Magyar chce vypnout Orbánovu „továrnu na lži“. Může ztmavnout obrazovka

„Jak můžete tyhle otázky klást s vážnou tváří? Proč lžete?“ ptal se Péter Magyar opakovaně moderátorky televize M1. Ve středu dopoledne vystoupil v maďarských státních médiích, která dlouhodobě fungují jako propagandistický kanál vlády Viktora Orbána.

Ve státních médiích – Rádiu Kossúth a televizi M1 – byl Magyar po roce a půl. Naposledy v televizi živě vystoupil v září 2024. Od té doby jeho hnutí Tisza jen posilovalo a nakonec v nedělních parlamentních volbách přesvědčivě porazilo Orbánovu stranu Fidesz.

„Nejdřív se rozhlédnu kolem sebe. Je zvláštní pocit být tady rok a půl poté, co jste 26. září 2024 naposledy pustili do studia lídra největší opoziční strany,“ řekl vítěz nedělních parlamentních voleb na začátku televizního rozhovoru.

Moderátorka Beáta Cseteová oponovala, že šéfa Tiszy zvali. On tvrdil, že je to lež.

„Ale nejsme uražení. Po sestavení vlády s touhle továrnou na lži skončíme, vaše zpravodajství pozastavíme,“ prohlásil Magyar v rádiu i v televizi.

Rozhovor byl napjatý, Magyar ostře obě média kritizoval za šíření „goebbelsovské propagandy“.

Moderátorka M1 na to řekla, že podle mediálního zákona nelze jen tak pozastavit zpravodajství veřejnoprávních médií. Magyar je ale toho názoru, že státní média neplní svou povinnost vyváženého zpravodajství. Zatímco Viktor Orbán se podle něj ve zprávách objevuje 343krát v pozitivním světle, Magyara média líčí jako „rohatého ďábla“.

Šéfovi Tiszy v tom dává za pravdu studie think-tanku Republikon Intézet, která 11 měsíců monitorovala hlavní zpravodajskou relaci M1. Ukazuje, že státní televize nepůsobí jako standardní médium, ale jako součást Orbánova systému.

Výzkumníci analyzovali 334 vydání večerních zpráv mezi únorem a prosincem 2025. Vládní politici se v nich objevili celkem 35 a půl hodiny, v praxi téměř nepřetržitě.

V průměru to znamená, že zástupce Fideszu (nebo koaličního satelitu KDNP) byl na obrazovce každých osm sekund. Drtivá většina těchto vystoupení, zhruba 29 hodin, měla pozitivní vyznění.

Opozice dostala méně než polovinu tohoto času, celkem 13 a půl hodiny, a i ten byl z velké části negativní. Více než deset hodin ji zpravodajství vyobrazovalo kritickým nebo přímo dehonestujícím způsobem, zatímco pozitivní rámec nepřesáhl jednu hodinu.

Vláda Viktora Orbána se přitom ve stejném období neobjevila v negativním kontextu ani minutu.

Rozdíl je patrný i při detailnějším pohledu na jednotlivé politiky. Zatímco premiér Orbán je ve vysílání prezentován téměř výhradně pozitivně, Péter Magyar patří k nejnegativněji zobrazovaným politikům vůbec.

Na obrazovce se přitom zprostředkovaně objevoval častěji než Orbán, ovšem téměř vždy v kritickém vyznění.

Typicky šlo o propojení s Bruselem, s válkou nebo zahraničními aktéry, jako jsou předseda evropských lidovců Manfred Weber či ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Šlo tedy o kopírování rétoriky Fideszu a jeho dlouhodobé antikampaně.

Naproti tomu Orbána státní televize systematicky rámovala jako „mírového“, „vlasteneckého“ a „silného“ lídra, často ve spojení s Donaldem Trumpem.

Stejný vzorec se promítá i do zahraničního zpravodajství M1. Pozitivně televize vykresluje lídry, kteří zapadají do vládní politiky, včetně Vladimira Putina nebo Si Ťin-pchinga. Naopak představitelé Evropské unie, například Ursula von der Leyenová, se objevují téměř výhradně v negativním světle.

Závěr studie je nekompromisní.

Podle Republikonu nesplňuje hlavní zpravodajská relace státní televize ani základní požadavky maďarské legislativy, ani evropské standardy veřejné služby. Nezajišťuje pluralitu, nenabízí vyvážené informace a místo prostoru pro střet názorů přispívá k politické polarizaci společnosti.

Stav médií, která mají oficiálně přinášet veřejnou službu, kritizovala i Evropská komise. Loni zahájila řízení o porušení povinností proti maďarskému státu. To může skončit žalobou u unijního soudu a případně i finančním postihem.

Výtek je víc. Podle Bruselu Maďarsko nedodržuje požadavky týkající se veřejnoprávních médií, transparentnosti vlastnictví médií, posuzování koncentrace na mediálním trhu ani rozdělování státní reklamy.

Maďarská vláda byla navíc v roce 2024 jediná, která hlasovala proti evropskému nařízení o svobodě médií. Ostatní státy ho podpořily.

Liberální magazín HVG nedávno upozornil, že se ve vysílání M1 například objevila spekulace, že Péter Magyar mohl sehrát roli při rozpoutání třetí světové války. V jiných případech ho provládní média líčila jako „ďábla“, „zrádce“ nebo bezpečnostní hrozbu.

Před nedělními parlamentními volbami se v televizním studiu objevilo i pozadí stylizované do kulis války s plameny a ruinami. Nový pořad měl Maďarům v duchu vládní rétoriky připomenout, že se má Maďarsko držet od války na Ukrajině „co nejdál“.

Další reportáže měly vyvolat strach z migrantů nebo manipulovaly s obrazem a titulky tak, aby odpovídaly vládní linii.

Propagandistický rámec přitom nekončí u televize. Provázaný mediální systém zahrnuje i velké komerční stanice a online portály, jež opakovaně publikovaly neověřené nebo přímo nepravdivé informace o opozičních politicích, včetně bizarních osobních útoků.

To vedlo až k pokutě od mediální rady. Soukromá televize TV2, spojená s podnikatelskými kruhy Fideszu (a podporovaná příjmy ze státní reklamy), totiž odvysílala reportáž o intimních partiích Pétera Magyara.

V reportáži v hlavním vysílacím čase několik minut hrál jako smyčka záběr Magyara s rukou v kapse. Komentář tvrdil, že politik v Evropském parlamentu sbíral odvahu ke konfrontaci s Viktorem Orbánem tím, že si upravoval obsah kalhot.

Jinde média bez důkazů psala o násilí, manipulaci nebo údajných spiknutích.

Z uniklých nahrávek navíc vyplývá, že nejde jen o ideologickou blízkost, ale i o přímé pokyny. Vedení veřejnoprávních médií instruovalo redaktory, že mají pracovat v „příslušném rámci“, a že kdo s tím nesouhlasí, může odejít.

Vedle toho vznikl rozsáhlý mediální konglomerát napojený na vládu, který sdružuje stovky titulů a funguje jako zesilovač vládní rétoriky. Kritická média byla buď postupně oslabena, pohlcena oligarchy napojenými na Fidesz, nebo úplně zanikla.

V tomto kontextu působí Magyarův středeční střet s moderátorkou M1 jako zcela nový moment maďarských médií a politiky.

Na propagandistický kanál Fideszu se měnila postupně.

Viktor Orbán na jaře 2010 vyhrál parlamentní volby s ústavní většinou. Už v létě vláda změnila strukturu veřejnoprávních médií. Vyvrcholilo to obsáhlým a kontroverzním mediálním zákonem přijatým v prosinci 2010. Ten změny stvrdil.

Došlo k centralizaci kontroly všech médií do jednoho velkého a mocného úřadu, rozhodujícího o jejich registraci, povolení vysílání a také vysokých pokutách a postizích, pakliže média nedodrží své obsáhlé zákonné povinnosti formulované vládou.

Fidesz změnil způsob volby mediálních rad a personálně je přeobsadil svými lidmi. Došlo i ke sloučení veřejnoprávní televize, rozhlasu a tiskové agentury pod značku MTVA.

Po sloučení následovala velká vlna propouštění.

Vyhazov dostali oceňovaní profesionálové, štáby nejúspěšnějších publicistických pořadů i mladé vycházející hvězdy. Otevřeně se mluvilo o politicky motivovaných čistkách.

Zároveň se výrazně zprofesionalizoval obsah vysílání, s ním však i intenzita provládní propagandy a očerňování a ignorování opozice.

Převzetí veřejnoprávních médií a jejich transformaci v de facto státní média usnadnila absence koncesionářských poplatků a závislost médií na penězích z rozpočtu.

Politické tahanice o maďarská veřejnoprávní média trvaly od 90. let. Televize ani rozhlas nikdy nedokázaly přesvědčit veřejnost o objektivitě – vládě stranily vždy.

Podobné dilema, co dělat s veřejnoprávními médii po změně vlády, řešily v posledních letech i další země regionu.

Například slovenská STVR se v posledních týdnech personálně otřásá. Vládnoucí koalice Roberta Fica totiž změnila zákon, přeobsadila mediální radu a pak i vedení televize.

Polská televize a Polský rozhlas, které jsou závislé na příjmech z rozpočtu, byly pod politickým vlivem dlouhodobě. Zlom ale nastal v roce 2015 po nástupu vlády strany Právo a spravedlnost (PiS), kdy se veřejnoprávní média postupně proměnila v nástroj vládní propagandy.

Zásadní změna médií patřila mezi hlavní sliby Občanské koalice Donalda Tuska. Vláda ale kvůli hrozbě veta prezidenta Andrzeje Dudy neměla dostatečnou většinu k rychlé změně zákonů.

Po svém nástupu proto kabinet zvolil právně sporný, ale efektivní postup. Krátce před Vánoci 2023 ministr kultury na základě usnesení parlamentu postavil veřejnoprávní televizi, rozhlas i tiskovou agenturu PAP, které fungují jako akciové společnosti, do stavu likvidace.

To mu umožnilo odvolat dosavadní vedení a jmenovat nové ředitele. Změna ale probíhala chaoticky a za silného odporu. Politici PiS i s nimi spjatí lidé delší dobu blokovali budovy televize a mluvili o „útoku na demokracii“.

Zpravodajský kanál TVP Info byl načas úplně odstaven a až po několika dnech se vrátil v nové podobě. Vláda tvrdila, že jde o obnovení veřejné služby, opozice mluvila o politické čistce.

Důvěra ve veřejnoprávní média od té doby vzrostla z 25 procent v roce 2023 na 35 procent v roce 2025. Podle polského mediálního regulátora však zůstávají veřejnoprávní média nevyvážená i po změně vlády.

Péter Magyar má přitom ke změnám médií výrazně silnější mandát než Donald Tusk. V parlamentu bude disponovat ústavní většinou, která mu umožní měnit zákony bez kompromisů.

Zároveň ale polský příklad ukazuje, že ani rychlá výměna vedení automaticky nevede k návratu k vyváženosti, pokud po ní není silná společenská poptávka.