Článek
Vláda, která chce rušit penzijní reformu, by neměla mít na žádnou pochvalu nárok. Ale buďme spravedliví – sebevíc špatných rozhodnutí nemusí nutně znamenat, že se občas něco nepovede.
Přísloví o tom, že i mistr tesař se někdy utne, může fungovat i naopak. Nově představená pravidla pro penzijní fondy jsou toho důkazem.
Půjde o funkční a prospěšné změny. Protože stojí na tom, co vládě doporučili lidé, kteří problematiku dlouhodobě sledují, rozumějí jí a mají data. Když jsou teď na stole detaily, je naprosto zarážející, že nikoho nenapadlo takto zakročit už dávno.
Úpravy skoro kompletně kopírují návod, se kterým v lednu přišli ekonomové Filip Pertold a Lukáš Nádvorník ve své studii pro institut IDEA. Porovnali poplatky a výkonnost zdejších fondů s jinými státy Evropy a přesvědčivě doložili, co intuitivně cítí každý účastník. Tedy že i po dlouhém a vytrvalém spoření dnes v penzijních fondech nenahromadí nic, co by stálo za řeč, a že musí investovat jinde.
Pertold dříve působil jako poradce exministra práce Mariana Jurečky (KDU-ČSL). Podílel se u něj na reformě hlavního státního pilíře, spočívající mimo jiné v postupném protažení důchodového věku až na 67 let, ruku v ruce s delší dobou dožití. Tedy na paragrafech, které chce tato vláda – navzdory kritice zleva zprava – zrušit, aniž by sama řekla, jak stárnutí populace a vzrůstající nepoměr mezi důchodci a pracující většinou vyřešit.
Demontáž velké penzijní reformy je daleko větší hřích než to, co se dožene lepším nastavením fondů. Ty budou vždy jen doplňkem, stačí si uvědomit základní proporce. Třeba že všechno to, co už za 30 let ve fondech mají lidé naspořeno (660 miliard korun), proteče státním důchodovým pilířem ani ne za jeden rok.
Nově představené změny tedy lze brát jen jako malou náplast na jiné velké škody. Ale jak už bylo řečeno, chyby jinde nemažou správnost tohoto konkrétního záměru ani jeho přínos.
Parlament má změny projednat ještě letos, aby začaly platit od Nového roku. Týkají se tří oblastí:
- Snížení poplatků. Penzijní spoření je vysoce dotované (státní příspěvky a daňové úlevy ročně činí 18 miliard korun) a ruku v ruce s tím také silně regulované. V zákonech jsou stropy pro poplatky a ty se nyní výrazně sníží. Úplně skončí výkonnostní provize, která dnes může být až 15 procent z dosaženého výnosu. Poplatky za správu se sjednotí na maximálně půl procenta z nastřádaného majetku.
- Vyšší příspěvky. Pro děti a mladé lidi do 29 let stát zdvojnásobí státní příspěvek. Půjde získat až 680 korun měsíčně (místo 340 korun, což je dnešní maximum k úložce 1700 korun, dál už příspěvky nerostou). Smyslem je prodloužit dobu, po kterou peníze pracují. A motivovat ty, kteří na zajištění ve stáří nemají myšlenky, i když demografické trendy dolehnou nejvíc právě na ně.
- Odvážnější investování. Fondy budou účastníky automaticky řadit do tzv. „strategie životního cyklu“. Mladý střadatel dostane jako výchozí nastavení dynamické portfolio plné akcií a s věkem se jeho peníze postupně přesunou do bezpečnějších dluhopisů. Automaticky, bez dotazníků, aby skladba lépe odpovídala investičním zvyklostem a klienti netíhli ke zbytečné opatrnosti.
Ministryně Alena Schillerová (ANO) ví, že má v rukou politický poklad, a chce ho patřičně prodat. Otravně u toho tlačí na pilu. Skrze slogany typu „lepší penzijko“ a „peníze lidem, ne bankám“ dělá ze zákona hlavně reklamu sama na sebe, což na půdu státního úřadu nepatří.
Reklamním jazykem zavání i příslib, že Češi si teď do důchodu odnesou o milion korun navíc. To platí samozřejmě jen v průměru (ne když se někdo přidá v padesáti), ale až po 35 letech spoření a při ideální konstelaci, kdy akcie ponesou 7,5 procenta při inflaci 2,5 procenta ročně.
Milion je tedy zapotřebí brát s rezervou, asi jako když zubní pastu doporučují čtyři stomatologové z pěti. I když pasta sama o sobě dobrá skutečně je. Z hlediska prospěšnosti vládní politiky i z hlediska stranického marketingu Schillerová tentokrát své konkurenty z opozice zcela smázla.
Přitom stačilo jen vytěžit to, co dostala až pod nos a co ani pořádně není ve vládním programu. Jak říká Andrej Babiš, přišli ti, kteří měli přijít – a Schillerová je poslechla.
