Článek
Ústavní soud vyhověl stížnosti firmy Saunia, která od státu požaduje náhradu ušlého zisku v souvislosti s opatřeními proti šíření koronaviru. Jde o více než pět milionů korun. Soudy jí náhradu dosud nepřiznaly, protože firma sama nepodala návrh na zrušení konkrétních nezákonných mimořádných opatření. Podle Ústavního soudu to však za určitých okolností není nezbytná podmínka pro uplatnění nároku. Zda Saunia skutečně náhradu získá, Ústavní soud definitivně nestanovil. Žalobou se bude znovu zabývat Obvodní soud pro Prahu 2.
Firma provozuje sauny na různých místech v Česku, od Karlových Varů po Ostravu. Spor o náhradu ušlého zisku se konkrétně týká období mezi 12. dubnem a 30. květnem 2021. Opatření tehdy omezovala setkávání lidí i provoz ve službách či na sportovištích, některá byla později zrušena jako nezákonná.
Obvodní soud žalobu Saunie v roce 2024 zamítl. Verdikt potvrdil Městský soud v Praze i Nejvyšší soud, který se tehdy vymezil proti právnímu názoru ústavních soudců. V jiné věci Ústavní soud totiž už předtím připustil možnost odškodnění žadatelů, kteří se proti opatřením sami aktivně nebránili. Nejvyšší soud ovšem mínil, že Ústavní soud „nesprávně uchopil právní úpravu“ i judikaturu.
Nejvyšší soud dlouhodobě zastává názor, že náhradu škody způsobené nezákonným mimořádným opatřením mohou požadovat pouze firmy, které se proti opatření v zákonné lhůtě bránily. Pokud firma návrh na zrušení nepodala a ani se nepřipojila k jinému navrhovateli, odškodnění podle Nejvyššího soudu získat nemůže, a to ani tehdy, pokud měla pro svou pasivitu - alespoň podle svého názoru - omluvitelné důvody.
Ústavní soudkyně Veronika Křesťanová zdůraznila, že nálezy Ústavního soudu jsou závazné, nelze je ignorovat, případně zohlednit pouze „naoko“, ale fakticky postupovat proti nim. Uvedla, že Ústavní soud postupně judikaturu vymezil dvěma nálezy, nicméně Nejvyšší soud znal jen jeden z nich - další verdikt padl až později. „Komunikace mezi Nejvyšším soudem a Ústavním soudem se tedy v tomto ohledu do jisté míry míjela,“ uvedla Křesťanová.
Saunia už dříve uváděla, že se proti opatřením bránila prostřednictvím profesního sdružení a že vzhledem k rychlému vydávání a rušení opatření nebylo reálně možné podávat žaloby proti každému z nich. Tyto argumenty musí nyní obvodní soud zohlednit a zvážit, zda nejde o „důvody hodné zvláštního zřetele“, kvůli kterým není nutné trvat na samostatném podání návrhu na zrušení mimořádných opatření.
„Uvidíme, jak se k tomu postaví soudy nižšího stupně. Zejména jsme rádi, že Ústavní soud nesouhlasí s názory Nejvyššího soudu a považuje je za formalistické, stejně jako my,“ řekla právní zástupkyně Saunie Lucie Hrubá.
