Článek
V České republice je aktuálně více než 1900 takzvaných bílých míst - tedy částí území, kde není dostatečné pokrytí mobilním signálem. Seznam bílých míst se neustále rozšiřuje, protože do něj přibývají poznatky z měření z obdržených podnětů. Původní seznam nedostatečně pokrytých míst z roku 2024 obsahoval 1362 míst.
Aby bylo místo na seznam zařazeno, musí se měřením ověřit, že pokrytí obyvatelstva signálem 4G nebo 5G není vyšší než 97 procent. Český telekomunikační úřad (ČTÚ) podle předsedy rady úřadu Marka Eberta za poslední rok proměřil 85 procent celé populace. Mapu bílých míst je možné si prohlédnout na stránkách ČTÚ.
„Česká republika si nestojí z hlediska pokrytí ve srovnání s evropskými zeměmi vůbec špatně. Podle jednotlivých typů sítí mobilních, 2G, 4G, 5G se dostáváme zhruba na úroveň 97 až 99 procent obyvatelstva, které je pokryto alespoň jedním operátorem,“ vysvětloval Ebert u kulatého stolu v Poslanecké sněmovně.
Operátoři se již loni v létě zavázali, že do roku 2030 každý pokryje 200 bílých míst vlastní výstavbou a 300 lokalit pak pomocí sdílení vysílačů s ostatními operátory. Aktuálně je 27 lokalit ve výstavbě a 18 bylo dokončeno. Operátoři jsou tak podle Eberta stále na začátku pětiletého plánu.
Starosta raději postavil vysílač na zahradě
Podle prezidenta Asociace provozovatelů mobilních sítí (APMS) Jiřího Grunda se výstavba nové infrastruktury potýká s řadou překážek na straně administrativy nebo naráží například na odpor obyvatel, kteří nechtějí mít vysílač v zástavbě své obce.
Nejobtížnější fází je podle něj akvizice pozemků - nalezení vhodné lokality, jednání s majiteli a získání souhlasů dotčených orgánů. Samotná výstavba vysílače sice zabere jen zhruba šest týdnů, povolovací proces ale trvá podle Grunda dva až čtyři roky.
Jako pozitivní sice vnímá zjednodušení výkupu pozemků, upozorňuje ovšem, že v jiných zemích mají operátoři jednodušší situaci - například v Irsku totiž mohou stavět bez stavebního povolení a stačí jim licence.
Martin Orgoník, ředitel vnějších vztahů a udržitelnosti T-Mobile, popsal problematiku na příkladu obce Tetín, kde probíhaly spory o umístění vysílače tak dlouho, až si ho na zahradě nechal postavit místní starosta.
Ochranáři sjednotí hodnocení
Při výstavbě vysílačů se někdy střetávají dva veřejné zájmy - potřeba stavět kritickou infrastrukturu státu a ochrana přírody. Řada bílých míst se totiž nachází v chráněných krajinných oblastech (CHKO), na území národních parků nebo v blízkosti přírodních památek, kde není možné vysílače umístit nebo je to obtížné.
Grund upozorňuje například na konflikt mezi požadavky jednotlivých institucí. Zatímco Úřad pro civilní letectví vyžaduje světelné označení věží, ochránci přírody to odmítají jako rušivý prvek krajiny. Tím se dostávají operátoři do patové situace. Podle Tomáše Prokopíka z O2 leží třetina bílých míst na území CHKO, dalších zhruba deset procent pak v blízkosti přírodních památek nebo památkových zón.
Ochranáři argumentují, že se snaží operátorům vyjít vstříc tam, kde mohou, a dodávají, že často se problémy zdají větší, než nakonec skutečně jsou.
„Spravujeme asi tak 14,5 procenta plochy státu v podobě chráněných krajinných oblastí, rezervací nebo přírodních památek a zhruba 1,5 procenta zbývá na národní parky, ty jsou samostatné. Takže s ohledem na to, že je dostatečně pokryto nějakých 99 procent území, to není tak špatný výsledek,“ upozorňuje František Pelc, ředitel Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK).
Podle AOPK se připravuje nová metodika hodnocení krajinného rázu. Ta by měla zahrnovat povinnost zvažovat veřejný zájem a omezit subjektivní hodnocení. Metodika je podle AOPK fakticky hotová. Nyní čeká na finální úpravy a publikaci ve Věstníku Ministerstva životního prostředí, která jí zajistí závaznost pro všechny - jak pro orgány ochrany přírody, tak pro soukromé hodnotitele.
Klíčová změna spočívá v tom, že hodnotitel už nebude moci záměr jednoduše zamítnout, ale bude muset explicitně poměřit narušení krajinného rázu proti veřejnému zájmu. Metodika počítá s tím, že stavba krajinný ráz naruší, ale veřejný zájem, jako je například právě připojení obyvatel k mobilnímu signálu nebo výroba energie, může toto narušení převážit.
Vzniká také proto, aby nahradila několik historických metodik, které si navzájem odporují a podle AOPK samotnému nástroji krajinného rázu škodí. Operátoři už nicméně využívají jedné důležité změny - od loňska se u staveb do výšky 50 metrů krajinný ráz vůbec neposuzuje.
Dodávají ovšem, že jiná cesta než využívat pozemní vysílače zatím není plošně k dispozici. Alternativní technologie, jako satelitní připojení nebo drony používané jako létající vysílače, se podle nich hodí spíše pro krizové situace.
