Článek
Na Evropu dopadá tíha několika lokálních konfliktů a hladu po zbraních či munici si začínají všímat zavedené průmyslové koncerny. Do obranného průmyslu se hodlá nově pustit třeba německý výrobce proudových motorů MTU. Doteď se soustředil na civilní letectví a vedle toho spolupracoval na vývoji a výrobě pohonu pro stíhačky Typhoon či transportního Airbusu A400M. Nyní se zajímá taky o vojenské drony.
„MTU má plno zkušeností s velkými pohonnými jednotkami. A zároveň vidíme velkou dynamiku na trhu s bezpilotními letouny. U nich jsou ale úplně jiné požadavky, ať už jde o dolet anebo o počty vyrobených kusů,“ řekl v rozhovoru s deníkem Handelsblatt šéf firmy Johannes Bussmann.
Na rozdíl od motorů pro klasická letadla se u dronů klade důraz nejen na preciznost, ale i na škálování výroby. Podle Bussmanna je v sázce obranyschopnost Evropy a MTU se na tohle odvětví hodlá soustředit naplno. Nahrává tomu i situace na trhu.
Armády po celém světě by letos za bezpilotní letouny mohly utratit v přepočtu přes 400 miliard korun. Podle propočtů Global Market Insights má objem prodejů dlouhodobě růst – do pěti let by se měl skoro zdvojnásobit a v roce 2035 by mohl dosáhnout úrovně 1,4 bilionu korun.
Řeč je přitom nejen o malých průzkumných letounech, anebo takzvaných kamikaze dronech, které mají podobnou úlohu jako mnohem dražší řízené střely. Vedle toho se pracuje i na strojích o velikosti klasické stíhačky, které by měly doprovázet pilotovaná bojová letadla.
O tento segment se zajímá třeba zbrojní koncern Rheinmetall, který chce ve spolupráci s australskou divizí Boeingu uspět v zakázce pro německou armádu.
Na podobných strojích pracují i ryze evropské týmy – ať už v Airbusu, anebo v německém start-upu Helsing, který už za rok chystá první zkušební lety svého stíhacího dronu CA-1.
Zatímco Rheinmetall či Helsing sázejí na velké sofistikované systémy, Francie se inspiruje podobou konfliktů na Ukrajině a na Blízkém východě. Do svého arzenálu chce zařadit stroje podobné íránským dronům Šáhid-136. Ty se dají relativně levně vyrábět ve velkých počtech a jejich hromadným nasazením se může snadno přehltit protivzdušná obrana protivníka.
Výrobu francouzské alternativy Šáhidů dostal na starost koncern, který se o drony donedávna nezajímal. Automobilka Renault na tento projekt vyhradí část kapacit ve svých francouzských továrnách.
Stroj vyvíjí zbrojařská firma Turgis Gaillard, která ale na jeho masovou výrobu nemá dost prostředků. Renault se do projektu zapojil na výslovnou žádost francouzského státu, který v koncernu drží menšinový podíl.
Podobné vlastnické uspořádání panuje i v další evropské automobilce. Také ve Volkswagenu drží část akcií stát, zastoupený vládou Dolního Saska. Koncern dlouhodobě trápí nízká produktivita v německých továrnách a pro některé z nich ani nemá plány do budoucna.
Závod Volkswagenu v Osnabrücku má na starosti jen několik modelů, které v nejbližší době bez náhrady skončí. A továrna zatím marně čeká na to, jestli jí centrála ve Wolfsburgu přidělí nové úkoly. Jako jedno z řešení, jak provoz zachovat, může být právě přechod na zbrojní výrobu.
Volkswagen zatím sonduje, zda by měl s takovým plánem úspěch. Na nedávném zbrojním veletrhu v Norimberku dal pod záštitou jiné – oficiálně nespřízněné – značky vystavit dva koncepty vojenských vozidel. Zástupci koncernu později agentuře Reuters potvrdili, že si ověřují, zda by se na podobné vozy neměl závod v Osnabrücku zaměřit.
Signálů o možném propojení německého automobilového a zbrojního průmyslu je ostatně víc. Loni v létě se manažeři Volkswagenu, BMW a Mercedesu sešli se zástupci armády a jednali o možném sdílení technologií spojených s autonomními systémy.
Volkswagen podle informací Financial Times jednal taky o možné spolupráci s Izraelem. Závod v Osnabrücku by prý mohl vyrábět součástky do protivzdušného systému Iron Dome, který si od izraelské skupiny Rafael mimo jiné objednalo právě i Německo. Ani jedna z firem ale nepotvrdila, zda skutečně došlo k vyjednávání a jestli došly k nějakému závěru.
Jiná německá firma už na zbrojení přechází. Tradiční výrobce tiskáren Heidelberger Druckmaschinen spojil síly s americko-izraelským koncernem ONDAS a v Braniborsku chce spustit sériovou výrobu tzv. záchytných dronů. Tedy strojů, které mají sloužit jako levnější verze protivzdušného systému a včas zničit přilétající drony protivníka.
USA chtějí rozjet válečnou výrobu
Zatímco evropské firmy přecházejí na zbrojení víceméně dobrovolně, ty americké by to mohly udělat i na žádost Washingtonu. Zástupci Pentagonu údajně jednají s manažery předních průmyslových firem a nabádají je, aby rozšířili své zbrojní kapacity.
Podle informací deníku Wall Street Journal tyhle rozhovory proběhly třeba se zástupci automobilek Ford a General Motors. Lidé z administrativy Donalda Trumpa by chtěli využít jejich výrobních kapacit podobně, jako tomu bylo za druhé světové války.
Americká armáda totiž potřebuje doplnit zásoby, o které z velké části přišla kvůli válce s Íránem a zbrojním dodávkám na Ukrajinu.
Jednání mezi průmyslníky a Trumpovými lidmi podle WSJ začalo ještě před zahájením letošních úderů na Írán. Pentagon totiž počítá s rekordním navýšením rozpočtu, ze kterého chce zaplatit i obří nákupy munice a dronů. Americké průmyslové firmy vyzývá, aby se do těchto zakázek zapojily.
„Vyslechli jsme si jasně a zřetelně, jak je to důležité,“ cituje WSJ Logana Jonese, předního manažera firmy Oshkosh. Ta se zaměřuje na výrobu těžkých nákladních aut a je významným dodavatelem vojenských vozidel – většina jejich příjmů ale nadále pochází z civilního segmentu.
Armáda USA doteď spoléhá na spolupráci s hrstkou velkých zbrojních koncernů, jako jsou Lockheed Martin, Northrop Grumman, Raytheon anebo General Dynamics. Nyní si ale upevňuje kontakty i ve firmách, pro které byl obranný průmysl spíše okrajovou záležitostí.
Například koncern General Motors, který stojí třeba za značkou Chevrolet, už začal vyrábět lehká vozidla pro pěchotu. A podle WSJ může být i favoritem chystaného tendru, ve kterém bude americká armáda hledat náhradu za legendární džíp Humvee.
