Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Režisér Ondřej Sokol ji pojal jako takzvané antiiluzivní divadlo. Herci v něm pracují s postavou jako s tématem, aby ukázali, v čem je divadlo neopakovatelné. Během představení sestávajícího ze dvou aktovek, které ve 20. letech minulého století napsal americký dramatik Thornton Wilder, se odehraje několik lidských osudů. Nejbližší reprízy následují 9. a 28. dubna.
Hru, během níž na jevišti uplyne asi 90 let, Ondřej Sokol nejen režíroval. Také v ní účinkuje. Kromě něj diváci uvidí Lucii Žáčkovou, Julii Stejskalovou, Václava Šandu, Jakuba Burýška a Martina Fingera.
Jako předlohu pro inscenaci Sokol využil Wilderovy aktovky, které v 80. letech do češtiny přeložil Ota Ornest. Jmenují se Dlouhý štědrý večer a Radostný výlet do Trentonu a Camdenu.
Podle režiséra hra promlouvá k současnosti, k době, ve které se všichni mění. „Mám pocit, že divadlo zase stoupne v ceně. Je to kontakt živého člověka s živým člověkem,“ říká Sokol.
Wilderovy aktovky přirovnává k vlajkové lodi antiiluzivního divadla. Inscenace končí čtyřmi židlemi na jevišti, které autor a herci promění v cestu autem. „Sedíte v sále a najednou vám začne ubíhat kolem krajina, vidíte, kudy jedou, kde zastavují. Má to kouzlo, které podle mě nejde udělat jinde než v divadle,“ dodává režisér.

Na snímku z inscenace jsou Markéta Řezáčová jako ošetřovatelka, Ondřej Sokol v roli Leonory a Lucie Žáčková coby Karel.
Wilder, jenž žil v letech 1897 až 1975, proslul schopností spojovat jednoduchost vyprávění s hlubokými existenciálními tématy a jemným humorem. Třikrát získal Pulitzerovu cenu, dvakrát za drama a jednou za román. Patřil k nejvýznamnějším americkým dramatikům 20. století.












