Rulík tvoří poslední nominaci na MS. Brankáři se ztráceli ve tmě

Poslední akce před velkým turnajem je vždycky výjimečná. Rozhoduje se o nominaci, hokejisté jsou ve fázi, že dobrý zápas je může postrčit na mistrovství světa. Série špatných řešení hráče může vyřadit.

Od přípravy na MS 2024 všichni navíc dobře vědí, že Radim Rulík pozoruje každý detail. Klíčové jsou zápasy, ale roli hraje i řeč těla na tréninku, jak hokejista vstřebává pokyny a vyrovnává se s nekomfortem. Každá situace, do které vás realizační tým dostane, může být test. Začal odletem z Prahy, skončí sirénou nedělního zápasu proti Švýcarsku.

Rulík vybírá svůj poslední tým pro mistrovství světa. Pak předá svou funkci Zdeňku Motákovi.

Jízdní řád reprezentace vypadá takto: tři zápasy ve švédském Ängelholmu, pak tým odletí domů a na předních sedačkách bude patrně probíhat diskuze trenérského týmu.

V neděli kolem osmé zazní na Ruzyni jména, která vyrazí na mistrovství světa.

Jistotu má Roman Červenka, který dostal volno po play off, a taky dva marodi - Filip Hronek s Jaroslavem Chmelařem. Ve Švédsku nejsou, doléčí lehčí problémy, ale pro Švýcarsko se s nimi počítá. K nim je potřeba vybrat dalších devatenáct hráčů a tři brankáře.

Hokejista na posledním turnaji může být kousek od nominace, nebo daleko. Záleží na povaze. „Mě Amerika naučila se soustředit jen na sebe a zbytek nechat na trenérech. Konkurence je tam tak obrovská, že kdybych měl sledovat hráče, kteří mohou hrát na mé pozici, zbláznil bych se,“ bere boj o místa s klidem obránce Mikuláš Hovorka.

Zahrál si na Floridě první čtyři zápasy kariéry v NHL, to samé platí pro Marka Alschera. Ve Švédsku jsou oba, poprvé si mohou říct o velkou akci. Tahle parta je široká, patří sem i Tomáš Galvas, dvacetiletý démon z mistrovství světa do dvaceti let.

„Trenére, jste nervózní?“ ptal se v lednu kouče Patrika Augusty před čtvrtfinále se Švýcarskem. Pak Galvas vstřelil první český gól, přidával kličky a průniky do útočného pásma.

Teď Galvas seděl jako první hráč v chodbě před zhasnutou tréninkovou halou, kde měl začít trénink. „Chtěl bych si zastřílet na gólmany,“ vysvětloval.

Jenže všechno zamotal jeden podstatný problém. „Tam nejsou branky,“ zahulákal trenér brankářů Ondřej Pavelec, když se rozrazily dveře a on vyšel z tmavého prostoru. Uvnitř hledal vypínač, jestli se mu nepovede rozsvítit. Neuspěl.

Dovnitř se postupně nahrnuli tři brankáři. Ze tmy se najednou ozvalo: „Sakra, já někde ztratil chrániče na brusle.“ Pro špatnou viditelnost autora výroku dohledat nešlo.

Vtipy skončily, když se podařilo halu rozsvítit a byla vidět velká prohlubeň uprostřed hřiště. Na svědomí ji měli junioři, kteří na ledě absolvovali testy. Místní rolbaři pak zapomněli hřiště přes noc dostat do provozuschopného stavu. „Takže na jednom hřišti jsou Švýcaři, na jednom Švédi a třetí je rozmr****,“ ulevil si jeden z českých trenérů, když hodnotil situaci.

Trénink se po hodině čekání zrušil.

Rulík tím pádem přišel o jeden den, kdy mohl hráče pozorovat v akci. Narušil se plán před zásadním testem proti Švédsku. Domácí tým je momentálně jasnou evropskou jedničkou. Zápas proti němu může pár nominačních tajenek vyluštit.

„Pro nás je ale strašně důležité, abychom měli co nejméně hráčů, kteří jsou použitelní pouze pro hru pět na pět. Někoho takového asi mít budeme, ale chtěli bychom takových hráčů minimum,“ odvětil kouč s tím, jak hodlá uvažovat směrem k nominaci.

„Hráč musí být použitelný pro přesilovku, pro oslabení, nebo na oboje. Mistrovství světa je hodně náročné, síly musíme rozložit. Tohle je jedno z kritérií,“ přidal Rulík.

Kdo ho chce přesvědčit, musí ukázat, že obstojí v konkrétní roli. Plán je takový, že si kouč nachystal tři sestavy, které ve Švédsku nastoupí. První dvě dodrží. Třetí na nedělní zápas možná překope podle zdravotního stavu nebo formy, kdyby ještě potřeboval někde poslední odpověď.

„Šance nedokážu odhadnout. Přijel jsem hrát nejlépe, jak můžu, dát tomu úplně všechno,“ odvětil Alscher, jak vnímá premiérovou pozvánku do reprezentace. „Chci hrát tvrdě a dobře v defenzivě,“ usmál se bek, který přiletěl na konkurz.

Na druhé straně je Michal Kempný, pětatřicetiletý obránce, který na svou osmou velkou akci s největší pravděpodobností pojede. Musel by se zranit, aby vypadl z nominace. Vítěz Stanley Cupu znamená pro Rulíka symbol spolehlivosti. „Snažím se jít příkladem. Něco jsem odehrál, zkušenosti jsem v kariéře nabral, bylo by hloupé, kdybych je nepředával dál,“ komentoval vítěz Stanley Cupu z roku 2018 svou roli.

Když mluví bez výstroje, oči vám automaticky zajedou k obřím bicepsům, které dávají pořádně zabrat elastickému triku.

Styl hokeje i práce realizačního týmu mu tak sedí, že kývl na velký přestup. Ze Švédska se vrací na Kladno, kam Radim Rulík s asistenty Markem Židlickým a Ondřejem Pavelcem po MS nastoupí. Tomáš Plekanec tam už funguje na manažerské pozici a zbytek trenérského štábu přivedl k sobě. Jen Jiří Kalous zůstane ve Varech.

Rulík i na klubové úrovni patřil mezi trenéry, kteří úplně dlouho neotálejí, jestli hráči říct svůj pohled na věc. Není politik, spíš pálí věci, které má v hlavě. „Co víc jako hráč potřebujete? Upřímnost je dobrá věc, je důležité se umět podívat pravdě do očí. Někdy se stane, že máte v sezoně špatné období. V tu chvíli není nic lepšího, než když vám to někdo narovinu řekne,“ má tenhle styl rád Kempný.

V reprezentaci může vedle sebe posouvat nováčky typu Hovorky. „Měli jsme pár let, kdy tady byla díra. Čekali jsme, kdy se mladší kluci začnou prosazovat, a ten okamžik je tady. Mám z toho radost,“ komentoval veterán nástup nové generace, kterou Rulík povolal do Švédska.

Když dojde řeč na Tomáše Galvase, i Kempného baví nadhled mladého beka. „Galus podle mě v životě nervózní nebyl,“ říká.

Ale i tady platí, že Galvas přes svůj talent musí Rulíkovi ukázat, že ho lze využít pro speciální formace. Když ve Švédsku chybí Filip Hronek, dá se čekat, že obránce z Liberce dostane prostor na přesilovce.

V neděli večer pak zazní jména. Některým se splní sen, jiní zůstanou těsně pod čarou.