Článek
Televize Nova spustila 7. dubna kampaň Hejt není názor. Rozkrývá druh kyberšikany, jíž známé tváře čelí na sociálních sítích. Poukazuje na to, jak nenávist v online prostoru ovlivňuje jejich psychiku. Na projektu se podílelo osm osobností. Herci, moderátoři a investigativní novinářka čtou před kamerou nahlas komentáře, kterým čelí.
„Přeju ti zhoubnější rakovinu, než měla tvoje zas***á máma,“ zní vzkaz, se kterým se setkala herečka Martha Issová. V rozhovoru pro Seznam Zprávy popisuje, jak se s nenávistným komentářem popasovala a jak v této souvislosti chrání svou rodinu.
Z jakého důvodu jste se zapojila do kampaně Hejt není názor?
Jednak celou kampaň točila produkční společnost Barletta, se kterou spolupracuji a ráda podporuji jejich projekty. Ale hlavně také proto, že považuji za důležité tuhle temnotu vytahovat na světlo. Myslím si, že spousta lidí ani neví, že se takovéhle věci dějí - nechodí do diskuzí, nejsou konfrontovaní. Zároveň lidé, kteří to píší, si třeba vůbec neuvědomují, co to může způsobit. Ostrá slova mají sílu, je to velice silná zbraň a můžou někomu opravdu hodně ublížit.
Jaký byl u vás zlomový moment, kdy jste si řekla: „Dost, tohle už musíme začít nahlas pojmenovávat?“
Musím sdělit, že nemám potřebu sama za sebe ukazovat, co mi lidé píší. Nicméně jsem zažila moment, kdy jsem si už řekla, že je šílené to číst a že do žádných diskuzí už nebudu chodit. Nesouvisí to se mnou, kdo jsem já, jak žiju a jak se chovám. Souvisí to s vnitřním světem člověka, který píše hejty. Myslím si, že člověk, který se cítí dobře, nemůže vyslovit ani vypustit do vzduchu slova o smrtelné nemoci.
Naznačila jste komentář, o kterém jste v kampani mluvila. Tedy doslova, že vám dotyčný přeje zhoubnější rakovinu, než měla vaše matka. Zasáhl vás tento příspěvek nejvíce?
Ve chvíli, kdy člověk ví, že moje máma prošla těžkou nemocí, a přeje mi, ať dostanu ještě horší formu tohoto smrtelného onemocnění, tak to u mě překročilo veškeré hranice. Nechci s tím mít nic společného. Je smutné, že se někdo pohybuje v temném vnitřním světě.
V jaké souvislosti jste se s tímto hejtem setkala?
Šlo o reakci na moji osobu pod mým profilem na webu ČSFD. Osoba psala pod přezdívkou, ale do diskuze se musela zaregistrovat.
Jak před negativními komentáři chráníte svou rodinu?
Snažím se o tom s dětmi otevřeně mluvit. Nenašla jsem lepší způsob, jak je uchránit. Nemůžu jim zakázat do dnešního světa chodit, není to úplně zdravé, ale musíme se s tím všichni popasovat. Říkám jim, že když se setkají s tímto druhem šikany, tak o tom musí mluvit. Není dobré to tutlat. A zároveň, že žádné nenávistné komentáře nedefinují jejich opravdové chování.
„Vnímám určitý nárůst agresivity“
Máte pocit, že se agresivita ve veřejném prostoru a na sociálních sítích v posledních letech stupňuje, nebo se jen stala viditelnější?
Samozřejmě nemám k dispozici sociologická data, ale čistě na základě vlastního pocitu vnímám určitý nárůst agresivity. Pociťuji to nejen v rámci veřejného prostoru, ale rovněž na ulici a v hromadné dopravě. Lidé jsou frustrovaní, nechováme se k sobě hezky. Můžeme mít rozdílné názory, lidé spolu můžou nesouhlasit, ale můžeme se přeci vzájemně respektovat. Nenávist není cesta.
Nenapadlo vás, že za určité hejty a nenávistné komentáře může rovněž vaše kampaň z roku 2010 s Jiřím Mádlem Přemluv bábu, ve které přemlouváte voliče, aby nevolili levici?
Kdysi byla trošku jiná realita, než je dnes. V současnosti bych ale tuhle kampaň nikdy neudělala, nechtěla bych být její součástí. Člověk už zpětně nemůže vrátit, co se stalo, ale nesouhlasím s podobou výsledné kampaně, která vznikla. Tehdy šlo o levicově laděné strany, které se soustředily na určitý druh laciného podbízení lidem v důchodu. Chtěli jsme provokativní a humornou formou upozornit, že vnukům seniorů to způsobí velice problematickou budoucnost ekonomiky. Rozhodně jsme to nemysleli vážně. Všichni, kteří se na tom podíleli, máme láskyplný vztah ke svým rodičům a prarodičům. Nemělo to vyznít jako ponížení starých lidí, ale spíše jako nasměrování mladé generace prvovoličů.
Kdybyste si teď mohla sednout na kafe s člověkem, který vám pravidelně píše nenávistné vzkazy, co byste mu řekla jako první věc?
„Dobrý den, já jsem Martha. Zajímal by mě obsah vaší SMS zprávy a z jakého důvodu píšete něco tak zlého?“ Což jsme mimochodem skutečně v rámci kampaně napsali - nikdo se neobjevil. Odpověděl mi ale jeden člověk, který mi před lety napsal komentář. Omluvil se mi, že dnes už takhle radikální názory nemá. Paradoxně to byl jeden z nejméně hrozných komentářů, které mi přicházejí. Jeho omluvu ale oceňuji.
