Článek
Výtvarník Milan Knížák podle ministra kultury Oty Klempíře (Motoristé) výrazně utvářel moderní české umění i českou společnost a jako umělec, pedagog i výrazná veřejná osobnost ovlivnil několik generací. Česká kultura v neděli ztratila jednu ze svých nejvýraznějších osobností moderní doby, napsal ministr na síti X.
Někdejší ředitel pražské Národní galerie a bývalý rektor Akademie výtvarných umění (AVU) zemřel v neděli ráno ve věku 86 let.
Knížák byl podle Klempíře autorem, který byl součástí dějin moderního českého umění a po desítky let je sám utvářel. „Osobnost, která výrazně vstoupila nejen do uměleckého světa, ale svým osobitým pohledem pomáhala formovat i českou společnost. Celý život hájil svobodu tvorby i svobodu člověka,“ uvedl ministr kultury.
Připomněl, že Knížák stál u zrodu skupiny Aktual, považované za jednu z nejvýznamnějších undergroundových kapel z éry komunismu. Patřil k průkopníkům českého akčního umění, působil v mezinárodním hnutí Fluxus, po revoluci vedl Akademii výtvarných umění i Národní galerii.
„Jako umělec, pedagog i výrazná veřejná osobnost ovlivnil několik generací. Do české kultury vnesl odvahu, osobitost a přesvědčení, že umění nemá svět jen zachycovat, ale může do něj vstupovat a měnit ho. Jeho stopa zůstane v galeriích, školách, knihách, hudbě i v lidech, které inspiroval,“ zdůraznil Klempíř, který vyjádřil Knížákově rodině i jeho blízkým, přátelům a příznivcům upřímnou soustrast.
Bývalý ministr kultury Martin Baxa (ODS) uvedl, že Knížák byl solitér, který celý život odmítal splývat s davem nebo se líbit za každou cenu. „Milan Knížák byl v tom nejlepším slova smyslu západočeský paličák: věrný svému přesvědčení, neústupný v diskusi a břitký v úsudku,“ napsal Baxa. Představoval podle něj vzácný paradox - na jedné straně radikální buřič, který dokázal provokovat totalitní režim i měšťáckou pohodlnost. Na straně druhé muž, který po roce 1989 převzal odpovědnost jako rektor AVU a posléze dlouholetý generální ředitel Národní galerie.
„Lidé s ním nemuseli v každém kroku souhlasit a kolem jeho rozhodnutí vždy zuřily živé debaty. Nikdo mu ale nemohl odepřít absolutní vnitřní integritu, neobyčejnou odvahu a hlubokou víru v to, že umění má sílu měnit svět i lidské myšlení. Česká kultura dnes ztratila v pravém slova smyslu legendu. Bude nám chybět jeho neohroženost i schopnost čeřit příliš klidné vody,“ dodal exministr.
Další z bývalých ministrů kultury Daniel Herman (KDU-ČSL) se v roli ministra kultury s Knížákem setkal jen několikrát. „Ač jsme v některých oblastech nebyli názorově na ‚stejné vlně‘, pokládal jsem pana profesora vždy za významnou osobnost naší kulturní scény. Oceňoval jsem jeho odvahu a otevřenost, s níž dokázal své názory sdělovat a zastávat, ač mu to především v době komunismu přinášelo i perzekuci ze strany režimu. V oblasti české kultury zanechává nesmazatelnou stopu,“ řekl Herman ČTK.
Předseda ODS Martin Kupka na síti X napsal, že úkolem umělců je nabízet odlišné pohledy a provokovat ke skutečné kulturní diskusi, což Milan Knížák díky svému nekonformnímu uměleckému pohledu uměl. „Bude barvitému kulturnímu životu chybět,“ dodal.
Ohlasy z kulturní scény
„Milan Knížák byl a zůstává mimořádnou postavou české kultury. Vedle svých českých současníků byl ve své umělecké tvorbě buď napřed, nebo přesněji úplně jinde. Byl vždy sám svou vlastní kategorií,“ popsal tvorbu Knížáka rektor pražské Akademie výtvarných umění (AVU) Tomáš Pospiszyl.
Jeho život a dílo byly podle Pospiszyla propojeny v jeden celek. „Tam bych hledal jeho cestu k polistopadové politice. Nebál se kontroverzí, přesněji je sám s oblibou vyhledával. Stále mu něco vadilo,“ uvedl.
Knížák se podle Pospiszyla výrazně zasloužil o AVU, v jejímž čele stál v letech 1990 až 1997. Studující podle současného rektora ovlivnil pozitivně i negativně. „Jeho dílo čeká na své zhodnocení a jeho z principu rozporuplný odkaz bude dál polarizovat kulturní obec,“ dodal Pospiszyl.
„Milan Knížák byl již od šedesátých let bezpochyby jednou z nejvýraznějších, ale zároveň i nejkontroverznějších postav výtvarného umění u nás. Byl osobností, která kolem sebe dlouhá léta vyvolávala nejen obdiv, ale později mnohdy i hluboké rozpory u lidí, kteří se s ním profesně či lidsky setkali. Jeho odchod uzavírá jednu výraznou kapitolu české kulturní scény,“ sdělil ČTK malíř Jiří David.
Sochař a malíř František Skála Knížáka vnímá jako velice výraznou osobnost, která byla zároveň kontroverzní. „Některé jeho názory jsem uznával, ale některé zase příliš ne,“ řekl ČTK Skála.
„Měl velký talent pro rozpoznání kvality, speciálně v obrazech,“ řekl ČTK galerista a majitel Galerie Kodl Martin Kodl s tím, že spolu diskutovali o obrazech. Knížák měl podle něj cíl vrátit českému umění prestiž, kterou mělo za první republiky. Přes jeho prudkou a nekompromisní povahu udělal velký kus práce pro Národní galerii, uvedl Kodl. Knížáka a Jiřího Fajta, který stál v čele galerie v letech 2013 až 2019, vnímá Kodl jako poslední velké ředitele Národní galerie.
Odchod Knížáka podle galeristky a spoluzakladatelky DSC Gallery Olgy Foglar znamená odchod jedné z nejvýraznějších osobností českého umění, který ovlivnil i ji osobně. Připomněla, že s Knížákem spolupracovala před více než 20 lety na festivalu Sculpture Grande na Václavském náměstí, na kterém se podíleli i jeho studenti. „Dodnes si pamatuji především to, jak stál za svými studenty a s jakým zaujetím formoval novou generaci umělců,“ popsala.
Před třemi lety uspořádala jeho samostatnou výstavu věnovanou figurativní tvorbě a ještě před několika týdny se s ním setkala. „Nejvíce jsem na profesoru Knížákovi obdivovala jeho mezinárodní přesah, osobní statečnost v době minulého režimu, nadhled, neuvěřitelnou imaginaci a jedinečný smysl pro humor,“ uvedla Foglar.
Knížák výrazně ovlivnil československou i českou výtvarnou scénu. Jeho aktivity zahrnovaly výtvarné umění, hudbu, architekturu, design, módu, poezii a fotografii. Stál u zrodu českého undergroundu. Často se vyjadřoval k politice a společenskému dění v zemi, byl přítelem a podporovatelem bývalého prezidenta Václava Klause, který mu v roce 2010 udělil medaili Za zásluhy. Sám v roce 1998 neúspěšně kandidoval do Senátu za ODS.
