Článek
/Od zvláštního zpravodaje v Bruselu/
Odbila jedenáctá hodina dopoledne a odletová místnost na vojenském letišti v pražských Kbelích je plná. Na místě se nachází novináři, zaměstnanci vlády a samozřejmě premiér Andrej Babiš (ANO). Předseda vlády jede do Bruselu reprezentovat Českou republiku během jednání s ostatními premiéry a prezidenty sedmadvacítky na Evropské radě. Přibližně v 11:30 šéf hnutí ANO předstupuje před mikrofon, aby představil priority, o které bude usilovat.
„Jsou tam klasická témata, Ukrajina, obrana či Blízký východ, a dokonce jsou jedním z bodů jednání i nelegální drogy. To je pro nás důležité, protože na tom v evropském měřítku není Česko vůbec dobře,“ vyjmenoval body Babiš, přičemž za klíčová témata považuje konkurenceschopnost Evropy a víceletý rozpočet EU.
Nejlítější boj se očekává právě kolem víceletého rozpočtu Unie na roky 2028–2034. Jde o velký balík peněz.
Podle současné verze návrhu se v uvedených sedmi letech rozdělí přibližně 1,7 bilionu eur, tedy přes 41 bilionů korun. Kdybyste se rozhodli tuto částku utratit rychlostí jednoho milionu korun za minutu, 24 hodin denně, sedm dní v týdnu, museli byste pokračovat stejným tempem bez přestávky 78 let, abyste ji utratili. A tak obrovský balík nenechává nikoho z přítomných premiérů a prezidentů chladným.
„Do zítřejší diskuze o rozpočtu jdu s tím, že navrhovaný pokles alokace prostředků pro Českou republiku o 8,5 miliardy eur je nepřijatelný v kombinaci s nepříznivými podmínkami pro čerpání peněz z centrálně řízených programů. Jinými slovy nám Evropská komise dá peníze a současně říká, že 43 procent musí být zelených a 14 procent sociál. Členské státy, které jsou v EU delší dobu, už si postavily dálnice a železnice v minulosti, u nás na to někdo zapomněl,“ vysvětlil své námitky vůči navrženému víceletému rozpočtu premiér.
„Vytvořili jsme koalici 16 zemí přátel koheze, s nimiž budeme svůj postup koordinovat. Podpoříme nový fond pro konkurenceschopnost, ale bude klíčové, jak tyto prostředky budou využity. Nechceme akceptovat model, že peníze z fondu budou čerpat jen nejbohatší státy. To je naše věčná diskuze se zeměmi, které platí jako čistí plátci. Oni říkají, že nám dávají peníze, a my jim říkáme: My jsme do EU vstoupili, vy jste si to u nás hezky zprivatizovali a dostáváte přes 280 miliard dividend ročně. Bude to těžká debata,“ dodal.
Český úspěch ku škodě
Bitva o to, kdo si uzme pro vlastní zemi největší kus ze společného koláče, potrvá podle očekávání hluboko do noci. Česko doufá, že se mu podaří vyrovnat pokles peněz, který tuzemsku náleží v rámci takzvaných kohezních fondů. Ty slouží k tomu, aby méně vyvinuté státy Evropské unie měly snazší cestu k dohnání vyvinutějších členů.
„Pokles kohezních prostředků je reálný a z dlouhodobého hlediska očekávatelný. Kohezní politika je určena především pro méně rozvinuté regiony. Česko ekonomicky dohání západní Evropu a jeho nárok na část těchto prostředků klesá a klesat bude. Nejde o zanedbatelnou změnu. Evropské fondy financují přibližně 40–50 procent veřejných investic v České republice. Bez nich by nevznikla řada dopravních staveb či energetických projektů ani velká výzkumná centra. Pokles koheze proto nebude znamenat ekonomickou katastrofu, ale omezí investiční možnosti státu a regionů,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy Filip Křenek, výzkumník Institutu pro Evropskou politiku EUROPEUM.
Podle Křenka, se Česká republika od vstupu do EU posunula z 80 procent průměru HDP na obyvatele v EU na více než 90 procent. Největším motorem tohoto posunu však nebyly kohezní fondy. Za hlavní faktor tohoto úspěchu analytik pokládá přístup na jednotný trh, zapojení do evropských průmyslových řetězců a příliv zahraničních investic. Členství v Unii se tuzemsku podle něj i tak vyplatí.
„Podle některých odhadů by bylo Česko bez členství v EU přibližně o pětinu chudší. Nejen kvůli kohezním fondům, ale i díky členství v EU a přístupu na jednotný evropský trh. Proto by českou prioritou neměla být pouze obrana stávající kohezní politiky. Měli bychom usilovat o rozpočet, který pomůže Evropě obstát v globální konkurenci. To znamená silnější podporu vědy, výzkumu, inovací a kritických surovin či modernizaci průmyslu, včetně toho obranného. Platí také, že Česko málo investuje a regionální rozdíly zůstávají výrazné,“ dodává expert.
Podle dat Eurostatu se Praha v HDP na obyvatele pohybuje kolem 190 procent průměru EU, zatímco Karlovarský či Ústecký kraj mezi 60–70 procenty.
