Milionová kauza a uhýbání slibům. Juchelkova ministerská éra je v ohrožení

Jestli nějakou chvíli visel temný mrak nejistých ministerských vyhlídek nad kanceláří Adama Vojtěcha na pražském Palackého náměstí, nyní se přesunul jen o pár desítek metrů dál nad sousední ministerstvo práce a sociálních věcí. Jeho šéfovi Aleši Juchelkovi (ANO) se v posledních týdnech opravdu moc nedaří.

V první řadě nabrala nepříjemné rozměry kauza jeho poradkyně v oblasti evropských dotací Alexandry Semancové, na niž upozornil investigativní tým Seznam Zpráv. Firma vlastněná Semancovou zároveň nabízela konzultace v oblasti evropských dotací, přičemž poradkyně/podnikatelka se v některých projektech prokazatelně angažovala takříkajíc z obou stran.

Je jasné, že v hnutí ANO je práh bolesti v otázkách střetu zájmů posunutý hodně vysoko, ale Juchelkova obhajoba Semancové slovy, že je to „normální ženská“ a osoba na svém místě, nebyla udržitelná. A co je důležitější, Evropská unie, o jejíž peníze se jedná, má zmíněný práh bolesti mnohem, mnohem níž.

Nyní se ukázalo, že kvůli střetu zájmů Semancové nebude možné proplatit z evropských peněz projekty za víc než 80 milionů korun. Na záměry, které jinak mohl zaplatit Brusel, bude muset Juchelka hledat peníze ve státním rozpočtu.

Angažmá „normální ženské“, které mezitím skončilo, zaujalo také kontrolory Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ). Ti se táží, zda nemohlo dojít ke spáchání trestného činu a jak hodlá Juchelkův úřad postupovat v otázce vymáhání případné škody.

Nejde ale jenom o jedno špatné personální rozhodnutí, které může mít pro Juchelku nepříjemnou dohru v řádu desítek milionů korun. Správce největší rozpočtové kapitoly, jejíž objem se nezadržitelně blíží psychologické hranici bilionu korun, má i potíže programového charakteru.

Naprostou prioritou pro vládu Andreje Babiše byla při jejím nástupu demontáž parametrické úpravy důchodů zděděné po vládě Petra Fialy. Šlo také o jedno ze stěžejních témat volební kampaně.

Snížení stropu důchodového věku ze 67 na 65 let a zrychlení valorizací tím, že se do vzorečku vrátí polovina růstu reálných mezd namísto třetiny, byly zcela stěžejními sliby. Obě opatření jsou zmíněna hned v prvním souvětí důchodové podkapitoly programového prohlášení vlády. Oba tyto sliby se nyní Juchelkovi ztrácejí v mlze.

Ne že by na tom nějak moc záleželo věcně. I na věkový strop v 65 letech začnou čeští pracující narážet zhruba za deset let, v 67 letech by šli do důchodu lidé, jimž dnes do penze zbývají tři dekády. Růst reálných mezd – kvůli divokému vývoji během inflační krize – do valorizačního vzorečku příští rok také ještě nevstoupí.

Jenže tímto způsobem to hnutí ANO rozhodně neprezentovalo. Naopak se tvářilo, že sprintuje zachránit důchodce „okradené“ Fialovou vládou. Jak byly předvolební sliby i formulace vládního programu suverénní a přímočaré, tak jsou nyní Juchelkovy postoje mlhavé a vyhlídky slibů komplikované.

Snížení stropu stejně jako zvýšení valorizace se odkládají a měly by se stát součástí širší důchodové změny, která obsáhne i úpravu předčasných důchodů pro zaměstnance v náročných profesích.

Úprava penzí pro náročné profese zase podle dřívějších vyjádření vládních politiků souvisí s očekávaným přísunem dat z jednotného měsíčního hlášení zaměstnavatele. Což je čerstvý systém, jejž Juchelka podědil od svého předchůdce Mariana Jurečky (KDU-ČSL). Jeho náběh ovšem provázejí problémy a zatím je s ním víc starostí než radostí. Pokud se stabilizuje, měl by se skutečně stát užitečnou studnicí dat o českých zaměstnancích, ale dnes je to spíš zátěž.

Dalším krokem k řádné úpravě důchodů pro náročné profese bude datová i analytická spolupráce Juchelkova resortu s ministerstvem zdravotnictví. I tady mu předchozí dvojice Jurečka-Válek umetla cestu a spolupráce mezi oběma úřady je nastavena lépe, než byla v minulosti.

Přesto nejde o triviální proces. Stejně tak je třeba počítat s tím, že do jednání o náročných profesích se budou vehementně zapojovat odbory, které celou věc také neurychlí.

Jinými slovy, Juchelkova představa, že „velkou“ důchodovou novelu, na niž nově navázal plnění klíčových slibů, odbaví alespoň během příštího roku, v sobě má hodně optimismu.

Nemluvě o tom, že během debaty mu bude řada lidí neustále připomínat, že demontovat změny prosazené Fialovou vládou je ekonomicky mimořádně špatný nápad, který radikálně zhorší udržitelnost českých důchodů i veřejných financí jako celku. Čím dříve Juchelka i jeho stranický šéf Andrej Babiš najdou odvahu připustit, že jejich důchodové sliby nebyly – slovy klasika – zasazeny do reálného ekonomického rámce, tím lépe.

K tomu všemu můžeme přičíst i skutečnost, že jedinou promyšlenou a ekonomicky smysluplnou úpravu českých důchodů, která sklízí chválu i od odborné veřejnosti, konkrétně změny třetího penzijního pilíře, neprosazuje Juchelka, nýbrž ministryně financí Alena Schillerová (ANO).

Kombinace mnohamilionové personální kauzy a odkladu plnění ikonických slibů je pro politika velmi nepříjemná a pro jeho politickou budoucnost potenciálně nebezpečná. Juchelkova ministerská kariéra je v ohrožení.