„Paříž nikdy nebyla pro nás.“ Reportáž z obávané francouzské periferie

/Od spolupracovnice ve Francii/

Saint-Denis se nachází jen pár stanic metrem od centra Paříže, přesto působí trochu jako jiný svět.

Největší město v departmentu Seine-Saint-Denis, který ve Francii platí za nejchudší, není místem oslnivé architektury ani centrem masového turismu jako nedaleké hlavní město, je spíše obrazem městské periferie, od níž řada Pařížanů odvrací zrak.

Kolem teplého čtvrtečního poledne je město plné lidí. Hlavní ulice lemují kavárny a malé krámky s levným oblečením a elektronikou, před kterými někdy postávají samotní prodavači a snaží se oslovit kolemjdoucí.

Pařížský lesk a anonymitu zde střídají neupravené ulice, rozmanitý mix lidí z různých sociálních i kulturních skupin, ale i pocit familiárnosti. Místní se tu totiž často znají, na ulici se běžně zastavují, prohodí pár slov nebo na sebe jen zamávají a pokračují v cestě.

„Saint-Denis je laboratoř budoucnosti Evropy, protože je tu veliký kulturní a sociální mix, což osobně vnímám hodně pozitivně,“ říká dvaačtyřicetiletý muž, který se představuje jako Ben. Jeho rodiče pochází z Afriky, on ale celý život strávil ve Francii. Nakonec se usadil právě v Saint-Denis, kde žije dvacet let a působí jako umělec.

„Je tu například dost lidí s kořeny ze států v Maghrebu a přepokládá se, že nejsou Francouzi, ale to není pravda,“ přibližuje společenské stigma, které Francie dobře zná.

O celém departmentu francouzská i evropská média píšou jako o problémovém místu. Vysoká míra nezaměstnanosti, chudoby, kriminality a migrace jsou charakteristiky, které zaznívají nejčastěji. A k tomu obrázky hořících aut v ulicích při rozsáhlých protestech například v roce 2023.

Ben sice problémy nepopírá, zároveň ale cítí veliké nepochopení jak ze strany médií, tak politiků.

„Krajní pravice má antimigrační program, proto bude mluvit o nebezpečí migrace. (Francouzský prezident Emmanuel) Macron chce ve své politice bojovat s chudobou a sociálními nejistotami a Saint-Denis je místo, kde tyto věci najdete, proto o něm bude mluvit. Dělá to i krajní levice, která si zase klade za cíl ochranu menšin, což je pro Saint-Denis také typické. Všichni si odtud berou něco, co chtějí využít pro svoje politické zisky,“ říká.

„Minulý starosta udělal pro Saint-Denis více než Macron pro celou Francii,“ hodnotí Ben dosud devítiletou vládu současného prezidenta. Ve Francii se necelý rok před výběrem jeho nástupce už čile mluví o nových kandidátech.

Jedním z politiků, kteří Saint-Denis často zmiňují, je šéf Národního sdružení Jordan Bardella.

Korunní princ francouzské krajní pravice, jak se mu někdy přezdívá, a pravděpodobný kandidát strany v prezidentských volbách, které se uskuteční příští rok v dubnu, se totiž v departmentu narodil a strávil v něm dětství a dospívání. Prezentuje se proto jako insider, který prostředí dobře zná.

„Nechci, aby se celá moje země podobala Seine-Saint-Denis,“ zní jedno z jeho nejcitovanějších prohlášení z rozhovoru pro pravicovou televizi CNews.

Většina lidí, s nimiž Seznam Zprávy ve městě mluvily, na Bardellu ale reaguje spíše posměšně. Nevnímají jej jako „dítě devadesát trojky“, jak sami sebe nazývají s odkazem na číslo, kterým je department označen, ale spíše jako někoho, kdo se sice v Seine-Saint-Denis narodil, nikdy jej ale doopravdy nepoznal a původ pouze využívá pro vlastní politický prospěch.

„Nemůže předstírat, že to tu zná, protože tu nežije. Využívá Saint-Denis pro svou politiku. Nezažil policejní kontroly kvůli své barvě pleti, nejspíše nezažil ani opravdovou chudobu. Nikdy tu ani neplatil daně,“ myslí si Ben.

Národní sdružení má v Saint-Denis minimální podporu. Marine Le Penová zde v druhém kolem prezidentských voleb roku 2022 získala lehce nad dvacet procent hlasů, téměř dvakrát méně, než byl průměr jejích zisků v celé Francii. V nedávných komunálních volbách zde strana neměla ani žádného výrazného kandidáta s šancí na úspěch.

Město je podobně jako celý department silně levicové. Jedná se totiž o oblast s industriální minulostí, jejíž obyvatelé se ve volbách tradičně klonili k podpoře francouzských komunistů či jiných politických subjektů na levici.

Slova o Saint-Denis jako o místě odporu zde od místních i dnes zaznívají často. To se projevilo i v březnových komunálních volbách, kde již v prvním kole zvítězil kandidát krajně levicové strany Nepoddajná Francie Bally Bagayoko. Ve funkci vystřídal dosavadního starostu ze Socialistické strany Mathieua Hanotina, pro nějž letos hlasoval i Ben.

Na celostátní úrovni je situace jiná – průzkumy naopak favorizují Národní sdružení. Druhou část země ale možnost, že by se měl jeho kandidát (ať už Bardella či Marine Le Penová – které zatím v kampani brání soudní zákaz) postavit do čela země, znepokojuje.

Ani Benovi se takový scénář nelíbí, na věc se ale snaží dívat pragmaticky. „I kdyby se dostali k moci, strach příliš nemám. Jedna věc je být zvolen, druhá věc je vypořádávat se s problémy země a oni nemají nástroje k tomu prosazovat svůj program. Jsou proti migraci, ale co s tím udělají? Pošlou všechny do Afriky? Po praktické stránce nemají možné řešení,“ myslí si.

V prohru Národního sdružení doufá i téměř šedesátiletý Thierry. „Mám trochu strach, ale doufám, že se lidé ve druhém kole zvednou a budou proti krajní pravici,“ odkazuje na zkušenosti z dřívějších voleb, zatímco si s reportérkou Seznam Zpráv povídá v místní kavárně. Pije černou kávu, na stole má položené cigarety a stírací losy.

Thierry dvacet let nevolil, příští rok se ale k urnám chystá. Podpoří kohokoliv, kdo se ve druhém kole postaví proti kandidátovi Národního sdružení. Ani on Bardellu nebere jako místního a nesouzní s obecným vnímáním Saint-Denis.

„Je to skvělé místo a je škoda, že je často v médiích špatně zobrazované. Je to jako vesnice, všichni se známe alespoň od vidění. Určitě se tu někdo může cítit nebezpečně, ale myslím, že je to spíše kvůli pověsti, kterou to místo má, než kvůli tomu, že by vás tu někdo ohrožoval,“ říká s tím, že rovněž cítí veliké nepochopení ze strany politiků a médií.

Za největší problémy nepovažuje kriminalitu, migraci ani vysokou míru nezaměstnanosti, ale rostoucí ceny bydlení, což podle něj Macronova vláda nijak nezlepšila. Na tom se shodují všichni oslovení.

Větší změnu podle něj nepřinesly ani olympijské hry, které Paříž pořádala v roce 2024. Saint-Denis bylo jedním z hlavních míst, kam se sportovci z celého světa sjížděli.

„Poprvé se svět díval na Saint-Denis pozitivně, to nás těšilo. Hodně lidí se zapojilo do organizace, ta výstavba a nová infrastruktura ale ve výsledku většině lidí nijak nepomohly,“ domnívá se Thierry.

Thierry ve městě žije pět let, v departmentu Seine-Saint-Denis ale strávil celý život. „Když jsme byli teenageři, jezdili jsme do centra Paříže a byli jsme ohromeni architekturou, ale věděli jsme, že to není pro nás a že to není náš svět,“ poukazuje na kontrast mezi hlavním městem a periferií.

Kontrast s Paříží vidí i sedmnáctiletá Cysse. „Pokud chcete dál studovat, často musíte do Paříže, což není mnohdy jednoduché kvůli barvě pleti a tomu, že pocházíte ze Saint-Denis. Když jsem byla na základní škole, měla jsem kamarádku, kterou nepřijali na elitní střední školu v Paříži a myslím, že to bylo právě kvůli těmto věcem,“ popisuje mladá žena, která se chce stát letuškou.

V Saint-Denis žije od narození, vnímá ho jako velmi tolerantní místo s rozmanitými komunitami. „Všichni se tu respektují, a proto se tu cítím dobře,“ říká s tím, že ani ona nevidí spojitost mezi pověstí Saint-Denis a životem, který místní vedou.

Přiznává, že v politice se zatím příliš nevyzná, příští rok jí ale už bude osmnáct, takže k prezidentským volbám půjde.

„Snažím se v tom zorientovat a zjišťovat si o politice více, a ještě nevím, koho budu volit, ale určitě se kloním spíše k levici. Co se týká (lídra Nepoddajné Francie Jeana-Luka) Mélenchona, tak příliš nevím, co prosazuje, ale mluví hodně o Palestině, což je pro mě důležité,“ vysvětluje Cysse a dodává, že prakticky všichni, které zná, jsou rovněž nakloněni levici, většinou právě Mélenchonově partaji.

Zhruba dvacet minut chůze od centra se nachází čtvrť Franc Moisin. Právě ta má pověst jedné z nejhorších částí Saint-Denis. Je tu ticho, místo je na rozdíl od centra skoro bez lidí. Jen sem tam na ulici projde člověk, nejspíše někdo z místních. Lidé z jiných částí sem příliš nechodí, nemají důvod.

Devatenáctiletá Amina je se životem ve čtvrti spokojená. „Všichni jsou tu ze stejné sociální vrstvy, takže nevnímám nerovnosti. Vůbec nemám pocit, že by tahle čtvrť byla v něčem horší než zbytek Saint-Denis,“ popisuje.

Město je podle ní přívětivé, i tak ale vypráví, že se jako muslimka setkala s diskriminací. „Ucházela jsem se o pozici zahradnice v jedné místní škole a odmítli mě kvůli šátku,“ tvrdí.

Obdobnou zkušenost mají prý i další ženy v její rodině. Práci si ale nakonec sehnala. „V mém okolí nevnímám, že by měl někdo problém si najít práci. Když máte kompetence, něco najdete,“ říká v narážce na vysokou míru nezaměstnanosti ve městě.

Podobně jako většina místních je levicově orientovaná. Nepoddajnou Francii volila v letošních komunálních volbách a jejího lídra Mélenchona nejspíše podpoří i v blížícím se klání o Elysejský palác.

Ne všichni se ale ve čtvrti cítí tak, jako Amina. V menším parku, který obepínají šedivé paneláky a parkoviště, na seschlé trávě stojí pár laviček. Na jedné z nich sedí dva postarší muži. Jmenují se Alain a Eric, oba mají přes padesát let, ze Saint-Denis sice nepochází, ale žijí tady většinu života.

Podobně jako většina místních zpočátku působí poměrně ostražitě, novináři zde často vzbuzují nedůvěru. „Není to tu dobré. Od 80. let tu vidím nárůst sociální nejistoty a chudoby a necítím se tu moc bezpečně,“ říká Alain.

Přímým dotazům na politiku se nejdříve vyhýbá, postupně ale začíná být více otevřený. Mluví o migraci, kriminalitě a prodeji drog. Sám přiznává, že žádné přímé ohrožení nezažil, i tak jím ale zmítá pocit nejistoty.

Při dotazu na nadcházející prezidentské volby připouští, že by volil Národní sdružení. Spíše než jako zatvrzelý příznivec strany ale působí jako člověk obecně zklamaný politikou.

„Zkusili jsme pravici, zkusili jsme levici, tak proč nezkusit něco dalšího?“ ptá se. „Za Macrona se to tu mnohem víc zhoršilo. Lidé jsou mnohem chudší a je pro ně čím dál tím těžší přežít,“ dodává s tím, že ale pochybuje, že změna v Elysejském paláci cokoliv změní.

Jeho kamarád Eric je ve svých názorech o něco ostřejší, na zmínku o Macronovi například reaguje posměšně slovy: „To je úplná katastrofa.“

K Národnímu sdružení má podle všeho dlouhodobě blízko, v rozhovoru dokonce používá označení „Národní fronta“, tedy název, který strana původně nesla.

„Měli bychom přestat pomáhat migrantům. Jsme Francouzi a nic nemáme. Mélenchon je blázen, za Macrona nic nefungovalo, musíme zkusit něco jiného,“ dodává.

I přes nelichotivou pověst je Saint-Denis stále schopné přilákat nové lidi. Třicetiletá květinářka Lola původem ze Švýcarska žije ve Francii od osmnácti let, poslední dva roky strávila právě v Saint-Denis.

Do města se přestěhovala kvůli „alternativní scéně“, jak sama popisuje. „Než jsem sem šla, měla jsem o tom dobrou představu, protože tu žije moje sestřenice a je to tu přesně takové, jaké jsem čekala. Nelíbí se mi, jak je to zobrazované v médiích, protože život je tu cool,“ říká.

„Vím, že tu je problém s prodáváním drog, ale nikdy jsem to neviděla na vlastní oči,“ pokračuje. Lola se podobně jako většina zdejších lidí kloní k levici. „V prezidentských volbách budu volit Mélenchona. Politiku zas tak moc nesleduji, ale mám pocit, že Nepoddajná Francie má ve volbách největší šanci,“ míní.

Macronova vláda ji podobně jako jiné zklamala. Podle ní zlepšila života jen bohatším lidem, pro většinu se ale nic nezměnilo. A Národní sdružení? „Celá ta strana mi přijde směšná, a proto nedokážu říct, jestli jsou opravdu nebezpeční,“ polemizuje.