělá –, vyvolalo by to také velké protesty, možná by došlo na násilí.
Trump proto nechce, aby se María Corina teď vrátila domů. Ještě ne. Setkal se s ní před dvěma týdny a řekl jí, aby byla trpělivá. Chápu ale, že se vrátit musí. Pokud to nebude v dubnu, tak to musí být v květnu. Nemůže zůstat v Americe další měsíce, to by nevypadalo dobře.
Elliott Abrams byl v administrativě Ronalda Reagana jedním z jeho poradců pro národní bezpečnost.
Trump se netají tím, že chce „venezuelský model“ aplikovat také v Íránu a na Kubě. Tedy po odstranění diktátora nechat u moci spolupracující představitele toho samého režimu. Myslíte, že by Machadová mohla tuto „harmonii“ ve Venezuele narušit, a proto ji od návratu zrazuje?
Rozhodně. Trump je s Delcy naprosto spokojený. Nedělá mu žádné problémy. A María Corina problémy dělat bude. Co kdyby do ulic Caracasu najednou vyšlo sto tisíc demonstrantů?
Lidé z Trumpovy administrativy mi přitom říkají, že „venezuelský model“ chtěli na Kubě udělat už v lednu, tedy od chvíle, kdy dostali Madura. Problém ale byl a je v tom, že na ostrově nedokážou najít vůdce, se kterým by mohli jednat.
Zjevně to není (současný prezident Kuby) Díaz-Canel. Ten je k ničemu. Zdá se, že teď takového lídra našli v Raulitovi, ve vnukovi Raúla Castra. Raulito se zdá být seriózním člověkem, se kterým by se dalo mluvit, ale zatím se nic nestalo. Uvidíme.
Pojďme se ještě vrátit k Venezuele. Myslíte si, že Delcy a její bratr Jorge chtěli hned od počátku Trumpa takříkajíc „zklidnit“, jinými slovy umožnit mu přístup k přírodním zdrojům země, nazvat ho vítězem, prostě zahrát na jeho ego, aby si ho zcela podmanili a on na jiné lídry a systém ani nepomyslel?
Vzpomenete si, jaké povolání měl před nástupem do politiky Jorge Rodríguez?
Živil se jako psychiatr, pokud se nepletu.
Přesně tak. Trumpa si určitě důkladně analyzoval a snažil se přijít na to, co by na prezidenta platilo. Co ale nevím, je, kolik diskuzí s nimi proběhlo, než USA zatkly Madura, protože se zdá, že všechno šlo a jde strašně hladce.
S tím lze určitě souhlasit. Přesto jak si vysvětlit, že Delcy sesadí z funkce dlouholetého ministra obrany, jednu z tváří režimu, Vladimira Padrina Lópeze, ale na jeho post dosadí šéfa kontrarozvědky a tajné služby Sebín Gustava Gonzáleze Lópeze?
To je určitě zajímavé, protože Gustavo González je daleko horší než Padrino. Navíc má blízko k už několikrát zmíněnému Diosdadu Cabellovi. Myslel bych si, že Diosdadův vliv začne spíše slábnout, protože je tak radikální. Tohle ale naznačuje pravý opak.
Elliott Abrams v Oválné pracovně na mítinku s prezidentem Georgem W. Bushem.
Má tedy Diosdado Cabello, přezdívaný buldok režimu, ve Venezuele ještě nějakou politickou budoucnost? Někteří experti říkají, že by mohl být dalším cílem po Madurovi…
Nemyslím si, že má budoucnost. Existuje mnoho chavistických politiků, kteří mohou kandidovat a být zvoleni starostou, guvernérem nebo poslancem Národního shromáždění. On ale není jedním z nich. Myslím si, že v určitém okamžiku, možná letos, možná příští rok, odejde do exilu. Tipuji Dubaj nebo Španělsko, pokud ho vezme. Určitě ne Kuba.
Takže si myslíte, že nebude dělat problémy, že se nevzbouří? Musí pro něj být těžké skousnout fakt, že se revoluce takto přiklonila k USA. K zemi, kterou Cabello léta odsuzoval a vysmíval se jí. Američany rád označoval za neokolonialisty a imperialisty…
To by pro něj bylo velmi nebezpečné, protože když to udělá, Delcy nebo Jorge mohou poslat Američanům vzkaz typu: „Všechno zničí. Dostaňte ho odsud.“
Udělali by to? Opravdu by sourozenci Rodríguezovi Cabella takto vydali?
Udělali by to v krajním případě. Pokud by to vypadalo, že se (Cabello) chystá všechno zničit. Prozatím se zdá, že to funguje.
Mluvil jsem s vámi naposledy v roce 2021, kdy jsem se vás ptal, zda byla na stole invaze do Venezuely, když se tam dočasně ujal prozatímního prezidentství opoziční lídr Juan Guaidó. A vy jste mi tehdy řekl, že Trump s tímto plánem nikdy nesouzněl. Ale teď, když se na něj dívám, vypadá jako jiný člověk, obzvlášť ve druhém roce svého druhého prezidentství. Je velmi agresivní na světové scéně, svrhnul Madura, teď vede válku proti Íránu, vyhrožuje Kubě tím, že ostrov převezme. Co si myslíte, že změnilo jeho postoj?
To je velmi dobrá otázka. Domnívám se, že změna u něj nastala poté, co na konci svého prvního funkčního období odstranil Sulejmáního (šéfa íránských revolučních gard, pozn. redakce). V červnu loňského roku pak bombardoval jaderná zařízení v Íránu. A letos v lednu dostal Madura. Takže teď už má hotové tři věci, vždy přitom použil armádu a všechno šlo skvěle. Miluje to. Hodí se na něj francouzský výraz: L’appétit vient en mangeant (S jídlem roste chuť).
A také musíme brát v potaz, že je tohle jeho poslední funkční období. Zbývají mu méně než tři roky v roli prezidenta. Pokud teď některé věci neudělá, tak kdy?
