Článek
Jedny volby, řeknete si, navíc v menší zemi, členském státu EU a NATO. Co se asi tak může stát?
A přece hlasování v Maďarsku, které se koná dnes, svým významem daleko překračuje národní hranice. Viktoru Orbánovi se za dvacet let jeho vlády, nepřetržitě posledních šestnáct let, podařilo přeměnit Maďarsko v laboratoř celosvětového pravicově-populistického hnutí. V zemi, kde se jedna skupina zmocnila postupně celého státu.
Stejný cíl sleduje AfD v Německu, belgičtí nebo francouzští nacionalisté a zejména nejdůležitější američtí konzervativci z hnutí MAGA. To, jak si Orbánův Fidesz povede ve volbách, proto bude vzkazem i pro ně.
Půjde o potvrzení, že takřka neomezená moc v hranicích formální demokracie je životaschopný model. Nebo Orbánův experiment skončí a vzkaz jinde po Evropě a do Ameriky bude jiný. Takový, že se politika vystavěná na strachu, korupci, křesťanském nacionalismu a tancích okolo vlajky, která v posledních letech pohlcovala další a další země, může lidem přejíst. Že je možné ji ve volbách porazit.
Orbán byl Trump před Trumpem
Trumpovi lidé nainvestovali do Orbánova režimu obrovský kapitál. Deník The Washington Post přinesl v souvislosti s cestou viceprezidenta J. D. Vance do Budapešti rozsáhlý text, v němž rozplétají síť kontaktů mezi americkou stranou a maďarskými institucemi. A je to fascinující čtení.
Zmiňují například jméno Gladdena Pappina, amerického katolíka a někdejšího vydavatele konzervativních tiskovin v USA, který patřil k nejbližším spolupracovníkům Vance a dodnes spolu konzultují viceprezidentova rozhodnutí.
Pappin v roce 2021 přesídlil do Maďarska, kde nejprve hostoval jako lektor na soukromé škole Kolegium Matyáše Korvína (Mathias Corvinus Collegium, MCC). Dnes je z něj zaměstnanec maďarského státu. Orbánova vláda ho jmenovala ředitelem státního Maďarského ústavu mezinárodních vztahů v Budapešti.
Jiné státem zřízené těleso, Dunajský institut, podepsal memorandum o spolupráci se známým americkým think tankem Heritage Foundation (vydal „Projekt 2025“, konzervativní manifest o změně vnitřního uspořádání USA). Šéf Heritage Foundation Kevin Roberts byl opakovaně hlavním vystupujícím na konferencích pořádaných MCC a Dunajským institutem.
Proč to všechno? Maďarsko slouží jako inkubátor myšlenek a zároveň trenažér pro MAGA. To, co Orbán dělá na vzorku desetimilionového Maďarska, chce Trump aplikovat v Americe - ať už jde o omezování nezávislých institucí, jako soudy a prokuratura, zátah na neziskové organizace, univerzity a média nebo změnu volebního zákona.
„Orbán je velmi důležitý jako jeden z globálních lídrů nacionalistického hnutí,“ cituje The Washington Post znalce MAGA Benjamina Harnwella. „Byla by to obrovská psychická rána, kdyby nevyhrál. Viktor Orbán byl Trump před Trumpem.“
Ruský krtek v ohrožení
Psychická rána by to nebyla jen pro Trumpovu administrativu, jakkoli je nejdůležitější. Orbánova případná prohra by oslabila ještě dva politiky, kteří nás mají zajímat.
Zaprvé Vladimira Putina. Ruský vládce by přišel o systémového spojence uvnitř Severoatlantické aliance a Evropské unie. O četnosti a povaze kontaktů mezi Putinovou a Orbánovou vládou přinesla v týdnech před volbami dostatek informací zahraniční média, když zveřejnila obsah několika hovorů na lince Budapešť–Moskva.
Kdybyste si z nich měli zapamatovat jen jednu větu, pak Orbánovu repliku „Jsem vám k službám“, kterou maďarský premiér adresoval loni v říjnu strůjci brutální války proti Ukrajině, Putinovi.
A pak je tu samozřejmě Andrej Babiš. Český premiér dlouhodobě obdivuje Orbánovu moc v zemi, založili spolu frakci v Evropském parlamentu, Babišova vládní koalice prosazuje stejnou nacionalistickou agendu jako Fidesz. Nepřekvapivě proto šéf hnutí ANO podpořil ve volbách právě Orbána, když na síť X napsal, že v bouřlivých časech je „volba osvědčeného vedení“ důležitější než kdy dřív.
Osvědčené Orbánovo vedení ve skutečnosti zajistilo zemi hlavně úpadek. Kdysi premiant rozšíření dnes patří mezi nejchudší země Evropské unie s rozbujelou korupcí, nefunkčním zdravotnictvím a školstvím. Babišovu podporu ale diktuje hlavně společný „boj proti Bruselu“, v němž jde reálný stav věcí v Maďarsku stranou.
Právě ve vztahu k Bruselu ale nevěstí případná volební prohra Orbána pro českého premiéra nic dobrého. Za Patrioty zůstane sám v roli šéfa vlády a sám, maximálně ještě s Robertem Ficem, jehož také čekají příští rok volby, bude na eventuální odmítání pomoci Ukrajině.
Doteď se mohl Babiš schovat za Orbánova záda. S Péterem Magyarem, lídrem maďarské opozice na postu premiéra, by byl v nové situaci. A nejen on. K současnému maďarskému lídrovi se lísali také Motoristé sobě - předseda strany a ministr zahraničí Petr Macinka „slavně“ přirovnal osobnost Orbána k Michelangelovi - a Okamurova SPD.
Také ti by se ocitli bez hlavního spojence na kontinentě, na kterého vsadili. Evropská politika Babišovy koalice by se samozřejmě nestala nutně vstřícnou vůči okolnímu světu, ale do dalšího „boje proti Bruselu“ by šla a priori oslabená.
Orbánovým pádem se ale především po řadě let zásadně promění celková dynamika uvnitř Unie a specificky mezi lídry na Evropské radě. Protože ten, kdo roky soustavně oslaboval Evropu zevnitř, blokoval společné kroky, shodně se zájmy Putina a Trumpa chtěl Unii rozdrobit na jednotlivé slabé státy neschopné obrany proti čemukoli, by byl pryč. To, co dlouhé roky nebylo v Evropě možné, by najednou šlo.
Ukrajina se v takovém případě dočká blokované půjčky od EU, „neliberální demokracie“ jako státní koncept se bude prodávat se slevou. A dál? Uvidíme, hra je otevřená. Maďaři teprve volí.
