Článek
Od září 2027 by měl v mateřských a základních školách platit zákaz používání mobilů. Nyní si mohou ředitelé určovat pravidla sami. Vláda pro plošnou regulaci argumentuje ochranou duševního zdraví žáků. Jak děti nejlépe ochránit?
Hostem Ptám se já byl vědec výzkumného týmu IRTIS Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně Libor Juhaňák.
Zákaz používání mobilů by se měl týkat dětí v mateřské škole, základní škole i v nižších ročnících víceletých gymnázií a konzervatoří. Kromě výuky a přestávek by měl zahrnovat také čas, který děti tráví ve školní jídelně, v družině nebo ve školním klubu. Výjimku ze zákazu by měly mít děti v případě, že telefon potřebují ze zdravotních důvodů nebo kvůli speciálním vzdělávacím potřebám. Nyní může používání během výuky regulovat školní řád jednotlivých škol.
Kabinet argumentuje zejména ochranou duševního zdraví dětí. Podle průzkumů se zhoršuje psychická pohoda dětí a dospívajících. Šťastně se podle výzkumu UNICEF z letošního roku cítí asi polovina z nich. Více než 60 procent dětí zároveň tráví online více času, než by chtěly.
Zákaz mobilů ve školách podporuje Národní ústav duševního zdraví (NUDZ), podle jeho ředitele Jiřího Horáčka má nadměrné vystavení mobilním zařízením a sociálním sítím vztah k depresivním a úzkostným symptomům, narušenému spánku a nižší životní spokojenosti dětí.
Co s dětmi mobily dělají? A je jejich zákaz ve školách řešením, nebo jen falešnou nadějí?
Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.
Co v rozhovoru zaznělo?
1:00 Vy jste spoluautorem studie, která zkoumala výsledky zákazů mobilů na školách, ať už v České republice, tak i v zahraničí. A výsledkem vaší studie je nedoporučení zákazu ve školách. Tak jak vnímáte to, že vláda se chystá mobilní telefony zakázat? - My jsme už nějakým způsobem v té probíhající diskuzi tak trochu očekávali, že k tomu kroku dojde. Úplně ho samozřejmě nepodporujeme, protože máme obavu, že to je, řekněme, spíše symbolické řešení, které možná nebude mít účinek, který od něj očekáváme. Ne, že by to bylo nutně špatně. Ne, že bychom byli proti nějaké regulaci mobilních telefonů ve školách. Ale spíše nám jde o to, že vědecké výsledky jsou zatím smíšené a není tam prokázaný jasný link mezi tím, že když bude nějaký univerzální zákaz, že to bude mít požadované efekty právě s ohledem na zlepšení duševního zdraví, zlepšení výuky a podobně.
2:00 Jaké efekty to podle vás bude mít? Žádné? - I to je jedna z možností. V naší zprávě, kterou jsme publikovali, jsme zpracovávali dvoje různá data, jednu takovou velkou mezinárodní studii, jedna data za Českou republiku. V datech za Českou republiku, když jsme se dívali na souvislost mezi zákazem a duševní pohodou dětí, závislostí, chováním, nějakým rizikovým používáním internetu a podobně, jsme nenašli souvislost. Čili se zdá, že to, jestli na školách byl striktní zákaz, nebo nebyl, nemělo souvislost s těmito požadovanými faktory.
3:00 A když jsme se dívali na data v rámci 21 různých zemí, tak jsme se dívali na vztah zákazů k výsledkům ve škole. A jestli je nějakým způsobem ten mechanismus i nepřímý, jestli třeba ten zákaz mobilů skrze to, že ovlivňuje výuku, nebo souvisí s vyšším nebo nižším narušováním výuky, může potom zprostředkovaně souviset i s výsledky žáků ve škole. A tady se nám taky úplně neukázalo, že by tam byl přímočarý vztah od zákazu k lepším výsledkům. Takže k těm požadovaným efektům se zdá, že to přímočaře úplně nevede.
4:30 Národní ústav duševního zdraví velmi podporuje zavedení zákazu mobilních telefonů ve školách. A třeba Martin Roman ze sítě soukromých škol PORG, které patří mezi nejprestižnější v Česku a které mají už mnoho let zakázány mobilní telefony ve školách, říká, že zákaz mobilů u nich byl nejlepší krok. Tak jak to, že vy říkáte, že to k žádným závěrům nevede? - Tam asi nejde o to, že by to nutně nevedlo. Tam jde o to, že ty výsledky jsou dosud nejednoznačné. V některých studiích vychází, že je tam nějaký efekt pozitivní, v některých třeba i negativní, v některých výsledek není. Čili náš argument je, že samotný zákaz možná není univerzálním řešením v tom smyslu, že se na něj můžeme spolehnout, že vyřeší problémy, které tím chceme řešit. Což neznamená, že to někdy nemůže fungovat. Mohou být školy, kde to mají dobře nastaveno, mají nějaká pravidla, která jim fungují, a skutečně to zlepšuje výuku nebo duševní zdraví dětí nebo cokoliv dalšího na té škole.
5:00 A když říkáte, že to není žádné samospásné řešení, že to je spíše symbolický krok, co by byly kroky, které by pomohly? Pokud se bavíme o tom, že chceme řešit zvyšující se závislost dětí na digitálních technologiích, narůstající psychické problémy nebo třeba zhoršenou schopnost soustředění na práci, tak jakým způsobem tyto problémy řešit, pokud plošný zákaz není ideálním řešením? - Ano, to je důležitá věc, že máme nějakou sadu problémů, které chceme řešit. A teď je otázka, jestli přímo ten zákaz je bude řešit, anebo si budeme myslet, že je řešíme tím, že zavedeme zákaz, ale reálně to žádný efekt mít nebude. To je hlavní obava. Z mého pohledu mi vždy přijde schůdnější cesta spíše podporovat vzdělávání, naučit děti a žáky s těmi technologiemi pracovat, pracovat s nimi bezpečně, pracovat s nimi tak, že budou využívat technologie, a ne že ty technologie budou ovládat je. A to se obávám, že v okamžiku, kdy zcela vytlačíme technologie nebo mobilní telefony ze škol, může být nebezpečné. Čili že odsuneme ten problém.
6:00 Myslím si, že téma digitálních technologií by mělo být pořád velmi důležité, mělo by se ve škole řešit. Škola by měla být místem, kde se žáci seznámí s tím, jak se případně bránit tomu, aby je ovládaly digitální technologie, aby se s nimi naučili pracovat. Protože opustí školu a s těmi technologiemi se setkávat budou. Takže v průběhu školy je čas na to, aby se s nimi naučili adekvátně pracovat.
7:00 No a co třeba argumenty, že by zákaz mobilních telefonů mohl pomoci zlepšit určité sociální prostředí mezi dětmi, zlepšit jejich sociální kontakty? - Jenom připomenu, že se bavíme o tom, že se zavádí plošný zákaz v okamžiku, kdy z nedávného šetření vyšlo, že přes 90 procent škol stejně s nějakým omezením nebo zákazem pracuje. Ty zkušenosti škol dneska hovoří o tom, že nejde o to mobily zakázat, ale primárně třeba o přestávkách nabídnout dětem nějaký program, který pro ně bude zajímavý. A právě ve školách, kde nabídli dětem možnost se o přestávkách věnovat nějakým reálným aktivitám, aby netrávily čas jenom na mobilu, se ukazuje, že to velmi dobře funguje a ten zákaz tam vlastně nemusí být ani nijak explicitně zdůrazňován. Primárně tam hraje roli to, že mají k dispozici něco dalšího a řada z nich tomu dá přednost před mobilem.
10:00 A co kyberšikana? Skutečně se zatím neukazuje z žádných dat, že by zákaz používání mobilních telefonů nějak výrazněji snížil počet případů kyberšikany mezi dětmi? - V datech, co máme za Českou republiku, tam souvislost neexistovala. To znamená, na školách, kde byl striktní zákaz mobilů, jsme neviděli, že by došlo ke zlepšení situace, co se týká kyberšikany. Na druhou stranu je třeba přiznat, že my jsme se dívali jenom na souvislosti, neboli korelace, vztahy. A řada studií je také zaměřená právě jenom na souvislosti. To, co nám chybí, je skutečně nějaká kauzální vazba. To znamená, že bychom byli schopni skutečně říct, že mobily něco způsobují, něco ovlivňují. A takové studie zatím moc nemáme. A i to, že přijmeme nějaký univerzální zákaz, může omezit naše schopnosti potom zjišťovat, jestli tedy ten zákaz funguje. Pokud zákaz nebude napojen na nějaké ověřování, tak se zase můžeme v uvozovkách chlácholit tím, že máme zákaz, ale možná ani nezjistíme, jestli měl nějaký dopad, jestli nějak funguje, jestli vede třeba k nižšímu výskytu kyberšikany.
12:00 Bývalý protidrogových koordinátor Jindřich Vobořil u nás nedávno hovořil o tom, že až 50 procent dětí má problém s nějakou větší nebo menší formou závislosti na digitálních technologiích. Jak s tím tedy pracovat, abychom dětem pomohli se ubránit od nějakých až rizikových závislostí? - Tohle je určitě problém, který asi všichni vnímáme jako relevantní. A zase je otázka, nakolik ho vyřeší zákaz ve škole, protože velké procento používání digitálních technologií nebo mobilních telefonů probíhá mimo školu. A v naší analýze vychází jako velmi důležitý prvek to, co nazýváme aktivní rodičovská mediace. My jsme se tam dívali i na takzvanou technickou rodičovskou mediaci. Aktivní rodičovská mediace je to, že rodič se nějakým způsobem aktivně zajímá o používání digitálních technologií dětmi, baví se o tom, upozorňuje třeba na nějaké problémy, projevuje aktivní zájem. A technická rodičovská mediace je to, že nastavuje nějaké limity, omezuje používání nějakých konkrétních aplikací. A může to být kombinace obojího. Rodič může vysvětlit a domluvit se se svým dítětem na tom, že budou pracovat s nějakým limitem, protože třeba dojdou k tomu, že dochází k nějakému nadměrnému používání.
13:00 Nám akorát přijde vhodnější, aby tam byl i aktivní prvek, aby rodič vysvětloval, proč je nastavení limitů důležité, proč je omezení určitých aplikací důležité, aby to dítě tomu rozumělo, aby to zase nebyl jenom nějaký zákaz, který potom nemusí fungovat, protože se ho dítě bude snažit obcházet a podobně.
14:00 Z výzkumů vychází spíš to, že se rodiče uchylují nejdříve k technické rodičovské mediaci, protože je v uvozovkách jednodušší. Je jednodušší nastavit nějaký časový limit na mobilu, než se třeba pravidelně bavit s dítětem o tom, co zrovna na mobilu dělá a jaká videa viděl, jaké hry třeba hraje, na co narazil a podobně.
16:00 Jak vnímáte trend zákazů sociálních sítí, které jsou pro děti dnes úplně klíčové, pokud jde o navazování a udržování různých sociálních kontaktů, komunikace mezi sebou navzájem? - Tady je asi důležité rozlišit věci toho charakteru, kdy my jako Česká republika v současné době pro vynucování v uvozovkách pravidel, která už jsou nějakým způsobem nastavena, neděláme dostatek. A druhá věc je, že třeba v případě Austrálie, kde to téma bylo hodně řešeno, první analýzy zavedení toho globálního zákazu sociálních sítí, tuším od 16 let, ukazují, že zase ne zcela fungují. V řadě případů adolescenti prostě přejdou na jiné sociální sítě, než které jsou zrovna zakázané.
17:00 A došli jste s kolegy k tomu, co je v tomto případě ideální cesta? - Nelze říct, že máme jeden správný návod na to, jak to udělat. Osobně vždy preferuji vyzkoušet nějaké omezení a následně sbírat data a ověřovat, jaký to mělo účinek. Ať u sociálních sítí nebo u zákazů mobilů ve školách. To, co mi chybí, je, když máme nějaký cíl dosáhnout něčeho, třeba snížení kyberšikany, zvýšení duševní pohody dětí a podobně, že provedeme nějaké pokusné ověřování na nějakém množství škol, nastavíme nějaká pravidla, budeme sbírat data o tom, jaký to mělo účinek, vyhodnotíme to a podle toho se nějakým způsobem dále rozhodneme. Takže tohle je moje doporučení, zkusit nějakým způsobem ty intervence vyhodnocovat a podle toho volit ty, které se ukáží být funkční, než se jenom na základě nějakého názoru rozhodnout pro jedno řešení.
18:00 Měla by tohle udělat i naše vláda? Čekáte, že to udělá, že se ta debata o tom povede, že se to bude průběžně zkoumat? - Doufám, že i na tohle se bude myslet. V okamžiku, kdy by se od září 2027 zavedl plošný zákaz, tak by minimálně bylo dobré provést nějaké šetření před tím zákazem a potom následné šetření po tom zákazu a podívat se, jestli to skutečně k něčemu vedlo. Bez toho, aniž bychom to nějakým způsobem vyhodnotili, to bude jenom v uvozovkách symbolické gesto. Můžeme si říkat, že máme zákaz jako ostatní země, ale vůbec nebudeme mít povědomí o tom, jestli to k něčemu přispělo, nebo ne.
22:00 Jak případně mohou snášet teenageři, když jim z roku na rok země nebo vlády jejich zemí zakáží používání sociálních sítí? - Je třeba rozlišovat to, že účinek bude pro různé děti různý. Některé možná mohou mít tendence a to nastavení takové, že používání sociálních sítí skutečně pro ně může být škodlivé. Na druhou stranu mohou být i situace, takové, kdy sociální sítě jsou právě pro adolescenty důležitým prvkem udržování nějakých sociálních kontaktů a sociálních vazeb. Obecně bych měl obavu, že pokud je pro někoho využívání sociálních sítí důležitým prvkem jeho fungování, tak v okamžiku zákazu to asi nebude tak, že by to jednoduše přestal používat, ale prostě bude hledat cesty, jak to nějakým způsobem nahradit. Pokud to nejde na jedné sociální síti, možná se přesune jinam, možná dokonce na nějakou ještě méně bezpečnější síť, která zrovna nebude na seznamu těch zakázaných.
26:00 A jak je to s vlivem zákazů, ať už mobilních telefonů nebo sociálních sítí do určitého věku, na bezpečnost dětí v kyberprostoru. Protože premiér Andrej Babiš sliboval na svých sociálních sítích, že bude mluvit o tom, co strašného se všechno dětem v kyberprostoru děje, kdo a jakým způsobem s nimi komunikuje na různých sociálních sítích nebo v hrách a v různých chatovacích místnostech, které jsou na ty hry připojeny. - Určitě je třeba zcela otevřeně říct, že děti se setkávají i s takovým obsahem a s takovými situacemi, s kterými by se ideálně setkávat neměly. Samozřejmě v okamžiku zákazu můžeme říct, že se s těmi situacemi setkávat nebudou. Ale nemusí to být nutně pravda. Žádný zákaz není úplně stoprocentní, možná se s tím budou setkávat o něco méně. Na druhou stranu možná nebudou naučeny, jak se potom v takových situacích zachovat, protože prostě ten zákaz bude redukovat vzdělávání z té oblasti, tedy jak s tím pracovat, jak se zachovat, co dělat v situacích, které jsou nějakým způsobem pro děti ohrožující.
28:00 Takže zase je otázka, jestli je zákaz je ideální cestou, nebo by bylo vhodné nějakým způsobem kombinovat dobře zaměřené regulace tak, abychom zajistili, že děti se budou primárně dostávat k takovému obsahu, který je věkově přiměřený a zároveň to budeme doplňovat nějakým vzděláváním.
Ptám se já, Marie Bastlová
Podcast Marie Bastlové. Hard talk rozhovory s lidmi, kteří mají vliv, odpovědnost, informace.
Sledujte na Seznam Zprávách, poslouchejte na Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.
Archiv všech dílů najdete tady. Své postřehy, připomínky nebo tipy nám pište prostřednictvím sociálních sítí pod hashtagem #ptamseja nebo na e-mail: audio@sz.cz.

















