Ryzí fotbalové šílenství. Padlo deset gólů a bronz na MS bere Anglie

Ne, fotbal se nevrátil domů, desetiletí opakovaná modlitba ostrovního národa za první titul Anglie od roku 1966 se nenaplnila ani v USA. Jenže i tak by měly zaznít fanfáry. Vždyť bronz z Miami je pro hrdý Albion teprve druhou medailí z MS v dějinách!

A to po průběhu, který vejde do historie. Anglie vyhrála 6:4. Totální fotbalové šílenství. Nejspíš na dekády nepřekonatelná věc.

Zápletku nastínilo hlavně to, že Francie k souboji o cenný kov v úvodu přistoupila jako k pouťové zábavě. Nový kapitán Rice skóroval už ve 3. minutě a nejsymboličtější byla trefa na 3:0 - dva Angličani ve vápně, Saka sice spadnul, ale proti přesile soupeřů měl dost času vstát a s pomocí obránce poslat míč zblízka do sítě. Francouzů přitom bylo ve vápně pět…

Když Saka v nastavení první půle svojí druhou trefou zvýšil na 4:0, bylo to vyloženě na ručník. Ostuda v přímém přenosu.

Úvod druhé půle naopak absolutně nezvládli Angličané, se čtyřbrankovým náskokem dovolili drama. Hrdinou se ovšem nakonec stal Bukayo Saka, který v 87. minutě z penalty dotáhl hattrick. Že pak ještě snížil Ousmane Dembelé, už ani nepřekvapilo. Absurdní skóre následně desátým gólem večera zakulatil Jude Bellingham.

Zápas, jaký fotbal nepamatuje. A celkový výsledek je pro Anglii bez ohledu na její výpadky vynikající. Co by za něco takového dali Peter Shilton, Alan Shearer, Michael Owen, David Beckham. Všichni angličtí velikáni s výjimkou zlaté party z Wembley před 60 lety, jen ta byla totiž na MS lepší.

A podepsána pod bronzem je nejopovrhovanější postava Anglie posledních dní. Německý kouč Thomas Tuchel to právem schytával za fakt, že v semifinále za stavu 1:0 posílal na hřiště obránce za obráncem, až Lionel Messi rozhodl o obratu Argentiny. Fanoušci se do něj trefovali ještě před úvodním hvizdem za to, jak promíchal sestavu. „Thomas BOO-chel,“ posmíval se mu bulvární The Sun za to, že Tuchela vypískal stadion.

Tuchel ovšem pro start duelu trefil motivované hráče a zasadil se o to i uvolněnějším režimem před soubojem zklamaných. Po obrátce to už byla od Albionu čirá hrůza, ovšem i tak na šampionátu prohráli Angličané nakonec jediný duel, právě proti Argentině.

A za dva roky je čeká mistrovství Evropy na domácí půdě… Ať už s kýmkoli na lavičce, tak v roli světových medailistů.

Faktickým poraženým jsou samozřejmě Francouzi, kteří úvod absolutně nezvládli mentálně. Místo aby bojovali pro loučící se legendu na lavičce Didiera Deschampse, přišla ostuda. Dva inkasované góly za dvacet minut, čtyři za půli. Vyčichlý herní projev. Fotbalová apatie.

Způsob, jakým je o kolo předtím vyškolilo Španělsko, partě okolo Kyliana Mbappého nejdřív úplně rozleptal herní sebevědomí. Jenže pak stejně kolabovala Anglie. Deschamps dobře vystřídal, Mbappé skóroval ve 48. minutě, Barcola o šest minut později, pak přidal Mbappé svůj 10. gól na turnaji a celkově 22. na šampionátech, což ho posunulo o trefu před Lionela Messiho (ten může odpovědět ve finále proti Španělsku). Michael Olise si pak připsal sedmou asistenci, což před ním nikdo na jednom MS nedokázal.

Francouzi najednou soupeře mleli, ale Olise zahazoval šance, a tak Sakova penalta vrátila Anglii dvougólový náskok. Že ho Dembelé snížil a Bellingham zase vrátil? Tento večer se mohlo stát úplně cokoli.

Fatální výpadky obou celků pak potvrdily, že zápasy o bronz jsou jiné. Divné.

„Žádný z našich ani francouzských fotbalistů nechtěl v tomto duelu hrát,“ prohodil před ním Tuchel.

Když bojují o bronz Belgie (2018) nebo Chorvatsko (2022), pro menší země je to svátek, oba tyto národní týmy si ostatně medaili domů odvezly. Jenže velmoci často vypínají, jako třeba odevzdaná Brazílie, která doma v roce 2014 v duelu o 3. místo prohrála hanebně s Nizozemskem 0:3 po předchozí historické facce 1:7 od Německa.

Týmy jejich kalibru to nebaví - a bývá to až bolestně poznat.

Tuchel se vůbec netajil tím, že jeho svěřenci měli problémy s motivací, proto nenastoupili od začátku ani Harry Kane, ani Jude Bellingham, obě ofenzivní hvězdy přitom se šesti góly mohly pomýšlet i na Zlatou kopačku pro krále střelců MS. Tuchel změnil i gólmana a stáhl rovněž střelce jediné semifinálové trefy Anthonyho Gordona a mnohé další, jeho protějšek Deschamps z klíčových figur zase vynechal pro úvod Ousmane Dembelého či Auréliena Tchouaméniho.

Zatímco měsíc a půl turnaj gradoval a zápletky byly čím dál lepší, den před finišem přišel opak. Duel pro náhradníky bez agresivity, dokonce dlouho i bez pořádných oslav, když se míč dostal do sítě.

Pro nezaujatého fanouška to byla nakonec ultimátní zábava, neboť se útočilo jako v přáteláku a padlo spoustu gólů - jenže ve srovnání s nábojem semifinálových duelů odvar. A dokonce i ve srovnání s předchozími koly play off či s mnohými souboji ve skupinách.

Až se nabízí, že když Tuchel i Deschamps otevřeně mluvili o tom, že se jejich celky na hřiště netěší a že jim turnaj v hlavách skončil, je možná čas na reformu. Co takhle udělovat bronz po semifinále týmu s lepší bilancí v předchozím průběhu MS? Anebo tomu s více nastřílenými góly na turnaji? Či rovnou s vyšším postavením v žebříčku FIFA?

Jenže pak by byl fotbal ochuzený o tuhle šílenost. O deset gólů v zápase o světovou medaili. Kdo neviděl, neuvěří.