Češi se bojí stárnutí víc než většina Evropanů. Jdou mu ale rychleji naproti

Obavy ze stárnutí má 65 procent Čechů. Evropský průměr je přitom „jen“ 54 procent. Česko tak patří mezi nejznepokojenější země: Silnější strach ze stáří vyjadřují už jen Litevci (67 procent), stejnou míru nejistoty jako Češi pociťují ještě Poláci.

Nejvíce se lidé bojí nemocí a fyzických obtíží, poklesu rozumových schopností nebo ztráty soběstačnosti. Ukazují to nejnovější data reprezentativního výzkumu STADA Health Report, který podrobně mapuje, jak Evropané přistupují ke svému zdraví, životní kondici i samotnému stárnutí.

Je to paradox: Češi se stárnutí bojí, pro 76 procent z nich je důležité žít co nejdéle. Zároveň ale patří mezi ty, kdo jsou nejméně ochotní změnit své návyky.

Největší ochotu ke změně lidé projevují u jídelníčku. Sladkosti by omezilo nebo zcela vynechalo 74 procent respondentů a rychlé občerstvení 66 procent lidí. Alkohol by bylo ochotno omezit nebo vyřadit 61 procent Čechů a společenského či nočního života by se vzdala více než polovina z nich.

Výrazný rozpor se objevuje u takzvaného screen time, tedy času stráveného u telefonů, televizí nebo počítačů. Omezit by ho chtělo 65 procent Čechů, avšak téměř třetina (32 procent) na svých zvyklostech nic měnit nehodlá. Mezi muži je tento odpor ještě znatelnější – omezení odmítá 40 procent z nich, zatímco u žen je to čtvrtina (24 procent).

A nejpevnější hranici představuje konzumace masa. Zatímco 43 procent Čechů by ji omezilo nebo se jí zcela vzdalo, více než polovina (53 procent) změnu odmítá. Právě v tomto bodě se Česko nejvýrazněji liší od evropského průměru, kde by spotřebu masa omezilo 60 procent lidí.

Češi si přitom nevedou špatně, což potvrzují i statistiky dlouhověkosti. Posouvá se například rekord v počtu žijících lidí, kterým je sto a více let. Oproti roku 2016 jich je dvakrát tolik – Česká správa sociálního zabezpečení evidovala k červnu 1186 osob.

Podle gerontoložky Ivy Holmerové jsou tato data dobrým vysvědčením pro Českou republiku i tuzemské zdravotnictví. „Jsme zdravější, šťastnější a žijeme v bohatší zemi. Je lepší péče, lidé se o sebe sami lépe starají. Samá pozitiva,“ shrnula nedávno pro Seznam Zprávy.

Průzkum mezi 18 tisíci Evropanů (a tisícem Češek a Čechů) se zaměřil i na informovanost. V posledních letech například roste počet lidí, kteří se v otázkách zdraví obracejí na umělou inteligenci. „Zajímavé je, že ženy a muži přistupují k umělé inteligenci odlišně. Ženy ji častěji využívají pro získávání informací a lepší orientaci ve zdravotních tématech. Muži naopak častěji svěřují AI i náročnější úkoly, například hledání diagnózy,“ všímá si Martin Šlégl, generální ředitel Stada Pharma CZ.

Lékaři ale patří i nadále mezi nejdůležitější zdroje informací a doporučení při rozhodování o zdraví. „Náš aktuální průzkum ale zároveň potvrzuje vysokou důvěru, kterou mají Češi v lékaře a lékárníky – nesrovnatelně vyšší, než jakou má AI. Zjištění, že rozhodující autoritou stále zůstávají odborníci, považuji osobně za velmi důležité,“ dodává Šlégl.

Velmi vysokou důvěru mají Češi také ve zdravotnictví jako celek – která navíc roste.

Při srovnání se zahraničím řadí český zdravotnický systém mezi nadprůměrný nebo přímo špičkový osm z deseti Čechů. Konkrétně 62 procent ho vnímá jako nadprůměrný a dalších 19 procent jako jeden z nejlepších. Pro kontext: Napříč Evropou hodnotí své národní zdravotnictví takto pozitivně v průměru jen 59 procent obyvatel.

Se stavem zdravotnictví vyjadřuje spokojenost bezmála tři čtvrtiny Čechů, čímž si Česko drží třetí příčku z 19 sledovaných evropských zemí – hned za Belgií a Švýcarskem. Spokojenost přitom roste: V roce 2024 ji vyjadřovalo 68 procent Čechů, v roce 2025 to bylo o dva procentní body více.

Jsme na tom také lépe než naši sousedé. V Rakousku je spokojenost na 67 procentech, v Německu na 63 procentech a na Slovensku či v Polsku dosahuje pouhých 38 procent. Celoevropský průměr zůstává na 56 procentech, stagnuje od pocovidového poklesu.

To, jak lidé vnímají zdravotnický systém, přitom výrazně souvisí s duševním stavem a finanční situací daného člověka.

Zatímco mezi lidmi, kteří své duševní zdraví označují za dobré, hodnotí zdravotnický systém pozitivně 79 procent, u těch s horším duševním zdravím je to 60 procent.

Podobný rozdíl je patrný i podle finanční situace: Zdravotnický systém pozitivně hodnotí 79 procent finančně zajištěných Čechů oproti 58 procentům těch, kteří se potýkají s finančními obtížemi.

Výzkum se zaměřoval také na to, jaké jsou podle Čechů největší zdravotnické výzvy. Bez ohledu na věk, pohlaví či region se vzácně shodují: Systém nejvíce pálí nedostatek lékařů a s ním spojené dlouhé čekací lhůty. Tento problém zmínilo 69 procent lidí.

Náročné je sehnat specialistu, ale i praktického lékaře. Na termín u lékaře-specialisty čekají pacienti klidně měsíce. Více než čtvrtina lidí je zvyklá čekat na vyšetření déle než čtvrt roku. Vychází to z loňského průzkumu agentury Ipsos pro Sdružení ambulantních specialistů.

Hned za nedostatkem zdravotníků se v žebříčku výzev umístilo stárnutí populace s chronickými nemocemi (63 procent) a nárůst obezity i nezdravého životního stylu (58 procent). Právě u nezdravého životního stylu české obavy výrazně přesahují evropský průměr, který dosahuje 42 procent. Zachování duševního zdraví považuje za velkou výzvu 56 procent Čechů.

Nedostatek lékařů a čekací doby vnímají silněji ženy (71 procent) než muži (66 procent). Duševní zdraví zmiňuje 59 procent žen a 53 procent mužů. Obezitu naopak častěji pojmenovávají muži (61 procent) než ženy (55 procent).

Výrazné jsou i generační rozdíly. Mladí Češi kladou největší důraz na duševní zdraví, zatímco s přibývajícím věkem roste význam systémových témat, zejména dostupnosti zdravotní péče a dopadů stárnutí populace.

Stále více Čechů bere péči o své tělo i mysl do vlastních rukou. Roste zájem o prevenci, vyhledávání informací i hlubší porozumění faktorům, jež ovlivňují celkovou kondici. Jde o celoevropský trend: Pacienti se stávají aktivními partnery a chtějí mít nad svými zdravotními rozhodnutími větší kontrolu.

Češi jsou ale podle výzkumu jedni z nejzodpovědnějších – alespoň některá dostupná vyšetření absolvuje 61 procent lidí. Společně s Itálií to je nejvíce ze všech 19 sledovaných evropských zemí.

„Sledujeme, že klesá počet těch, kdo nechodí na žádné preventivní prohlídky – ze 39 procent v roce 2023 na letošních 24 procent. To je opravdu velmi dobrá zpráva,“ říká Martin Šlégl.

Přesto skoro každý čtvrtý na žádnou preventivní prohlídku nedochází.

Proč? Studie pojmenovala tři hlavní důvody: Třetina neví, která vyšetření může nebo má podstoupit. Bezmála pětina (19 procent) neví, jaká vyšetření jsou hrazena z veřejného zdravotního pojištění. A 22 procent se prostě cítí zdravě, takže návštěvu ordinace nepovažuje za nutnou.

Významným faktorem je přitom psychika: Zatímco mezi lidmi s dobrou duševní pohodou ignoruje prevenci 22 procent respondentů, u osob s horším psychickým stavem tento podíl stoupá na 37 procent.

Jakmile však dostanou Češi možnost promluvit do směřování zdravotnictví, 52 procent z nich žádá zkrácení čekacích dob a 43 procent volá po posílení prevence – což představuje vůbec nejvyšší podíl v Evropě.

Právě na předcházení nemocem, které ve výsledku šetří veřejné rozpočty, chce dávat důraz i stát. Ministerstvo zdravotnictví plánuje kombinovat finanční motivaci pacientů, větší zapojení praktických lékařů a odstraňování bariér při přístupu k péči.

Ministr Adam Vojtěch v debatě Seznam Zpráv mluvil například o „odměně“ za účast na zdravotní prevenci v podobě finančního příspěvku v řádu tisíců korun.

Podle sociologa Daniela Prokopa zkušenosti z ciziny naznačují, že finanční odměny mohou mít efekt, ale jen za určitých podmínek. „Zahraniční studie ukazují, že to může fungovat, není to ale zaručeně zázračné řešení,“ upozorňuje.

Klíčem je podle něj jednoduchost, větší efekt než finanční motivace pacientů může mít motivace praktických lékařů.

Představa, že by lidé dostali měsíčně 2500 korun určených výhradně na péči o zdraví, odhaluje zajímavé rozdíly v českých a evropských prioritách. Češi by tyto peníze nejčastěji odkládali jako rezervu na budoucí zdravotní výdaje – tuto variantu zvolilo 29 procent respondentů, tedy o tři procentní body více, než činí evropský průměr.

Druhou nejčastější volbou se staly doplňky stravy a vitaminy. Investovala by do nich čtvrtina Čechů, což výrazně převyšuje evropský průměr dosahující 16 procent. V oblastech péče o duševní zdraví – jako jsou terapie, meditace či relaxace – se český přístup shoduje s evropským: Rozpočet by pro tyto účely využilo rovněž 16 procent lidí.

Největší rozdíl je ale znovu vidět u prevence. Zatímco v Evropě by peníze navíc na preventivní prohlídky nebo screeningy vyčlenilo 28 procent lidí, v Česku je to jen 15 procent.

Češi přitom prevenci označují za jednu z oblastí, jimž by se zdravotnictví mělo věnovat přednostně. Jakmile však mají rozhodovat o konkrétních prostředcích, dostávají přednost úspory a vitaminové doplňky.