Zaplať, nebo jdeš do útoku. Vojáci popsali úplatkářský systém v ruské armádě

V pátém roce války na Ukrajině zůstávají jedním z hlavních motivů pro vstup do ruské armády peníze. Vysoké náborové příspěvky a platy lákají tisíce mužů, kteří si slibují rychlé vyřešení dluhů nebo zásadní zlepšení životní úrovně.

Realita na frontě je však podle svědectví výrazně odlišná. Nemalá část peněz ale končí jako neoficiální platby velitelům, popsal úplatkářský systém ruský opoziční server Meduza.

Nejde o žádnou novinku. Už dříve se objevily zprávy o hrozných podmínkách v ruské armádě, kdy lidé líčí brutální zacházení, okrádání o peníze i nedostatečné zázemí.

Deník The New York Times pak analyzoval tisíce stížností, které úřadům zaslali ruští vojáci nebo jejich rodiny.

V dokumentech se objevují obvinění ze zneužívání vojáků v různých jednotkách a poukazují tak na systematický problém. Další svědectví mluví o brutálním bití, jemuž vojáci čelí, pokud se kriticky vyjadřují na adresu velení nebo nechtějí na frontu jít.

Běžné má být i finanční vydírání, kdy velitelé žádají od vojáků úplatky, které si pak nechávají.

Ruský server Meduza hovořil s několika aktivními i bývalými vojáky. Jejich výpovědi rozkrývají fungování „paralelní ekonomiky“, v níž lze za peníze ovlivnit téměř vše - od nasazení v boji přes dovolenou až po propuštění ze služby.

Příběhy čtyř vojáků – Ilji, Samira, Michaila a Georgije – ukazují různé cesty na frontu, ale podobné rozčarování.

Čtyřicetiletý živnostník Ilja byl mobilizován už na podzim 2022. „Měl jsem na výběr: podepsat kontrakt, nebo jít do útoku. Chtěl jsem žít, tak jsem podepsal,“ říká.

Samir vstoupil do armády kvůli dluhům ve výši 2,5 milionu rublů.

Dvacetiletý Michail pak chtěl „zlepšit finanční situaci rodiny“.

Georgij se nechal přesvědčit kombinací tlaku úřadů a rodiny, přestože měl zdravotní omezení. Oficiální nároky na to, co musí jednotlivci mířící na frontu splňovat, se totiž snížily. Už nevadí, pokud byli dotyční souzeni, případně jsou vážně nemocní - ruská armáda vítá všechny.

Čtveřice mužů se shoduje, že realita služby se zásadně liší od obrazu prezentovaného oficiální propagandou.

Jedním z nejzávažnějších zjištění je existence neoficiálních plateb za vyhnutí se bojovým operacím.

„Nechceš jít na pozice? Zaplať. Neúčast v bojovém úkolu stojí asi 200 tisíc rublů,“ přibližuje Ilja. To odpovídá přibližně měsíčnímu platu vojáka.

Podle Samira může „vykoupení“ z nasazení stát i půl milionu rublů, navíc nejde o jednorázovou částku. „Platí se pokaždé znovu. Velení se rychle střídá a každý si bere maximum,“ dodává.

Michail popisuje jinou formu nátlaku: „Velitel mi řekl, že pokud nechci jít do ‚masového útoku‘, musím koupit čtyřkolku za 800 tisíc rublů.“ Ve výsledku přišel o ještě vyšší částku, aniž by byla technika skutečně pořízena.

Georgij mluví o systému takzvané „ochrany“: „Zaplatíš a neposílají tě do akcí.“ Sám za přeřazení na relativně bezpečné místo zaplatil 50 tisíc rublů, shrnula výpovědi Meduza.

Další obchodovatelnou položkou je dovolená. Oficiální nárok sice existuje, v praxi je však podle vojáků často podmíněn úplatkem.

Neoficiální dvoutýdenní volno může stát od 100 tisíc rublů výše. „Za měsíc dovolené chtěli asi 250 tisíc,“ uvádí Samir. Michail potvrzuje, že ve zpravodajských jednotkách byla „sazba“ až půl milionu za dva týdny. Zároveň jde často pouze o formální úpravu, voják je na papíře stále veden jako nasazený.

Zcela zásadní roli hraje i zdravotní klasifikace. Získání kategorie „D“, tedy nezpůsobilosti k vojenské službě, může podle Ilji přijít na šest milionů rublů.

„Nabízí se to šeptem. Zájem je velký, ale málokdo na to má,“ říká.

Georgijovi prý velitel nabízel „odepsání“ za milion rublů. Nakonec se k lékařské komisi dostal jinou cestou: výměnou za humanitární pomoc, kterou zajišťoval pro jednotku.

Současně se podle vojáků zpřísnila pravidla pro finanční odškodnění za zranění. Zatímco dříve bylo možné získat až tři miliony rublů, dnes se vyšší částky vyplácejí pouze při nejtěžších zraněních.

Ukončení kontraktu je podle všech respondentů mimořádně obtížné. „Snažil jsem se, ale bez úspěchu,“ říká Ilja, který se obrátil i na soud.

Samir se dostal domů až po těžkém zranění – a i tak za cenu úplatků zdravotnickému personálu.

Michail tvrdí, že ani těžce zranění vojáci často nemají jistotu propuštění.

Stejně tak lidskoprávní organizace upozorňují na to, že navzdory slibům o omezené službě v armádě řada mužů v systému uvázne a nemůže se dostat domů.

„Podle ruských úřadů jejich smlouvy nikdy nekončí. Jsou automaticky prodlužovány a neexistuje žádný legální způsob, jak armádu opustit. Tito lidé jsou posíláni zpět na frontu znovu a znovu — a mají tam zůstat až do konce války, nebo do konce vlastního života,“ popsal už dříve pro Seznam Zprávy Ivan Čuvilajev, člen organizace Idite Lesom (Jděte Lesem), která pomáhá ruským mužům dostat se z fronty, případně se vyhnout náboru.

Odmítnutí plateb má podle výpovědí přímé důsledky. „Neposlušné posílají blíž k frontě,“ shrnuje Ilja. Michail zmiňuje případ vojáka, který se pouze zeptal na účel sbírky: „Ten samý den zmizel. Už jsme ho nikdy neviděli.“

Georgij tvrdí, že byl za odmítání plateb vystaven šikaně. „Nedávali mi spát ani jídlo, posílali mě na úkoly bez vybavení.“ Jinému vojákovi podle něj zlomili čelist a zranění vydávali za bojové.

Výpovědi naznačují, že vedle oficiální struktury armády funguje paralelní systém, v němž se válka stává zdrojem příjmů nejen pro stát, ale i pro jednotlivé články velení. Peníze, které mají motivovat k nástupu do armády, se tak podle svědků částečně vracejí zpět jako neformální platby za základní jistoty.

Jak shrnuje Georgij: „Někdo z toho udělal byznys. A to je na tom to nejhorší.“