Za přeplnění popelnice hrozí pokuta. V čem Češi chybují při třídění odpadu

Češi si v třídění odpadu vedou v porovnání s ostatními evropskými státy dobře. Podle mluvčí obalové společnosti Eko-kom Lucie Müllerové k tomu totiž mají dobré podmínky. Například průměrná vzdálenost k nejbližším kontejnerům pro třídění je v Česku 92 metrů.

Ačkoliv třídění velká část Čechů nepodceňuje, někteří si myslí, že rozdělovat odpad nemá smysl. Jedním z častých mýtů je podle Müllerové tvrzení, že se tříděný odpad sesypává na jednu hromadu a končí ve spalovně nebo na skládce.

„Jedná se ale jen o chabou výmluvu těch, kteří odpady netřídí. Případně mohl tento dojem vzniknout nedopatřením, když někdo zahlédl popeláře, jak berou černou popelnici a zároveň s ní i například žlutou. To se ale může stát jen v případě, že je obsah žlutého kontejneru něčím kontaminován a je tedy pro jakékoliv další využití již nevhodný, a při běžném svozu plastů byl tento kontejner ze zmíněného důvodu vynechán,“ říká mluvčí.

Sesypávání odpadu by nedávalo ani ekonomický smysl. Za vytříděné obaly dostávají obce finanční příspěvek, zatímco za směsný komunální odpad musí naopak platit skládkovací nebo spalovací poplatek. Navíc od roku 2025 pro obce platí nová zákonná povinnost vytřídit minimálně 60 procent komunálního odpadu a do budoucna se bude tento cíl ještě zpřísňovat.

Někteří Češi zase v třídění často chybují. Existuje však řada tipů, jak si třídění usnadnit a jak odpad rozdělit správně, aby se dal dále využít.

Odpad určený k třídění bychom měli zbavit nežádoucích zbytků už doma. Měli bychom například vyškrábat jogurt z plastového kelímku nebo vytřepat zbytek kečupu ze skleněné nádoby.

„U obalů z více druhů materiálů bychom se měli pokusit oddělit tyto materiály a každý vytřídit zvlášť. Krabice, plechovky nebo plastové lahve je ideální hned při třídění doma rozložit nebo sešlápnout. Uspoří to hodně místa nejen doma, ale následně i v barevných kontejnerech na ulici,“ radí Müllerová.

Pokud nemáme doma dost místa na více třídicích nádob, lze třídit odpadky například do jedné tašky, zvlášť pak ukládat bioodpad a směsný odpad. Pro malé prostory je vhodné vynášet tříděný odpad průběžně, aby se odpad doma zbytečně nehromadil, dodává.

Chybou může být i snaha umístit odpad do popelnice za každou cenu. „Lidé zapomínají, že odpadní nádoby smějí plnit jen po víko. Tak, aby šly plně uzavřít. Cokoli nad tuto úroveň je špatně, stejně jako pytle odložené kolem. Fakticky jde o zakládání černé skládky, za což hrozí pokuta až do výše 50 tisíc korun. Popeláři nemají povinnost uklízet kolem kontejnerů. Za čistotu u odpadních nádob jsme zodpovědní my sami,“ vysvětluje mluvčí Pražských služeb Alexandr Komarnický.

Odkládání odpadků mimo kontejnery a určená místa se považuje za přestupek. Pro podnikatele a firmy bývají pokuty ještě vyšší.

„Pokud se ve svém okolí lidé potýkají s přeplněnými nádobami na tříděný odpad, pak doporučujeme obrátit se na příslušný městský nebo obecní úřad, případně městskou část,“ dodává Müllerová.

Stává se, že si lidé nevědí rady, jaký odpad kam vytřídit. Ne všude v Česku se totiž třídí stejně. „V třídění základních komodit lidé chybují stále méně, problémy jim dělají některé odlišnosti v lokálních systémech třídění. To znamená, že v některých obcích nebo jen v jejich částech probíhá například sběr plastů nebo nápojových kartonů prostřednictvím pytlů, jinde funguje například multikomoditní sběr plastů a kovů do žluté nádoby, v sousedním městě mají naopak pro sběr kovů samostatnou nádobu…,“ popisuje Müllerová. Obecně už podle ní mají Češi třídění základních surovin zažité a množství vytříděného odpadu každoročně přibývá.

Pokud si nejsme jistí, kam odpad vyhodit, je nejjednodušší zkontrolovat recyklační značku na obalu. Jde o trojúhelník, u kterého se většinou nachází písmeno nebo číslo, které bývá nakreslené i na popelnicích. Například pokud mám lahev se značkou trojúhelníku a označením PET, vím, že ji musím vyhodit do plastů, jak je napsáno i na kontejneru.

Můžeme se také obrátit na místní svozovou společnost nebo třeba městský úřad. Existují také webové stránky, které poskytují rady, kam co vyhodit, například Kamtovyhodit.cz nebo Jaktridit.cz.

Lidé si často nejsou jistí, do jakého kontejneru zařadit kovy a nápojové kartony. Někde pro tento odpad fungují samostatné popelnice, jinde si obyvatelé musejí poradit jinak, například donést odpad do sběrného dvora nebo využít jiné kontejnery.

Je proto důležité sledovat nálepky na popelnicích. Například žluté nebo modré kontejnery někdy mívají kromě nálepky plastu či papíru také oranžovou nálepku, která napovídá, že sem můžeme vyhodit i nápojové kartony.

Kov se vyhazuje do popelnic na kovy. Pokud v naší blízkosti nejsou dostupné a nálepka například na žluté popelnici to dovoluje, můžeme některé kovy hodit i k plastům.

K plastům se nevhazují obaly znečištěné od zbytků potravin nebo chemikálií a barev, které se označují symbolem nebezpečného odpadu. Nepatří tam ani novodurové trubky, podlahové krytiny nebo pneumatiky. Ty můžeme vrátit buď do pneuservisu, nebo je odvézt do sběrného dvora. Hliníkovo-plastové obaly od léků je lepší vrátit do lékárny.

Často sem však lidé vyhazují i rozbité plastové hračky s bateriemi a elektronikou, která bývá součástí řady hraček. To ovšem do plastů nepatří a může to zkomplikovat recyklaci. Elektroodpad, jako třeba nefunkční spotřebiče, baterie a akumulátory, které také podléhají zpětnému odběru, se neukládají do kontejneru na plasty ani do popelnic na kovy. V některých oblastech pro ně slouží zvláštní červené kontejnery.

Do modrého kontejneru nevhazujeme například použité papírové kapesníky a ubrousky nebo dětské pleny či dámské hygienické pomůcky. Jakmile je použijeme, už totiž nejsou vhodné pro recyklaci. Proto je raději házíme do směsného odpadu.

Podobně nemůžeme recyklovat ani mastný papír, třeba krabici od pizzy. Pokud ovšem odtrhneme víko krabice, v případě, že zůstalo čisté, je možné ho hodit do modrého kontejneru. Do kontejneru na papír nepatří ani jednorázové kelímky od kávy.

K papíru není dobré vyhazovat ani obaly od koření. Ty sice bývají zvenku papírové, uvnitř je ale často alobal a balení má i plastové části. Takový produkt se většinou nedá dále recyklovat, a proto jej také vyhazujeme do směsného odpadu.

Ačkoliv jsou zrcadla vyrobena ze skla, nesmějí se vyhazovat do zelených kontejnerů na sklo. Součástí zrcadel je totiž i kovová vrstva, což by mohlo zbytek odpadu při zpracování znehodnotit. Vyhazuje se proto do směsného odpadu.

Rozhodně není dobré do skla třídit ani autosklo, porcelán nebo keramické výrobky, varné a laboratorní sklo, žárovky nebo drátěné sklo.

Že Češi poctivě třídí, potvrzují i data Eko-kom. V roce 2025 vzniklo v Česku více než 1,3 milionu tun obalového odpadu. Dále recyklovat nebo využít jako energetický zdroj se podařilo 89 procent.