Článek
„Lodě světa, startujte motory. Nechť ropa proudí!“ napsal na své sociální síti Truth Social americký prezident Donald Trump poté, co oznámil dohodu s Íránem. Stvrdil tím otevření Hormuzského průlivu pro mezinárodní plavbu a zároveň odvolal americkou námořní blokádu. Naložené tankery a nákladní lodě ale nadále zůstávají v Perském zálivu. Kapitáni se obávají další náhlé změny situace, min a výběru poplatků.
Podle BBC Verify a její analýzy, která sleduje trasování lodí v místě, kritickými vodami od neděle, kdy byla oznámena dohoda, proplulo jen sedm plavidel z až 580, která před průlivem vyčkávají. Proč tomu tak je? Podle odborníků oslovených BBC brání plavbě především souběh tří překážek – bezpečnost, miny a mýto.
V Perském zálivu nyní podle dat služby MarineTraffic čeká 250 tankerů a 330 nákladních lodí. Lodí ale může být mnohem více, protože mnoho plavidel nevysílá svou polohu a nezobrazují se tak v datech MarineTraffic.
Podle satelitních snímků je také patrné, že se plavidla shromažďují kolem ropných terminálů v Iráku, Saúdské Arábii a Spojených arabských emirátech. Data podle BBC naznačují, že asi 75 procent lodí se nepohybuje.
Pohyb je přitom největším znakem změny stavu uvnitř Perského zálivu. „První věc, kterou bychom pravděpodobně viděli, když doprava v průlivu zesílí, je exodus plavidel, která jsou uvězněna uvnitř Perského zálivu,“ řekl pro BBC Naveen Das, vedoucí ropný analytik společnosti Kpler.
Nejistota trvá
K exodu lodí z průlivu ale zatím podle BBC ani MarineTraffic nedochází. Podle odborníků se sice kapitáni lodí připravují k opuštění Perského zálivu, bojí se ale udělat první krok. Vyčkávání je však opodstatněné.
Mnoho kapitánů si pamatuje události ze začátku dubna, kdy íránský ministr zahraničí oznámil, že je průliv plně otevřený. O den později ale íránské úřady uvedly, že se průliv znovu uzavírá. 33 lodí muselo obrátit kurs a vrátit se zpět, sedm z nich tvrdilo, že se na ně střílelo, připomněla pro BBC Michelle Wiese Bockman, seniorní analytička Windward Maritime Intelligence.
„Vzhledem k momentální situaci by si plavba skrze Hormuzský průliv vyžádala mimořádně odvážného kapitána,“ řekl pro BBC Martin Kelly, krizový manažer firmy Eos Risk Group. „Potřebujeme počkat několik dnů, možná do pátku, abychom věděli, jak to vypadá,“ dodal Kelly.
Použil Írán miny?
Írán na začátku konfliktu pohrozil nasazením námořních min, pokud by došlo k útoku na jeho pobřeží či ostrovy.
Ománské úřady pro námořní bezpečnost a nadnárodní Společné námořní informační centrum poté vydaly varování před plovoucími objekty s podezřením na miny. Americký ministr zahraničí Marco Rubio později v americkém Senátu řekl, že velká část Hormuzského průlivu je zaminována.
Odstranění těchto min je nezbytným prvním krokem k návratu námořní dopravy na předválečnou úroveň, řekl pro BBC Arsenio Dominguez, generální tajemník Mezinárodní námořní organizace (IMO). Vyčištění průlivu od min bude podle odhadů odborníků pomalý proces, který může trvat od 30 dnů až po šest měsíců.
Írán chce vybírat poplatky
Další překážkou pro plavbu lodí se také mohou stát mýtné či poplatky za bezpečnou cestu, o jejichž výběru v minulých dnech hovořili představitelé Íránu. Ačkoliv je Hormuz přirozená vodní cesta a poplatky za průjezd se tu dosud nevybíraly, Írán se tak snaží prosadit svou suverenitu nad průlivem, což USA a jejich spojenci v Zálivu opakovaně odmítají.
Donald Trump při oznámení dohody s Íránem tvrdil, že průliv se pro lodní dopravu otevře bez mýtného. Íránská tisková agentura Fars však tvrdí, že podle nové dohody by měl v budoucnu průliv spravovat Írán ve spolupráci s Ománem, kteří by spolu mohli vybírat poplatky za průjezd lodí.
„Klíčovým bodem je, že průliv se sice může z politického nebo bezpečnostního hlediska otevřít rychle, ale komerční lodní doprava se bude pravděpodobně normalizovat jen postupně,“ uzavřel pro BBC Dimitris Ampatzidis ze společnosti Kpler.
Hormuzský průliv Írán uzavřel v reakci na útoky USA a Izraele na konci února. Námořní doprava v Perském zálivu klesla o 90 procent. Strategickým místem mezi Ománem a Íránem se před krizí přepravovala až jedna pětina celkové světové těžby ropy, z toho až 85 procent směřovalo na asijské trhy.
