Zprávy z bojiště: Obrovská čísla o zabitých Rusech vyvolávají pochyby

Situace na frontě se v posledních týdnech a měsících postupně stabilizovala. Minimálně z hlediska míry územních ztrát je pro ukrajinské obránce příznivější než před rokem.

O přesných příčinách tohoto vývoje se pochopitelně hodně uvažuje, mluví i spekuluje. Jedním z vysvětlení je vyšší míra ruských ztrát, které se minimálně přibližují míře ruského náboru. A i když se skutečně z řady indicií zdá, že ztráty ruské armády jsou velmi vysoké, i ze zdánlivě důvěryhodných zdrojů zaznívají často mírně řečeno fantastická čísla.

Například finský prezident Alexander Stubb nedávno v televizním vystoupení uvedl, že Ukrajina zabíjí 30 až 35 tisíc ruských vojáků měsíčně (a také že 95 procent zásahů obstarávají drony).

Podobná čísla v posledních měsících zmiňují i další západní politici, jako šéf NATO Mark Rutte. Je možné, že v některých případech zaměňují zabité a „ztráty“ (tj. zabité a zraněné). Nebo prostě mají špatné informace, ale takové údaje aritmeticky velký smysl nedávají.

Ukrajinský velitel pozemních sil Oleksandr Syrskyj uvádí, že na Ukrajině působí kolem 650 až 700 tisíc ruských vojáků. Kdyby jich umíralo 35 tisíc měsíčně, každý měsíc by Rusko přicházelo o pět procent armády. Celková výše ztrát, tedy včetně těžce raněných, by byla ještě vyšší – přinejmenším dvojnásobná. Takové ztráty by se nedařilo skrýt v nemocnicích, u pohřebních služeb ani ve společnosti obecně.

Francouzský analytik vystupující pod přezdívkou Delwin se k odhadu pokusil dojít opačnou cestou, zdola.

Při zhruba stovce ruských útočných akcí denně, kterých se průměrně účastní tři vojáci, je měsíčně bezprostředně v boji devět tisíc mužů. I s rotacemi, ztrátami v hlubším týlu a dalšími faktory se Delwin dostává ke stropu kolem 15 tisíc padlých měsíčně, tedy asi 180 tisíc ročně. Je to pořád hrůzné číslo, ovšem o polovinu nižší, než tvrdí Stubb.

Zajímavý kontext nabízí práce analytika Andrewa Perpetuy. Jeho tým denně prochází zhruba 300 videí z ruských i ukrajinských sociálních sítí a počítá jen padlé viditelně potvrzené na záběrech.

V březnu napočítal 5771 mrtvých. Skutečné číslo bude nepochybně vyšší, ale při tom, jak běžné jsou dnes na bojišti kamery, a když vezmeme v úvahu, že ukrajinská armáda ověřuje výkon dronových jednotek právě podle záběrů útoků, těžko si představit, že by drtivá většina úmrtí zůstala zcela nepovšimnuta (a záběry nezveřejněny).

Dodejme také, že rekordně vysoké ztráty rozhodně nemusí mít jen ruská strana. Analýza více než 180 tisíc jmen ukrajinských padlých a nezvěstných z anonymního projektu UA Losses ukazuje, že největší díl připadá právě na rok 2025 (o pár set více než na rok 2024). Zda je to dáno skutečně vyššími ztrátami nebo něčím jiným (třeba lepším sběrem údajů), ale nelze říci, protože data z projektu jsou zvenčí zcela „neprůhledná“.

V každém případě data (do té míry, do jaké na ně lze spoléhat) naznačují, že válka možná mizí z mediálního prostoru, stále ovšem likviduje životy v měřítku, jaké na evropském kontinentu od roku 1945 nemá obdoby.

Ve vzdušné válce se odehrává jedna z nejzajímavějších změn posledních měsíců. V březnu ukrajinské stíhací drony zničily přes 33 tisíc ruských strojů, dvakrát více než v únoru.

Celková míra zachycení ruských vzdušných úderných prostředků vzrostla na 89,9 procenta oproti 80,2 procenta v prosinci. Podle některých odhadů dnes jednu ze tří ruských vzdušných hrozeb nad Ukrajinou sestřelí právě „stíhací drony“.

Nejde o novou technologii, zavádět se postupně začala už v roce 2024. V září toho roku se dronářská skupina Wild Hornets chlubila tím, že za měsíc sestřelila něco málo přes sto ruských strojů s pomocí svých malých „stíhaček“. Na záběrech bylo vidět, jak jejich stavitelé experimentují s různými zbraněmi, včetně „kopí“ v podobě k dronu připevněné delší tyče.

Pokusy stále probíhají, ale technologie v hlavních rysech vyzrála. Během roku a půl ukrajinská obrana postupně ušla dlouhou cestu od stovek sestřelů „ministíhačkami“ za měsíc k desítkám tisíc – a z okrajové zajímavosti se stal mimo jiné i cenný vývozní artikl, o který mají z pochopitelných důvodů zájem nejen sousedé Íránu.

Samotné ministíhačky ovšem nestačí. Analytici popisují současnou ukrajinskou obranu jako propojený systém o mnoha patrech – který ale i díky nim v posledních měsících funguje v řadě ohledů lépe než kdy předtím. K cíli se v dubnu probilo v průměru šest procent ruských dronů, zatímco v některých měsících loňského podzimu to bylo až 19.

Kromě stíhacích dronů hraje svou roli také nasazení francouzských stíhaček Mirage. Ty mají podle ukrajinského letectva proti dronům a řízeným střelám úspěšnost 98 procent. Některé ruské balistické střely, proti kterým malé i velké stíhačky nemají žádnou šanci, údajně zase v posledních měsících alespoň v některých případech zastavují rušičky (ale často ne, dodejme).

Důležité jsou i změny „na papíře“ (administrativní a organizační). Ukrajinské ministerstvo obrany od konce loňského roku umožňuje firmám provozujícím kritickou infrastrukturu zakládat vlastní obranné skupiny, které – řízené přitom z velení vzdušných sil – chrání své areály.

V březnu první taková jednotka oznámila aktivní nasazení v Charkovské oblasti, v dubnu sestřelila první proudový Šáhid. Do projektu se zapojilo údajně 19 firem.

Vzdušná válka je ale souboj dvou stran. Rusko reaguje a stále častěji nasazuje například proudové varianty Šáhidů, které letovou charakteristikou připomínají řízené střely a vrtulovým stíhačům mnohem spíše uniknou než vrtulové varianty. Přibývá také denních útoků, protože slunce poškozuje termální senzory, na něž se ukrajinské ministíhačky v noci z velké části spoléhají.

Ve věku bezprecedentně levné přesnosti může být letecká válka také nezvykle „osobní“. V minulém dílu jsme psali, že Kyjev zvyšuje odměny za likvidaci ruských dronových operátorů, Rusko ale využívá možností dnešních technologií podobně.

V noci z 20 na 21. dubna zamířily čtyři ruské Šáhidy na soukromý dům Serhije Beskrestnova, známějšího pod přezdívkou Flash, na okraji Kyjeva. Jde o poradce ministra obrany pro technologie a jednoho z předních odborníků na elektronický boj, který si získal na Ukrajině původně známost jako technický bloger a také kritik poměrů v armádě.

Dva stroje byly sestřeleny, jeden dům přímo zasáhl. Flash, kterého v textech opakovaně citujeme, přežil s obvazem na hlavě. „Byla to speciální operace s cílem najít mě a zlikvidovat,“ napsal později.

Na závěr části o letecké válce krátce přejdeme od osobní roviny ke strategické: ukrajinské údery na ruskou ropnou infrastrukturu měly zjevně značný dopad. Podle agentury Reuters muselo Rusko v dubnu snížit těžbu o 300 až 400 tisíc barelů denně oproti průměru prvních měsíců roku.

Jde o nejprudší měsíční pokles od počátku pandemie covidu v roce 2020. Oproti produkci z konce roku 2025 je propad 500 až 600 tisíc barelů denně. Hlavními cíli zůstávají baltské přístavy Usť-Luga a Primorsk a černomořský Novorossijsk. Dopad na rozpočet Kremlu, jak jsme vysvětlovali minule, nebude okamžitý, tlak na samotné ropné společnosti ale roste.

Situace na frontě je do velké míry stabilizovaná. V uplynulém týdnu se objevily potvrzené záběry ruských vojáků hluboko v Ukrajinci kontrolovaném území u severní hranice země s Ruskem – tedy v obvykle velmi klidném směru. Například u Ochrimivky, jižně od řeky Vovče na charkovském směru.

Podle polského analytika Playfry šlo infiltraci, kdy malá ruská skupina využila souvislé lesy, přebrodila řeku a pronikla poměrně hluboko na Ukrajinu.

Podobné případy dnes nejsou výjimkou. Ukrajinský analytik Vitaly připomíná, že ruská severní skupina armád drží nejdelší úsek celé fronty, má nejslabší údernou sílu a nemůže provádět velké operace. Může ale zkoušet slabiny, osídlovat pohraniční lesy a v Sumské oblasti vytvářet podél státní hranice jakousi nárazníkovou zónu.

Ukrajinská obrana je v řídce osídlených oblastech velmi slabá a „řídká“. Strategickou situaci to nijak výrazně nemění, ale může to donutit Kyjev, aby do oblasti převelel jiné jednotky a oslabil tak obranu jinde.

V siverském směru, kde se hraje o přístup k poslední velké aglomeraci pod ukrajinskou kontrolou v Doněcké oblasti, je situace nadále napjatá. Projekt UAControlMap varoval, že by se tu mohla fronta posunout, pokud se nepodaří uzavřít probíhající infiltrace.

Během týdne získaly ruské síly další výhodné pozice vzdálené od Slovjansku jen asi 20 kilometrů. Podle pozorovatele Bohdana Myrošnikova může boj v těchto lokalitách rozhodnout o obraně celé aglomerace.

U Kosťantynivky, která kryje přístupy ke Slovjansku a Kramatorsku z jihu, se zkoncentrovalo patrně nejsilnější ruské uskupení na současné frontě. Ukrajinský analytik Konstantin Mašovec ve své analýze uvádí, že Rusko do sektoru převelelo jednotky z několika armádních skupin.

Přes toto soustředění sil ruský postup více než dva týdny stagnuje. Menší skupiny pronikly do předměstí a šedé zóny kolem železničního nádraží, o průlom ale zřejmě nejde. Ve skutečnosti se zatím pravděpodobně jen rozšiřuje „území nikoho“. Ukrajinská obrana drží klíčové pozice na jihu i východě.

Jedním z důvodů, proč se to daří, je nedaleký Časiv Jar. O město se bojuje už více než dva roky a za tu dobu v něm Rusko postoupilo jen o několik kilometrů.

Mašovec nyní připomíná, proč boj o dnes zcela zpustošenou obec není stále marný. Ruské síly postupující na Kosťantynivku z jihovýchodu mají nezajištěné křídlo právě proto, že ukrajinští vojáci u Časiv Jaru se pořád drží. Dokud tato pozice stojí, ruské velení musí odklánět síly na zajištění boků, místo aby je nasadilo proti hlavnímu cíli. Dva roky zdánlivě bezcílného boje v ruinách tak dnes chrání Kosťantynivku.

V dalších oblastech Doněcké oblasti fronta se víceméně neposunula. Probíhaly ruské pokusy o útok i ukrajinské pokusy o protiútoky, ale k velkým změnám nevedly.

Bitva o jih se proměnila v boj o neustále se rozšiřující šedou zónu, v níž vládnou drony obou stran. „Nenazval bych to protiofenzivou. Protiofenziva je, když oni ustupují a my postupujeme. Jenomže oni se nikam nehýbou,“ popsal před časem situaci u Orichivu pro ukrajinský deník Kyiv Independent velitel ukrajinské jednotky Vitalij Čekan.

Uplynulý týden pat potvrdil. U Orichivu se Rusové pokusili využít deštivého počasí k infiltraci, jejich pohyb byl neutralizován ukrajinskými drony. Ukrajinská strana mezitím pokládá ostnatý drát kolem Novojakovlivky, což naznačuje, že ani protivník v oblasti nekonsoliduje pozice.

Silnici mezi Záporožím a Orichivem u Komyšuvachy přitom dosud nekryjí protidronové sítě a ruské drony zasahují zásobovací kolony přímo na hlavní komunikaci. Jih se alespoň prozatím stal vedlejším bojištěm – ale to neznamená, že si tu válka stále nevybírá daň.