Zprávy z bojiště: Další velká bitva se chýlí k ukrajinské porážce

Válka na Ukrajině ve čtvrtek 11. června dosáhla 1 569. dne svého trvání – a překonala tím délku první světové války. Konflikt, který měl podle původních moskevských představ trvat několik dní, v tomto ohledu překonal válku, o které její účastníci doufali, že bude tou poslední.

Konec konfliktu přitom může být stále poměrně daleko: Mírová jednání stojí a podle průzkumů zhruba polovina Ukrajinců soudí, že boje neskončí ani v příštím roce. Konflikt by se podle tohoto odhadu přiblížil další smutné metě – druhá světová trvala šest let.

Milník ovšem nezastihl konflikt ve strnulém stavu, jaký by stoletá analogie naznačovala. Fronta sice na mnoha místech připomíná rok 1916, o průběhu války se ale čím dál víc rozhoduje desítky i stovky kilometrů za ní.

Nikde to tento týden nebylo vidět lépe než na Krymu – shodou okolností právě tam, kde podle mnohých na Ukrajině válka začala už v roce 2014.

Okupační úřady na Krymu zavedly začátkem června přídělové lístky na benzin a dosazený gubernátor Sevastopolu Michail Razvožajev ve čtvrtek oznámil, že se ve městě palivo nebude prodávat vůbec, protože cisterny na poloostrov nedojely. Fronty u čerpacích stanic připomínají podle místních pozdní Sovětský svaz a sevastopolské supermarkety omezily prodej základních potravin.

Ukrajinská kampaň proti ruské logistice, kterou sledujeme třetí týden, tak vstoupila do nové fáze. Poprvé za celou válku jsou pod tlakem současně všechny tři zásobovací tepny poloostrova: pozemní koridor přes Mariupol a Melitopol, železnice i mosty přes Sivaš.

Nejhůře jsou na tom právě mosty. Čonharský most, hlavní silniční spojnici okupovaného jihu s Krymem, zasáhly ukrajinské drony 7. a 9. června; poškození potvrzují satelitní snímky společnosti Planet Labs a podle některých zdrojů je most zcela neprůjezdný (okupační správa tvrdí, že funguje v režimu jednoho pruhu).

V úterý úřady zastavily provoz i na mostě u Heničesku, druhé ze dvou cest z pevninské Ukrajiny, a rozsáhlý noční útok na poloostrov ve středu podle neověřených zpráv zasáhl i přejezdy u Armjansku a Krasnoperekopsku.

Vlaky na Krym Rusko po dalších útocích pozastavilo. Námořní trasa je po úderech na trajekty prakticky uzavřená už déle. A jak pro BBC poznamenal harvardský expert Craig Kennedy, poslat cisternu s palivem po Kerčském mostě dnes nechce nikdo (ani úřady – munice, palivo a další nebezpečné látky se po něm přepravovat nesmí). Přístav v Mariupolu je po útoku dronů dočasně bez elektřiny a mimo provoz.

Nejlepší dostupné číslo k pozemnímu koridoru nabídl velitel ukrajinských dronových sil Robert „Maďar“ Brovdi: Provoz na trase Mariupol–Berďansk–Melitopol–Simferopol podle něj za dva týdny klesl ze 3800 na 1100 kamionů denně.

Sám přitom dodává důležitou poznámku: Neznamená to 2700 zničených kamionů ani úplnou palebnou kontrolu nad silnicí. Znamená to, že nepodstatné jízdy ustaly nebo se přesunuly na vedlejší cesty. Každý zásah tím ovšem paradoxně získává na ceně, protože po hlavním tahu už jezdí jen to, co jet opravdu musí.

Analytická skupina CIT k tomu dodává střízlivější pohled: Potvrzených zásahů vozidel je od začátku května přes 290, tedy zlomek celkového provozu, a některé zasažené kamiony zjevně jely prázdné. Část krymských nedostatků tak nejspíš jde na vrub panickým nákupům.

Přímý dopad na bojové operace CIT zatím nevidí, ruské síly u Huljajpole v Záporožské oblasti se zásobují odjinud. Jenže Krym není jen vojenská základna. Žije na něm asi 2,5 milionu lidí a zásobovací krize takového rozsahu je pro Moskvu především politický problém, tím spíš před podzimními volbami do Státní dumy.

Rusko se každopádně adaptuje: Vojenská vozidla se maskují za civilní, hlavní tah mezi Mariupolem a Berďanskem armáda vyměnila za místní silničky a očekává se nástup rušiček, ozbrojených eskort či pontonových přemostění.

Vojenský analytik Rob Lee upozorňuje na nečekaný vedlejší efekt: Čím hůř funguje pozemní koridor, tím důležitější je pro Moskvu Kerčský most – a tím větší smysl by pro Ukrajinu dávaly německé střely Taurus, o nichž se v Berlíně znovu mluví a které jsou extrémně účinné proti podobným cílům. Jen výhrůžka jejich dodávkou by mohla sloužit jako „páka“ na Moskvu při případných mírových jednáních.

Podle vrchního velitele Oleksandra Syrského získala Ukrajina v květnu zpět zhruba o 100 kilometrů čtverečních víc, než ztratila. Je to oficiální ukrajinské číslo, berme ho tedy s rezervou.

Zajímavější je pozorování analytika Clémenta Molina: Ukrajinská armáda vede už týdny dva protiútoky, u Ivanivky v Dněpropetrovské oblasti a u Lymanu, které na mapách téměř nejsou vidět. Ukrajinci drží informační disciplínu a Rusům se neúspěchy zveřejňovat nechce.

V minulých dílech jsme opakovaně varovali, že vlajka na videu neznamená dobytou vesnici. Mlha války ale funguje i opačným směrem: Mapy mohou ukrajinské zisky podceňovat.

Andrew Perpetua soudí, že severně od Lymanu Ukrajinci postoupili dál, než ukazuje kterákoli mapa; sám ovšem zakresluje jen ověřené pozice. K obrázku ruských potíží v oblasti patří i svědectví ukrajinských důstojníků, že protivník posílá do útoků opraváře a logistiky, protože pěchoty má nedostatek.

U Slovjansku se podle analytika Kosťantyna Mašovce ruské síly soustředí na obchvat města: Na křídlech postoupily místy až o pět kilometrů a stojí zhruba 15 kilometrů od jeho okraje. Ofenziva ale podle něj ztrácí dech, protože velení útočí roztříštěně po celé šíři úseku, místo aby síly soustředilo.

Nejvážnější změna týdne se odehrála v Kosťantynivce. I když na bojišti je oproti loňsku řada trendů pro Ukrajinu pozitivních, situace v tomto městě se dále rychle zhoršuje.

Kosťantyn Mašovec (který dnes má místo v Zelenského administrativě, a je tedy pevně „proukrajinský“) popisuje ruský taktický průlom do západní, fakticky centrální části města hned na několika úsecích. Obrana celého úseku se podle něj „prudce destabilizovala“ a bitva vstoupila do závěrečné fáze. Ruské skupiny postupující proti sobě dělí necelé dva kilometry a jedna řeka.

Vývoj nápadně připomíná Pokrovsk, jehož devítiměsíční bitvu tento týden formálně uzavřel analytik známý jako Playfra: Poslední ohniska odporu tam vydržela zhruba do poloviny května, dlouho poté, co město fakticky padlo.

V našem předchozím textu jsme psali, že podobným zbytečným ztrátám obklíčených vojáků by bylo záhodno se napříště vyhnout, a zdá se, že v případě Kosťantynivky by situace skutečně mohla být o něco lepší.

Podle některých analýz dostupných záběrů už se ukrajinské síly za poslední týden stáhly v podstatě z celé západní části města, které by tak tedy bylo z poloviny v ruských rukou. Uvidíme, zda se tyto závěry potvrdí, vypadají nicméně poměrně přesvědčivě (nezdá se, že by šlo jen o drobné ruské „infiltrace“).

Za zmínku stojí, že i v Kosťantynivce Rusko předvedlo další vylepšení jedné ze svých nejdůležitějších zbraní: klouzavých leteckých bomb. V praxi se objevují stále častěji bomby vybavené přídavnými raketovými motory pro zvýšení doletu (ten normálně činí z větších výšek vyšší desítky kilometrů, s motorem to může být i přes 150 kilometrů).

Jen na dobropilském směru (tj. v podstatě „za Pokrovskem“) jich podle ukrajinského důstojníka s volacím znakem „officer_33“ dopadá 500 až 700 měsíčně. Rusům ve stále větší míře nahrazují dělostřelectvo, a jsou přitom ještě přesnější a mají větší ničivou sílu.

Svědectví z fronty popisují, jak masové nasazení těchto bomb srovnává se zemí celé remízky a postupně tak ničí vegetaci, která slouží ukrajinské pěchotě jako ochrana při cestách na pozice a z nich (tedy během už tak nejnebezpečnějších částí jejich nasazení). A satelitní snímky od Huljajpole podle Molina ukazují, jak přesně bomby dopadají tam, kde nefunguje ukrajinský elektronický boj.

Ukrajině srovnatelná zbraň pro údery na taktické cíle citelně chybí, alespoň tedy ve srovnatelných objemech a počtech. Projevuje se to nepříznivě hlavně v bojích ve městech, kde ukrajinským silám často chybí munice s dostatečnou silou na ničení pozic v pevných budovách.

Nejde přitom jen o počty dostupných klouzavých pum. Pro ukrajinská letadla je ve vzduchu příliš nebezpečno. Dlouhodobá ukrajinská kampaň proti ruské protivzdušné obraně přinesla výsledky, k jejímu zhroucení ale rozhodně nevedla a ukrajinští piloti se otevřeně k frontě stále přiblížit nemohou.

Jen velmi krátce k jižní frontě: Rusové po šesti měsících bojů dovršili obsazení Huljajpole a podle novináře Bohdana Myrošnykova obnovili útoky „lidskými vlnami“ posílené zálohami původně určenými pro pokrovský směr.

Jiní ovšem soudí, že operační okno směrem na Orichiv a dál na Záporoží se ruské ofenzivě už uzavřelo: Třetí linie překážek v ukrajinském týlu je téměř hotová a postup komplikuje i bažinatá niva říčky Hajčur. Uvidíme ovšem, jaké zdroje ruské velení bude ochotné tady nasadit, na jasné závěry je brzy.

Květen byl ve vzdušné válce měsícem rekordů na obou stranách. Rusko vypustilo 8150 dronů typu Geran a Gerbera, v průměru 263 denně; ukrajinská obrana jich 92 procent zneškodnila, k cílům jich tedy doletělo 674.

Údery pokračovaly celý týden: Opakovaně dopadly na Charkov (v úterý tři mrtví a 18 zraněných), zasáhly čtyři rozvodny energetické firmy DTEK v Dněpropetrovské oblasti a jeden ruský dron poškodil podle Enerhoatomu i sklad vyhořelého jaderného paliva v černobylské zóně. Jen v prvním čtvrtletí Rusko podle Ukrzaliznycje 541krát udeřilo na ukrajinskou železnici.

V opačném směru vrcholí kampaň proti rafineriím. Kujbyševská rafinerie v Samaře po středečním zásahu obou hlavních destilačních jednotek zcela zastavila zpracování ropy; spolu se Syzraní, stojící od května, a omezeným Novokujbyševskem je tak samarský uzel Rosněfti z velké části mimo provoz.

Ve čtvrtek znovu hořela Afipská rafinerie na Kubáni, jejíž produkce mimo jiné živí právě Krym. Ruské ministerstvo energetiky v pondělí oficiálně přiznalo, že za nedostatkem benzinu v zemi stojí dronové útoky, a podle agentury Reuters Rusko omezuje červnový export ropy, aby nasytilo vlastní rafinerie.

Pozoruhodná sbírka protichůdných zpráv se tento týden sešla kolem ukrajinské střely Flamingo. Člen branného výboru parlamentu Serhij Rachmanin v rozhovoru pro Radio NV prohlásil, že se střela navzdory „velmi agresivní reklamě“ používá zřídka, a ne příliš úspěšně a že sliby výrobce se s realitou výrazně rozcházejí.

Tentýž týden přitom FP-5 podruhé za pět týdnů zasáhla závod VNIIR-Progress v Čeboksarech, kde se vyrábějí moduly Kometa chránící ruské drony a rakety před rušením. Z asi pěti vypálených střel ovšem k cíli doletěla jedna, nanejvýš dvě. Vzhledem k tomu, že jde o dosti těžké střely, škody i tak mohly být značné.

Kde je tedy problém? Český analytik Jakub Janovský nabízí jednu možnou odpověď: Flamingo letí příliš vysoko, a obraně tak práci spíše usnadňuje; úprava navigace, která by střelu přitiskla k zemi, by její šance výrazně zvedla.

Je to dobrá ilustrace obecnějšího pravidla. O úspěchu dnešních zbraní nerozhodují parametry z prospektu, jako je dolet 3000 kilometrů nebo hlavice o váze přes tunu, ale zdánlivé detaily: letová výška, kvalita navigačního systému či odolnost proti rušení.