Článek
Nákladní souprava dlouhá jako plavecký bazén, která bude převážet technologie těžké jako vesmírná stanice nebo největší airbus. To by už za pár let měla být realita na silnicích směřujících do Dukovan, kde je na období let 2030 až 2032 naplánována doprava nadrozměrných nákladů do nové jaderné elektrárny.
České firmy chtějí do Dukovan dodávat řadu důležitých technologií, bez nichž se jaderná elektrárna neobejde, jako jsou turbíny, parogenerátory, reaktorová nádoba či kondenzátory páry. Tyto výrobky však váží stovky tun a na délku mají i desítky metrů.
Největší budou parogenerátory a reaktorová nádoba. „Dá se říci, že to budou největší komponenty, jaké se kdy přepravovaly na území Česka. Jsou totiž ještě robustnější než ty ze současných jaderných elektráren,“ popisuje Petr Svoboda, manažer útvaru příprava mimo lokalitu společnosti Elektrárna Dukovany II.
Zatímco reaktorová nádoba v současné elektrárně Dukovany váží 215 tun, ta v nové jaderce bude vážit 352 tun. To je však pouze váha samotné technologie, která navíc musí být zabalena. Po silnici tak pojede vozidlo s nákladem o hmotnosti 430 tun, což odpovídá přibližně váze mezinárodní vesmírné stanice.
Ještě těžší budou parogenerátory. Ty, které vyrábějí páru pro pohon turbín v nynější elektrárně Dukovany, váží 169 tun a je jich celkem šest. V nových Dukovanech budou sice dva, zato o hmotnosti 510 tun. Až dojde na převoz z fabriky, budou i s tahačem vážit 563 tun, což je ekvivalent vzletové hmotnosti největšího sériově vyráběného dopravního letadla na světě Airbus A380-800.
Jde tak o mnohem větší technologie, než které se podílejí na výrobě v tuzemských jaderných zdrojích nyní. „I z toho důvodu nelze jednoduše říct, že by se měly využívat stejné trasy jako při výstavbě Dukovan nebo Temelína,“ podotýká Svoboda.
Kde se změní silnice do Dukovan
Souprava pro přepravu po silnici bude delší než olympijský bazén, měří zhruba 53 metrů. Navíc se musí vejít do devíti metrů na výšku i na šířku. Například samotná hlavní turbína od společnosti Doosan Škoda Power bude mít na délku několik desítek metrů.
„Z Plzně je možné dopravit turbínu do Lovosic, odtud po Labi do Chvaletic a dále stejnou trasou jako ostatní díly do Dukovan. Nicméně některé díly budou dopravitelné po silnici přímo,“ upřesňuje Svoboda.
Při stavbě dvou stávajících jaderných elektráren se součástky dopravovaly také po železnici. To už dnes nebude možné vzhledem k tomu, že došlo k modernizaci železničních tratí, jejich elektrifikaci, ale i zajištění bezbariérového řešení nástupišť, čímž se zúžil průjezdní profil. Trať by se tak musela přestavět.
„V současnosti například neexistuje vlaková souprava s tak velkou nosností, kterou by pro přepravu parogenerátorů bylo možné využít,“ říká Svoboda.
Klíčové technologie pro jaderné elektrárny splňují parametry pro nadměrné a nadrozměrné komponenty, které běžně nelze po silnicích převážet, protože přesahují vyhlášku ministerstva dopravy. O povolení k jejich transportu je třeba požádat.
Drtivou většinu z nich však podle Elektrárny Dukovany II není problém přepravit po stávající silniční síti. V souvislosti s projektem je však potřeba vyřešit řadu doprovodných staveb, včetně dopravní infrastruktury.
„Jelikož jsme už v minulosti do současné JE Dukovan svoji produkci dodávali/transportovali (např. nádoby reaktoru a další), tak cca 300kilometrovou vzdálenost z Plzně tam v případě, že se staneme vybraným dodavatelem některých částí primárního i sekundárního okruhu, určitě znovu zvládneme též. Pokud to bude po nových, k tomu vybudovaných komunikacích, přepravu to jednoznačně zjednoduší a zrychlí,“ říká mluvčí Škoda JS Karel Samec.
Ministerstvo dopravy začalo pracovat na úpravě silnic ještě předtím, než tendr na stavbu jaderné elektrárny znal svého vítěze. Některé stavby jsou už nyní dokončené nebo se realizují.
„Z výrobní haly v Plzni zařízení po naložení expedujeme na speciálních silničních tahačích. Tyto náklady se převáží po předem určených a připravených trasách. Pokud je to nutné či racionálnější, kombinují se i další způsoby jejich přepravy – po vodě nebo i železnici,“ říká Samec.
Některé firmy však mají velkou výhodu, jelikož se nacházejí přímo v blízkosti obou jaderných elektráren v Česku. Společnost MICo vyrábí v Hrotovicích, které jsou od Dukovan vzdáleny devět kilometrů, a v Kramolíně, odkud se budou vozit pravděpodobně ty největší díly, je to pouhých šest kilometrů.
„Díky krátké trase a absenci zásadních dopravních omezení pro nás nepředstavuje silniční síť limitující faktor. Pro přepravu nadrozměrných komponent MICo využívá specializované dopravce a odpovídající přepravní techniku, přičemž požadavky na bezpečnou manipulaci a transport jsou zohledňovány už ve fázi návrhu a výroby zařízení,“ popisuje Miloslav Provod, ředitel divize Energetické strojírenství skupiny CE Industries, pod kterou MICo spadá.
Některé technologie se dají sestavit až na místě. MICo chce do Dukovan dodávat zejména povrchové kondenzátory páry, přičemž jeden blok bude mít tři. „Každý z nich bude mít po finální montáži hmotnost přibližně 500 až 600 tun. Kvůli přepravě se vyrábějí v modulech, které je MICo schopné vyrábět až do hmotnosti 150 tun a v délce až 30 metrů. Tyto moduly se kompletují až na stavbě,“ popisuje Provod.
Postaví se obchvaty, sundají semafory
Počítá se s tím, že některé komponenty budou putovat do Dukovan z Chvaletic. Na této trase bude potřeba udělat opravy nebo rekonstrukce řady mostů a sedm obchvatů – Vinařice–Bernardov, Jihlava, Brtnice, Okříšky, Zašovice, Třebíč.
„Většina z těchto staveb již byla povolena, řada je již dokončena a některé jsou v současné době v realizaci. To jsou ty úpravy, které jsou součástí veřejné dopravní infrastruktury a budou následně sloužit široké veřejnosti,“ popisuje Svoboda.
Dopravu si zajišťují dodavatelé daných výrobků. Přepravce bude muset zajistit řadu operativních opatření, jako například řešit podjezdy pod elektrickým vedením, železniční trakcí, otočení nebo dočasné odmontování dopravních značek, semaforů či veřejného osvětlení, přesuny mýtných bran a podobně.
„Často se lidé ptají, proč nejedeme co nejdelší část cesty po dálnici. Paradoxně to ale z pohledu přepravy těch největších a nejtěžších komponent není nejvhodnější, protože na dálnicích je spousta problematických míst: nadjezdy, podjezdy, dlouhé mosty, mýtné brány a podobně,“ popisuje Svoboda.
Elektrárna Dukovany II si nechala zpracovat ohledně dopravy několik analýz. Jako nejvhodnější varianta dopravy nadrozměrných nákladů vychází kombinace lodní a silniční dopravy, která se vyplatí jak finančně, tak časově.
Komponenty by se daly přepravovat z Hamburku po Labi. Následně by dodávky pokračovaly po silnicích I. a II. třídy ze směru od Kutné Hory na Havlíčkův Brod, Jihlavu, dále Třebíč a na staveniště do Dukovan.
„ČR je vnitrozemský stát s rozvodím řek, které nemá v průběhu roku vyrovnanou a dostatečnou výšku hladiny pro celoroční provoz vodní dopravy. Lokalita Dukovany se nachází v blízkosti kopcovité Vysočiny a okolní silniční i železniční síť i přes svou velkou hustotu je v mnoha ohledech nevyhovující. Návrh transportní trasy je tedy složitou rovnicí o mnoha neznámých se spoustou limitů,“ říká mluvčí ČEZ Ladislav Kříž.
Schopnost dopravit nadrozměrné komponenty do místa stavby je však jedním z hlavních parametrů, které se při výběru lokality jaderné elektrárny zohledňují. Dalšími je také geologicky vhodná poloha a dostatek vody k chlazení.
Elektrárna Dukovany II orientačně posoudila také jiné nekonvenční způsoby dopravy jako vzducholoď či velkokapacitní letadla apod. Tyto dopravní prostředky však nevyhovují přepravním parametrům pro dopravu nadrozměrných a těžkých komponent. Proto po přelomu dekády Češi mohou potkat loď či nákladní soupravu s turbínou či reaktorovou nádobou na řece nebo na silnici.
