Článek
Pokud chcete vědět, jak Rusko vnímá probíhající mistrovství světa v hokeji, nejprve si musíte přesně uvědomit jeho národní mentalitu. Tu, kde sloveso „jsme“ je základním středobodem světa a zájmena „my“ a „oni“ rozděluje nepřekonatelná propast.
Pak vše vynásobit objemem státní propagandy, která v denním pořádku vymývá mozky obyvatelstvu. Tvrdí například, že proklatý Západ už před deseti lety nesahal Rusku ani po kotníky. A teď naprosto hnije a pomalu se rozkládá, stačí jen trochu počkat.
Nakonec to všechno umocnit na druhou přesvědčením věčně osamělé ruské duše o tom, že kolem dokola jsou nepřátelé. Ti na jednu stranu Rusku přejí rychlou záhubu, ale na stranu druhou tiše závidí a podvědomě chtějí žít stejným způsobem.
Když to celé dáte dohromady, pak už vás možná nepřekvapí názor jedné z místních hokejových legend: „Tento turnaj já osobně sledovat nebudu. Možná jen některé zápasy play off, ale i to pochybuju. Naše reprezentace chybí, proto tam žádné favority nevidím. Je to slabý odvar, ne mistrovství světa.“
Tato slova patří známému útočníkovi a posléze dlouholetému trenérovi sborné Vjačeslavu Bykovovi. Ten mimochodem už skoro čtyřicet let bydlí ve Fribourgu, který je jednou ze dvou hostitelských lokalit šampionátu. Bykov spolu s ruským disponuje také švýcarským občanstvím.
Nebo jiný zajímavý výrok: „Ruská televize vysílá zápasy mistrovství, což vnímám jako zradu. Zradu státních zájmů, alespoň to tak vidím. Sledovat je nebudu a nedoporučuju to ani vám. Jinak se budete na té zradě spolupodílet.“
Pronesl to další legendární hráč, bývalý obránce Vjačeslav Fetisov. Ten, který se ještě v sovětských časech vzepřel hokejovému diktátorovi Viktoru Tichonovovi, prosadil si svůj odjezd do NHL a stal se pro celý ruský národ symbolem nezlomnosti. Ten Fetisov, jenž po ukončení kariéry dlouho žil v USA a snil o tom, že jednou povede zámořský klub jako hlavní kouč.
A do třetice: „Absence naší reprezentace ovlivňuje zájem o turnaj ze strany jiných týmů. Kanaďané a Američané tam jezdí, ale příliš velkou motivaci nemají. Vím to zaručeně od kolegů z těchto zemí. Proti Rusku by si každý zahrál rád, je to přece to největší lákadlo.“
To je názor Romana Rotenberga, prvního viceprezidenta Ruské hokejové federace. A kromě toho finského občana, bývalého majitele slavného helsinského klubu Jokerit i tamní Hartwall Areny.
Divíte se, že známé osobnosti, které hodně času strávily v západních zemích, jsou schopny takových výplodů? Chcete se zeptat, kam se poděla jejich svobodomyslnost? Blízkost k moci vždy ovlivňuje způsob uvažování prominentů, ale diskuze o jejich chování není primárním cílem této publikace. Výroky byly uvedeny jen jako ukázka nálad, které panují v Rusku ve spojitosti s probíhajícím mistrovstvím.
Ovečkinův příjezd zastínil další události
Mimochodem, mezinárodní hokej se vrátil na obrazovky ruské státní televize po několikaleté přestávce. Poslední světové šampionáty totiž vysílaly jen placené satelitní kanály. Po suspendaci sborné před čtyřmi lety úřady striktně zakázaly veřejným stanicím kupovat televizní práva. Rozkaz zněl jasně: Když už tam nejsme, ať ta utkání nikdo nevidí.
Jenže pak na povrch vyplula nečekaná věc. Vlivní funkcionáři spolu s propagandou svorně tvrdili, že absence ruské reprezentace především výrazně uškodí světovému šampionátu. Prohlašovali, že bez Ruska kvalita zápasů klesne a turnaj ztratí svůj šmrnc.
Ovšem časem se zjistilo, že nejvíc utrpěl samotný ruský hokej. A to nejenom tím, že přišel o možnost soupeřit s nejlepšími. Ale také tím, že se nemohl na ty nejlepší alespoň dívat a učit se od nich.
Ovečkin s dětmi na finále ruského fotbalového Superpoháru.
Najednou sborná začala mít problémy v přátelských utkáních s průměrnými týmy Běloruska a Kazachstánu - posledních soupeřů, co jí zbyly. Trápila se, občas musela zkousnout i porážku. A co víc, stejné potíže se objevily u dvacítky i u dalších mládežnických mužstev. Tak vyšlo najevo, že mezinárodní izolace nejvíc škodí izolovanému, ne zbytku světa. Kdo by to jen mohl tušit, že…
Úřady otočily a vrátily mistrovství světa na obrazovky veřejnoprávní televize. Ovšem Rusko by nebylo Ruskem, kdyby to neudělalo po svém. Komentátoři dostali za úkol během zápasů co nejvíc oslavovat domácí Kontinentální hokejovou ligu. A tak fanoušci musejí co chvíli poslouchat, kdo všechno ze soupeřících družstev zářil v KHL. Povídání se většinou odehrává v minulém čase, protože oni hráči a trenéři už dávno odešli.
Svojí okázalostí to škrábe v uších mnohem víc než nová výslovnost švédských příjmení v podání Roberta Záruby.
Zároveň při zápasech světového šampionátu došlo k jiné, pro státní propagandu mnohem důležitější události. Po sezoně v NHL se na dovolenou do vlasti vrátil Alexandr Ovečkin. Hvězdný útočník Washingtonu se nyní objevuje ve zprávách skoro každý den: navštěvuje různá sportovní klání, potkává se s politiky. Média spekulují, že v nejbližších dnech ikona ruského hokeje zavítá do Kremlu, aby prokázala úctu Vladimiru Putinovi.
Velkou atrakcí pro ruský hokej se mělo stát i finále Gagarinova poháru, které skončilo před několika dny. Ovšem místní odborníci spolu s novináři uznávají, že přetahovaná mezi Jaroslavlem a Kazaní se velké pozornosti netěšila. Zčásti je to tím, že velkokluby s největším počtem fanoušků se do finále nedostaly a o trofej bojovaly menší provinční týmy. Především ale za to může celková úroveň KHL, která po invazi na Ukrajinu výrazně poklesla.
V porovnání s únorem roku 2022 ligu opustilo přes sto zahraničních hráčů. Na síle soutěže se to logicky muselo projevit.
Ruský hokej se tváří, že mezinárodní izolace mu neubližuje. Snaží se pochlapit a ukázat jiným zemím: Hele, vidíte to, nebolí mě to! Ve skutečnosti pomalu, ale jistě degraduje. Proto přes všechna tvrzení o svém absolutním nezájmu na světový šampionát kouká.
S uraženým výrazem, po očku – ale přece.
