Až bude málo vody, firmy o ni přijdou mezi prvními. Připravené nejsou

Nejsušší jaro za 65 let připomíná, že voda není samozřejmostí. A platí to i pro průmysl. Pivovary, energetické společnosti, automobilky nebo datová centra, lodní doprava nebo zemědělství - všechna tato odvětví jsou na vodě závislá, i když každé jinak. A všechna hledají způsob, jak s ní hospodařit lépe.

Sucho přirozeně trápí například zemědělství a lesnictví - v pěti okresech už dokonce očekávají, že sucho sníží úrodu o více než 40 procent a ohrožuje dvě třetiny půdy. Zasáhnout ale může také firmy, které často k výrobě či provozu potřebují obrovské objemy vody.

„Náročné je zemědělství, těžký a potravinářský průmysl, chemická výroba a výroba energie,“ vyjmenovává obory s velkou potřebou vody ředitel pro hydrologii Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) Jan Daňhelka. Obecně podle něj ale platí, že spotřeba vody pro průmysl a energetiku v posledních cca 15 až 20 letech v celkovém množství klesá.

Celkové odběry pro zemědělství jsou podle něj u nás velmi malé - dosahují asi 30 milionů m³ ročně z povrchových vod a 18 milionů m³ z podzemních vod. Průmysl odebírá 155 milionů m³ z povrchových vod a dalších 34 milionů m³ z podzemních. Právě podzemní voda je přitom podle Daňhelky cennější, hůře se doplňuje a snáze se upravuje na pitnou.

„Je zřejmé, že průmysl a služby jsou relativně nejvíce ohroženy výskytem sucha a nedostatku vody, dosud se však důsledky díky robustní vodohospodářské infrastruktuře v podstatě neprojevily. Je proto otázka, zda došlo k vytvoření business kontinuity plánu pro případ nedostatku vody u firem centrálně zásobovaných. Paradoxně v tomto smyslu připravenější mohou být firmy již dnes závislé na vlastních zdrojích, které s nedostatkem vody již mohou mít konkrétní zkušenosti,“ uvažuje.

Podle Daňhelky je prokazatelně dotčena také lodní doprava, v úseku Labe pod Ústím nad Labem nízká hladina omezuje ponor lodí a počet dnů takzvané plnosplavnosti dlouhodobě klesá. Historicky nejkritičtější situace nastala na konci roku 2015, kdy se hladiny nádrží na severní Moravě přiblížily stavu, při kterém hrozilo přerušení zásobování průmyslových podniků v regionu.

České firmy přitom podle něj na scénáře sucha připravené nejsou, a to přestože vodní zákon jasně stanovuje, že při nedostatku vody jsou průmysl a služby ze zákona téměř na konci řady, za kritickou infrastrukturou, obyvatelstvem i zemědělstvím. Jak se tedy firmy se suchem potýkají a jak se připravují na scénáře, kdy může být vody do budoucna méně? Zeptali jsme se několika českých společností.

Voda je zásadní surovinou například pro pivovarnický průmysl - tvoří totiž 90 procent piva. Podle Daňhelky navíc sucho u chmelu ovlivňuje obsah hořkých látek a tedy kvalitu sklizně. Pivovary proto musí její případný nedostatek řešit, zajišťovat vlastní zdroje vody a hledat cestu, jak jí při procesech co nejvíce ušetřit. Jak se ale šetří surovinou, která tvoří téměř celý váš produkt?

„Každý z našich pivovarů má přísně nastavené postupy hospodaření s vodou – od šetrného využití ve výrobě přes kontrolu kvality a čištění odpadních vod až po dodržování platné legislativy i environmentálních standardů,“ popisuje Jakub Zaoral, manažer udržitelnosti Plzeňského Prazdroje.

Vodu pro pivovary, mezi které patří kromě klasické Plzně například Radegast, Velkopopovický kozel, Gambrinus nebo Birell, čerpají především z vlastních zdrojů, vrtů a studní z blízkého okolí pivovarů.

„V Plzni více než polovina vody pochází z pěti našich vlastních studní v Roudné, zbývající voda pochází z Úhlavy a Mže. Ve Velkých Popovicích přibližně dvě třetiny vody čerpáme z 11 studní z blízkého okolí pivovaru. Zbytek odebíráme z vodní nádrže Švihov. A v Nošovicích využíváme vodu z řeky Morávky a vlastních tří studní v blízkosti pivovaru,“ vysvětluje Zaoral.

Využívají také dešťovou vodu – například v plzeňském pivovaru se pod budovou skladu nacházejí tři retenční nádrže, které zachytí až 838 m3 dešťové vody, která se znovu využívá pro chlazení výrobní technologie ve vedle stojícím pivovaru Gambrinus.

Spotřebu vody se podle něj v pivovarech neustále snaží snižovat. V roce 2025 dosáhly průměrné spotřeby 2,75 litru vody na litr piva, zatímco světový průměr je podle něj výrazně vyšší. „Jen pro srovnání – ještě v roce 2015 jsme v našich pivovarech průměrně spotřebovali 3,11 litru vody na litr piva, v roce 2020 pak 3,05 litru,“ dodává.

„Premiantem je náš Pivovar Radegast v Nošovicích, který v tomto ohledu patří mezi světovou špičku – na jeden litr piva mu stačí jen 2,28 litru vody. Do těchto hodnot se počítá veškerá voda využitá ve výrobě – od samotného vaření piva až po mytí, chlazení či dezinfekci. Za posledních 15 let tak snížil Radegast svou spotřebu o 44 %,“ uvádí. Voda, která je potřeba na procesy před začátkem výroby, tedy například pěstování chmelu, se do tohoto údaje nepočítá.

Podobně přistupuje k hospodaření s vodou i Budějovický Budvar, jehož spotřeba na litr piva činila v roce 2025 3,89 litru. Ke snížení spotřeby podle manažerky komunikace pivovaru Barbory Povišerové přispěla řada konkrétních opatření.

„Zavedli jsme nový způsob napouštění kondenzátorů, který přinesl úsporu přibližně 4 m³ vody měsíčně. Dalším krokem bylo zavedení přímého stáčení piva z tanků na stáčecí linky, což snížilo potřebu proplachů i technologické ztráty. Významnou investicí bylo také nové kvasničářské hospodářství, které zlepšilo hygienu provozu a zároveň přispělo ke snížení spotřeby vody při manipulaci s kvasnicemi,“ popisuje.

„Aktuálně se zaměřujeme například na modernizaci systémů chlazení a stáčecích linek, které umožňují efektivnější využití vody i energií. Současně optimalizujeme mycí a sanitární procesy v jednotlivých částech výroby. Výsledky těchto opatření se pozitivně projevují dlouhodobě a rekordní snížení měrné spotřeby vody v roce 2025 potvrzuje, že tyto investice přinášejí velmi dobré výsledky,“ dodává.

Voda ale nechybí jen v sudech, sucho začíná ovlivňovat i výrobu energie. Podle mluvčího ČEZ Ladislava Kříže je produkce velkých vodních elektráren ČEZ v posledních letech o třetinu nižší než dlouhodobý průměr, u malých vodních elektráren až o polovinu. Například letos podle něj ale bude výroba vodních elektráren vyšší než v loňském roce, který byl na tom z hydrologického hlediska hůře.

Dodává ovšem, že česká energetika má oproti zahraničí výhodu. „Naše klasické a jaderné elektrárny jsou chlazeny ne přímo vodou z řek, jako třeba ve Francii, kde v létě musí i jaderné elektrárny omezovat provoz, ale prostřednictvím chladicích věží. Jsou sice zásahem do krajiny, ale jsou naší jistotou i v době sucha,“ vysvětluje.

Do budoucna ale ani to nemusí stačit. Pro nové jaderné bloky v Dukovanech počítá ČEZ s kombinací vodního a suchého vzduchového chlazení. Řeka Jihlava totiž podle jejich odhadů postupem času nemusí pokrýt celou potřebu. Za posledních 20 let snížil ČEZ celkovou spotřebu vody o 20 procent.

Proaktivně k tématu přistupují také technologické společnosti. Datová centra jsou závislá na chlazení serverů, které tradičně spotřebovává velké objemy vody. Například první datové centrum Seznamu Kokura podle technického ředitele Vlastimila Pečínky spotřebuje ročně přibližně 4 tisíce m³ vody z veřejného vodovodu. Dvě nová centra, Kokura 3 a Nagoja, spotřebují každé jen asi 400 m³, a to výhradně ze zachycené dešťové vody. Na veřejný vodovod jsou napojená jen jako záloha.

Spotřeba vody je velkým tématem také v automobilovém průmyslu, kde se používá téměř v každé fázi výroby automobilů. Největšími spotřebiteli jsou procesy povrchové úpravy kovů, napájení kotlů či lakovna.

Suchem se tak přirozeně zabývá například Škoda Auto, jejíž závody v České republice spotřebovaly loni 1,518 milionu m3. Ve srovnání s rokem 2010 automobilka snížila množství spotřebované vody na jeden vyrobený vůz o 42 procent.

„Škoda Auto v posledních letech instalovala řadu opatření v lakovnách i v montážních provozech. Mezi ně patří systémy reverzní osmózy pro čištění vody nebo uzavřené recirkulační systémy pro opětovné využití předčištěných vod ve výrobních procesech. Příkladem je rovněž implementace uzavřených chladicích okruhů a protiproudých oplachů,“ uvedl redakci mluvčí oddělení výroby a HR Martin Vejdělek.

Na využití moderních technologií zohledňujících úspory vody se podle něj automobilka zaměřuje také při výstavbě nových výrobních objektů - očekává například zprovoznění nové lakovny v Mladé Boleslavi.

Voda je klíčová surovina také při zpracování masa a drůbeže. Agrofert podle tiskového mluvčího Pavla Heřmanského v posledních letech snížil spotřebu vody na kilogram zpracované drůbeže téměř o pět procent, mimo jiné díky recyklaci odpadní vody z chladicích systémů, která se vrací zpět k sanitaci provozů a vozidel.

Sucho nemusí firmu ohrozit přímo. Například online prodejce potravin Rohlik není na vodě kriticky závislý, sucho na něj ale dopadá přes dodavatele, lokální zemědělce a producenty potravin. I to je podle mluvčí společnosti Anny-Marie Lichtenbergové jeden z důvodů, proč se firma úsporou vody zabývá.

„Mezi technologická zařízení s nejvyšší spotřebou vody a energie patří zejména průmyslové myčky a rotační pece, které jsou vybaveny pokročilými systémy pro automatické řízení odběru,“ vysvětluje Lichtenbergová.

V rámci vybraných skladů podle ní Rohlik využívá také šedou neboli odpadní vodu, která neobsahuje odpad ze záchodů. „Odpadní voda prochází procesem přečištění v naší čističce a následně se vrací zpět do oběhu pro technické účely, čímž minimalizujeme spotřebu pitné vody.“

Přestože provoz online supermarketu není z podstaty tak vodně intenzivní, investice do moderních vodohospodářských technologií podle ní společnost realizuje průběžně v rámci adaptace na budoucí klimatické změny.