Ve státním je nechtějí, hájí se provozovatel nelegálního domova důchodců

Je to tiše bobtnající demografický průšvih. Zatímco státu chybí lidské i pobytové kapacity na péči o starší lidi, v šedé zóně rychle přibývají nelegální domovy pro seniory. Podle odhadů jsou jich jen na Moravě vyšší desítky.

Ombudsman v nedávno zveřejněné zprávě mezi dalšími upozornil také na zařízení Schindlerův háj ve Svitavách. Provozovatel Leoš Mikulecký teď čelí kontrolám a zvažuje, že zavře. „Jedu už ze setrvačnosti,“ přiznává v otevřeném rozhovoru.

Svitavský příklad demonstruje schizofrenii státu. Podle zákona i části úředníků Mikulecký nelegálně poskytuje sociální služby, podle starostů z okolních radnic a tamních úřadů jen vyplňuje černou díru v systému a zastávají se jej. Hasiči, hygienici, stavební či živnostenský úřad. Ti všichni svitavský háj tolerují jako ubytovnu seniorů. „Někde se říká, že je to šedá zóna bez kontrol. Za poslední roky jsme jich měli tolik,“ opáčí provozovatel.

Po domově s 26 klienty často chodí v montérkách. Říká, že zaměstnává jen účetní a uklízečku. Starost o nemohoucí podle něj zajišťují asistenti péče. „To jde mimo mě,“ dodává.

Říkal jste, že zvažujete ukončení provozu. Proč si zařízení neregistrujete jako domov pro seniory?

Jsme tu v nájmu a majitel si nepřeje měnit ráz budovy. S registrací jsou spojené nějaké věci. Nikdy jsem je podrobně nestudoval, protože motiv byl takový, aby ti lidi měli střechu nad hlavou.

Podle aktuálního sociálního šetření svitavského úřadu tady bydlí 26 starších klientů, někteří z nich s nejvyšším stupněm závislosti, často sociálně slabí, s historií závislosti či po výkonech trestu. Jak se sem dostali?

Pracoval jsem devět let na ubytovně Pohodlí (zaniklé a kritizované zařízení v Litomyšli, které se v minulosti prezentovalo jako domov pro seniory - pozn. red.). Původní majitel prodal celou firmu i s klienty dalším lidem, kteří o to měli zájem. Za rok a půl ale noví majitelé neinvestovali vůbec nic do budovy, vytvořili spoustu dluhů, ať už na obědech, které se odebíraly pro klienty, nebo na spoustě dalších věcí. Z našeho pohledu bylo jasné, že to nespěje do dobrého konce.

Pak jste se toho ujal a vytipoval tento bývalý hotel?

Byla to jediná možnost, jediný dostupný objekt. V tu dobu jsme přemýšleli, co s těmi lidmi bude a kam půjdou. Někteří příbuzní klientů majitele vůbec neznali. Jediný, s kým společně s příbuznými komunikovali, jsem byl já nebo pečovatelé. Nikdo jiný z té firmy nebyl dostupný. V tu chvíli byla možnost buď lidi nechat napospas, anebo zkusit jinou možnost a zajistit jim střechu nad hlavou. Což se stalo.

Řešil jste, aby objekt splňovat potřebná pravidla, třeba bezbariérovost, když tu máte nechodící lidi?

Je to složité. Šestý rok, co jsem tady, jdou veškeré opravy na moje konto. Cokoliv se stane, musím zajistit já. Spoustu peněz za těch šest let spolkly opravy. Budovu kolaudovali někde v roce 1998, takže by si člověk řekl, že bude v lepším stavu, ale asi už ta stavba byla šitá horkou jehlou.

Co máte na mysli?

Opakovaně tu byly problémy s vodou a rozvody, hlavně dole v nejnižším patře. Potom samozřejmě spotřebiče, protože všechno má původní vybavení. Hned na začátku jsem tu udělal elektroinstalaci, rozvaděče, řešil problémy s vodou a spoustu dalších věcí. Na každém pokoji je protipožární čidlo, svedené do centrály, což také nefungovalo. Všechno se okamžitě udělalo a zprovoznilo.

Namítáte, že jste napravili i nedostatky ohledně protipožárních předpisů.

Ano, byla to výměna zárubní a doplnění protipožárních dveří. Také výplň ve schodišti, která je teď svařená ze železa. Původně tam byly schody dřevěné a nemohly tam být. Ve vestibulu byl plastový rám, který se musel také odstranit, aby v únikové zóně nebyly hořlavé věci.

Hasiči vám schvalovali provoz jako ubytovnu?

Jsou to pravidla pro ubytovnu, ale je zohledněné, že tady jsou i méně mobilní lidé. Je tu pravidlo, že nesmí být na zadních pokojích, musí být co nejblíž únikovému východu, musí mít pod sebou evakuační podložky, polohovací postele a tak dál. V případě, že by se něco stalo, musí zásah proběhnout co nejlépe, aby se klienti dostali ven.

Spolupracovníci ombudsmana tu byli na kontrole a v nedávné zveřejněné zprávě upozornili na nedostatky. Jak na to reagují klienti nebo jejich rodinní příslušníci?

Skladba našich klientů je taková, že je tyhle věci až tak moc nezajímají. Sami už toho mají spíš plné zuby, že za nimi pořád někdo chodí a na něco se jich ptá. Většina lidí je tady spokojená. Samozřejmě vám spousta lidí řekne, že by radši byli doma, ale bohužel už většinou domov nemají.

Vzal si třeba někdo příbuzného zpět domů?

Ti lidi už moc rodiny nemají. Víte, co je těžké? Tak, jak žili a jak se třeba chovali, někdo už o ně nemá zájem a už je ani nenavštěvuje. Ale je to případ od případu. Někdo o nich ví a nemá zájem, někdo má zájem sporadický a někdo jezdí pravidelně.

Rodiny, které sem jezdí za příbuznými, nám zpětnou vazbu dávají a jsou spokojení, protože vidí, že třeba byli na ulici. Máme tady pána, který bydlel v garáži u syna a teď má střechu nad hlavou. Logicky jsou spokojení, že dostanou čtyřikrát denně najíst, jsou v teple a neprší na ně.

Vaše zařízení už víc než rok prověřují policisté. Máte od nich zpětnou vazbu?

Pořád se čeká na závěry, které z toho vyjdou. Přišli na anonymní udání, kdy někdo napsal, že se tady lidem ubližuje a že se jim lámou kosti v těle. Policie se přesvědčila, že klientům se nic z toho, co bylo popsané, neděje. Závěr ještě není.

Proč v tom oboru dál fungujete, když zmiňujete tolik překážek?

Už je to setrvačnost. Taky už bylo spousta okamžiků, kdy jsem si říkal, jestli to mám zapotřebí. Ale jednou jsem se do toho pustil, tak to nechci úplně vzdávat. I když samozřejmě všichni teď říkají, že všechno, co děláme, je špatně.

Někteří místní starostové se vás zastávají a potvrzují, že zařízení v tichosti nechávají fungovat. Na druhou stranu podle ombudsmana i zákona o sociálních službách je provoz nelegální. Jak se v tom vyznat?

Je to letitý problém a ti klienti se neobjevili ze dne na den. Všichni o nich vědí. Státní zařízení pro seniory mají nějaké síto a tím sítem někdo neprojde a není umístitelný.

Zatím se nenašlo řešení. Kdyby začali stavět domečky, kde by tihle lidi mohli být, jak si představují, bylo by to zalité sluncem a všechno by bylo podle předpisů a tak, jak to úředník chce. Jenže to se neděje a těch lidí naopak přibývá.

Když říkáte, že jsou neumístitelní, z jakých důvodů?

Alkohol je zásadní. Když mají v papírech zneužívání alkoholu, může tam být agresivita a tak dál. Potom samozřejmě dlouhodobý styl života, který vedli, a s tím spojené různé zdravotní problémy. Není tam silná rodina, která by teoreticky v případě potřeby mohla doplácet nebo dávat sponzorské dary. Když člověk leží sám někde na lavici, nikoho nemá, má takové diagnózy a v papírech napsané to, co má, státní domovy ho logicky nechtějí.

Takže tu máte lidi, o které už nikdo jiný moc nejeví zájem?

Systém je tak nastavený, že se nevejdou do tabulek. Logicky nemají víc možností, než dostat se na ubytovnu a třeba si nasmlouvat domácí péči, když ji potřebují. Je to tak.

Cítíte, že za vámi stojí samospráva, protože svým způsobem vyplňujete mezeru v systému?

Tu podporu cítím. Sociální pracovníci sem chodí pravidelně. Vědí, že to tady má nějaký řád, o lidi je postaráno, neživoří a za rozumnou cenu mají střechu nad hlavou.

Také vědí, že to není milionový byznys. Na začátku byla cena nastavená na 12 tisíc korun měsíčně. Po energetické krizi a zdražování jsme na 15 tisících za ubytování a stravu. Objekt je velký a náklady na topení a elektřinu jsou šílené. V tomhle mám čisté svědomí, že je neberu na hůl. Cena je nastavená tak, aby provoz mohl fungovat, zaplatilo se, co se má, abych si mohl zaplatit výplatu několik desítek tisíc.

Je tu sedm klientů s nejvyšším stupněm závislosti v péči, kteří potřebují neustálou pomoc. Říkáte, že se tu střídá sedm pečovatelů. Žádné jsme neviděli. Kde jsou?

Pečovatelé jsou samostatná jednotka. Mají status asistenta sociální péče a jsou vedení pod Úřadem práce. Dokládají smlouvy s klienty a vyplácejí se z příspěvku na péči, který si řeší sami. Přese mě to vůbec nejde. Já vůbec z příspěvků žádným způsobem neprofituju.

Můžeme s nimi promluvit?

Oni se s vámi bavit nechtějí. Jsou tady, ale nikoho z nich samozřejmě nemůžu nutit.

Zařízení bez registrace nemůže dostávat podporu od kraje nebo státu. Mluvili jsme o tom, že nelegální domovy nahrazují scházející kapacity. Slýchám názory, ať se zlegalizují i podobné domovy pro sociálně slabší. Co vy na to?

Podle mě by to byla cesta. Nevím, jestli třeba nastavit pravidelný dohled, kdy úředník přijde na pravidelnou kontrolu, nastaví se nějaká pravidla. Zatím to spíš vypadá tak, že se nehledá cesta, ale způsob, jak všechna podobná zařízení ukončit. Kapacity stejně pořád nikdo nevytváří. Je to těžké. Vždycky jsem se snažil, aby ti lidi měli bydlení za dostupnou cenu. Nikdy jsem nad tím nepřemýšlel tak, jestli bych při registraci mohl čerpat něco a kolik a kde.

Co se stane s klienty, pokud zavřete?

Určitě by to nikdy nebylo tak, že zavolám a řeknu: Zítra končím a už nepřijdu do práce a dělejte si s nimi, co chcete. Budu se muset přizpůsobit řešení, které někdo na druhé straně řekne. Některé klienty jde umístit jinam, ale zabere to čas.

Nemůžu fungovat tak, že budu čekat do poslední chvíle třeba s pěti lidmi, když chce majitel objektu nájemné. Ekonomicky by to vůbec nešlo. Nepotřebuju to tady provozovat za každou cenu. Pro mě už by možná bylo jednodušší, kdyby byl konec, ale zase smysluplně vyřešit, kam ty lidi dáme.