Článek
Prezidentské volby čekají Francii až příští rok, už teď jsou nicméně tématem vzrušených debat po celé Evropě. Jejich výsledek totiž významně ovlivní nejen směřování jedné země, ale celé Evropské unie.
Z dosavadních průzkumů vyplývá, že největší šanci na vítězství má krajně pravicová politička Marine Le Penová, která zastává vůči EU dlouhodobě velmi kritický postoj.
Odchodem z Unie už sice Le Penová, která chce své Národní sdružení zbavit nálepky extremistické strany, nevyhrožuje, její nástup do čela země by nicméně bezpochyby výrazně zahýbal vztahy Francie s evropskými spojenci a postavením Paříže uvnitř EU.
„I když evropskou otázku upozadila, stále zastává jasně euroskeptickou politiku a vůči EU zaujímá konfrontační přístup,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy Gilles Ivaldi z Centra pro politický výzkum na pařížském Sciences Po, který se věnuje evropské radikální pravici.
„Její strana stále podporuje původní myšlenku Národní fronty (dřívější název pro Národní sdružení, pozn. red.), která prosazuje Evropu ‚nezávislých a suverénních národů‘, což je zároveň základním principem skupiny Patriotů v Evropském parlamentu,“ dodává.
Historie Národního sdružení
Strana Národní sdružení byla založena v roce 1972, tehdy ale pod názvem Národní fronta. Jejím zakladatelem byl nedávno zesnulý Jean-Marie Le Pen, radikální nacionalista, který byl dokonce souzen za popírání holokaustu. Nacistické plynové komory v koncentračních táborech označil za pouhý „detail“ historie.
Strana sdružovala lidi podobných názorů, a etablovala se proto jako platforma pro rasisty, antisemity a radikály.
Le Penová chce přesunout více pravomocí zpět na členské státy, jelikož má pocit, že se Brusel až příliš vměšuje do jejich záležitostí. Mluví mimo jiné o referendu, které by dalo francouzskému právu přednost před evropskou legislativou.
Plány Národního sdružení rovněž obsahují záměr omezit finanční příspěvek Francie do rozpočtu EU a zastavit finanční podporu Ukrajině, která se už pátým rokem brání ruské invazi.
Pokud by se Le Penové podařilo návrhy prosadit, Francie by se zásadně vzdálila tomu, co prosazoval během svého funkčního období odcházející prezident Emmanuel Macron, jemuž jsou vlastní silně proevropské postoje.
„To všechno jsou pádné důvody, proč by Evropané měli mít obavy z vítězství Le Penové ve francouzských prezidentských volbách, zvlášť když v Německu zároveň sílí AfD,“ říká Ivaldi v narážce na volební úspěchy německé populistické a krajně pravicové strany.
Le Penová mluví o zásadních proměnách EU.
Experti z Evropské rady pro mezinárodní vztahy (ECFR) nedávno upozornili, že Evropané by se - v případě vítězství Marine Le Penové - měli připravit na spolupráci s Francií, která bude diametrálně odlišná od toho, jak ji dnes znají.
„Marine Le Penová chce převzít otěže a vrátit EU přinejlepším k jakési moderní verzi někdejšího Evropského hospodářského společenství,“ přibližuje pro Seznam Zprávy francouzský politolog Jean-Yves Camus, přičemž odkazuje na původní podobu evropské integrace.
V dřívějším rozhovoru pro Seznam Zprávy v reakci na klíčové soudní rozhodnutí, které Le Penové umožnilo kandidovat, upozornil, že krajně pravicová politička se bude chtít EU pomstít už jenom proto, že byla odsouzena za zpronevěru prostředků Evropského parlamentu.
Experti ECFR varují, že krajně pravicová strana v čele země bude vůči EU značně nepřátelským a nespolehlivým partnerem co se týče řešení problémů, se kterými se Evropa potýká, včetně ruské hrozby, klimatu či přistěhovalectví.
Kauza Marine Le Penové v kostce
Soud loni v březnu uznal Marine Le Penovou a dalších 23 spoluobžalovaných vinnými ze zpronevěry fondů Evropského parlamentu.
Podle rozsudku stála politička v centru systému, který mezi lety 2004 a 2016 zpronevěřil 4,4 milionu eur z unijních fondů. Prostředky určené k financování nákladů na parlamentní asistenty měla využívat k najímání asistentů, kteří pracovali pro její stranu – Národní sdružení (RN).
Co se týče ruské hrozby, pozice Národního sdružení zůstává nejistá. Strana, která má za sebou historii vazeb s Ruskem, dosud nenašla shodu ohledně toho, jak přistupovat k Moskvě. Její tradiční křídlo má nadále blízko k prokremelským narativům, například o tom, že válku na Ukrajině odstartovalo rozšiřování NATO na východ.
Le Penová by v čele EU mohla svým právem veta zásadně zpomalovat rozhodovací proces, jelikož k přijetí rozhodnutí v rámci Evropské rady je zapotřebí jednomyslnosti.
EU narychlo zabezpečuje
Evropští partneři jsou si možného narušení, které příchod Le Penové představuje, zřejmě vědomi. List Financial Times v září s odkazem na unijní zdroje upozornil, že sedmadvacítka se snaží před blížícími se volbami urychlit přijímání nové legislativy.
„Časové okno, během kterého můžeme věci prosadit, se zkracuje,“ uvedl pod podmínkou zachování anonymity jeden z oslovených unijních diplomatů. „Dnes si uvědomujeme, že evropský projekt je mimořádně křehký,“ doplnil.
„Začalo období, kdy bude všechno, co řekneme, posuzováno optikou francouzských voleb a lidé budou (legislativu) podrobovat mnohem důkladnější kontrole,“ řekl další z nich.
Debaty se v tuto chvíli vedou zejména o přijetí rozpočtu. Marine Le Penová udělala z pozastavení francouzského příspěvku do unijní kasy jedno z klíčových hesel své předvolební kampaně.
„Příspěvek do rozpočtu EU se neustále zvyšuje do absurdních výšin,“ vzkázala s tím, že hrubé platby do rozpočtu, tedy před odečtením prostředků, které země získává zpět z fondů EU, by brzy mohly dosáhnout 45 miliard eur.
Svými výroky vystupňovala tlak na evropské vlády, aby o rozpočtu rozhodly ještě letos. Server Euractiv v souvislosti s tím napsal, že evropští lídři začnou jednat o rozpočtu na summitu v polovině října s nadějí, že se jim podaří dosáhnout dohody ještě před francouzskými prezidentskými volbami v dubnu 2027.
Inspirace Meloniovou?
Podle italského europoslance Nicoly Procacciniho, který má blízko k italské premiérce Giorgii Meloniové, nicméně evropským spojencům nakonec nezbude nic jiného, než s Le Penovou spolupracovat.
„Sanitární kordon nelze aplikovat na Francouzskou republiku,“ vzkázal v rozhovoru pro bruselský server Politico s odkazem na strategii mainstreamových stran vůči krajní pravici.
Podle něj lze očekávat, že se francouzská politička vydá italskou cestou a bude následovat příklad premiérky Giorgie Meloniové, která je podle něj v komunikaci s Evropskou komisí „pragmatická, upřímná, otevřená, čestná a koherentní“.
Úspěch Giorgie Meloniové je inspirací pro řadu radikálně pravicových politiků napříč Evropou.
Podle Camuse si nicméně Le Penová bude počínat odlišně než italská premiérka, která přivykla kompromisům. „Nemá zájem vyjednávat s EU tak jako Meloniová a politický systém, který chce ve Francii nastolit, se spíše podobá Orbánově ‚neliberální demokracii‘,“ odhaduje.
„Střet s EU je proto předvídatelný, tím spíše, že Le Penová neprojevuje žádný respekt k (Ursule) von der Leyenové a poukazuje na její nedostatečnou demokratickou legitimitu,“ dodává.
Francouzská krajně pravicová politička v minulosti kritizovala Meloniovou za spolupráci s šéfkou Evropské komise von der Leyenovou i za to, že se jí nepodařilo zásadněji snížit migraci.
Ivaldi nicméně odhaduje, že po případném nástupu k moci bude Le Penová muset přehodnotit své dosavadní postoje a zmírnit rétoriku.
„Po svém zvolení si velmi rychle uvědomí, že Francie vzhledem ke svému deficitu, obrovskému zadlužení a mnoha nejistotám v mezinárodní situaci Evropskou unii a ochranu, kterou jí poskytuje eurozóna, silně potřebuje,“ míní.
