Článek
Stavební spořitelny, stejně jako ostatní banky, se při poskytování úvěrů zajišťují proti riziku selhání dlužníka především prověřováním jeho možností úvěr splácet. V případě větších úvěrů pak požadují zajištění zástavním právem k nemovitosti, tedy hypotékou. Stavební spořitelny však od hypotečních úvěrů postupně ustupují. Zajištěné překlenovací úvěry dnes z pěti stavebních spořitelen poskytuje už jen jediná.
Změna zaměření stavebních spořitelen proběhla relativně rychle. Ještě před několika lety tvořily zajištěné úvěry drtivou většinu úvěrů stavebních spořitelen. Na objemu nových úvěrů se hypotéky podílely osmdesáti procenty. Tento poměr se však od roku 2022 začal zmenšovat a jednotlivé spořitelny postupně oznamovaly ukončování aktivit v tomto segmentu. Omezení se ovšem týká výhradně překlenovacích úvěrů. Úvěry ze stavebního spoření stavební spořitelny omezovat nesmí, protože na ně mají jejich klienti podle zákona právo.
Na první pohled je tento trend podobný situaci v Německu, kde také klesá podíl zajištěných úvěrů ve prospěch úvěrů nezajištěných. Tím ale podobnost končí.
Německé stavební spořitelny se historicky soustředily na úvěry zajištěné nemovitostí. Kromě běžné ochrany proti riziku vyžadoval zajištění nemovitostí i stát, protože stavební spoření je státem podporovaný produkt. Německý zákon o stavebním spoření spořitelnám ukládá zajišťovat poskytované úvěry hypotékami a stanovuje i maximální výši úvěru v poměru k hodnotě nemovitosti (LTV). Nezajištěné úvěry mohou německé stavební spořitelny poskytovat pouze ve výjimečných případech a jejich objem nesmí překročit stanovenou hranici. Tento limit je ale postupně navyšován a dnes mohou stavební spořitelny poskytnout bez zajištění až 30 % úvěrů.
Postupné uvolňování limitu pro nezajištěné úvěry bylo v Německu reakcí na obtížnou situaci stavebních spořitelen v období nízkých úrokových sazeb. Stát tehdy přistoupil k několika změnám v zákoně s cílem pomoci stavebním spořitelnám v jejich nelehké situaci. Změkčení omezujících parametrů pro nezajištěné úvěry bylo jedním z těchto opatření.
V České republice je vztah mezi státem a stavebními spořitelnami odlišný. Stavební spořitelny mají podstatně větší volnost, na druhé straně se stát o jejich činnost prakticky nezajímá. Zásahy státu se omezují na občasné snižování státní podpory.
České stavební spořitelny opouštějí zajištěné úvěry z odlišných důvodů. Jejich stoprocentními vlastníky jsou velké české banky a stavební spořitelny jsou do nich velmi silně integrovány. Řadu útvarů a procesů sdílejí stavební spořitelny se svými mateřskými bankami. Tím přirozeně vzniká otázka, proč má stejný produkt – například hypotéku na bydlení – nabízet jak banka, tak i její dceřiná společnost. To vede k logické a z obchodního hlediska správné myšlence: jednotlivé subjekty bankovní skupiny si rozdělí trh tak, aby si vzájemně nekonkurovaly. Zpravidla je výsledek takový, že hypoteční úvěry poskytuje mateřská banka, nezajištěné úvěry na bydlení jsou doménou dceřiné stavební spořitelny. V jednom případě si banka ukousla ještě větší díl – její stavební spořitelna přestala poskytovat veškeré překlenovací úvěry – zajištěné i nezajištěné.
Podobné dělení trhu by v německém systému stavebního spoření nebylo myslitelné a zákon je zapovídá. České stavební spoření však jde jinou cestou. Ukončení hypoték umožní stavebním spořitelnám soustředit se na nezajištěné úvěry, se kterými mají velmi dobré zkušenosti.
Přirozeným důsledkem bude pokles objemu nových úvěrů stavebních spořitelen. Jednoduše proto, že část úvěrových obchodů přejde ze stavebních spořitelen na jejich mateřské banky. Pro konsolidovaný pohled za celou bankovní skupinu to ale nehraje žádnou roli. Celkový úvěrový obchod, zahrnující jak banku, tak i její stavební spořitelnu, zůstane zachován.
Přesun části úvěrů ze stavebních spořitelen na mateřské banky bude pozitivní i z jiného důvodu. Většina stavebních spořitelen má v bilanci více úvěrů než depozit. Objem poskytnutých úvěrů převyšuje objem shromážděných vkladů v průměru o třicet procent. Chybějící zdroje poskytují stavebním spořitelnám mateřské banky. Omezení nově poskytovaných úvěrů se časem projeví v poklesu úvěrových aktiv, což sníží, nebo dokonce zcela odstraní potřebu přesunu těchto zdrojů.
