Památka, nebo propaganda? V Brně se přou o odstranění sochy rudoarmějce

Centrum Brna, rušná křižovatka dělící Moravské náměstí na dvě části. Několik metrů nad hlavami kolemjdoucích se tyčí vypjatá postava vojáka v uniformě Rudé armády. V ruce svírá prapor zakončený pěticípou hvězdou se symboly srpu a kladiva.

Památník osvobození na tomto místě stojí od roku 1955, tedy od desátého výročí konce druhé světové války. Za své téma si ho teď vzala koalice Pirátů a Fakt Brno - TU! A zasazují se o jeho odstranění.

„Veřejný prostor okolo té sochy je velice neutěšený. A my bychom ho chtěli zrekonstruovat tak, aby sloužil lépe lidem. Zřejmě to nepůjde bez přesunu té sochy,“ vysvětluje lídr koalice a zastupitel Adam Zemek.

Zároveň však zdůrazňuje, že ve volbách pro ně jsou důležitější jiná témata. „Naše hlavní téma je bydlení, doprava, zeleň v ulicích a veřejný prostor. Samozřejmě, tu sochu bychom rádi přesunuli, ale není to naše hlavní priorita,“ shrnuje.

Petici za přesun památníku spustili symbolicky 24. února, v den výročí zahájení ruské invaze na Ukrajinu. Podle zástupců koalice dnes monumentální a ideologická podoba neodpovídá charakteru moderního veřejného prostoru v centru Brna.

„Uznáváme historickou roli Sovětského svazu při porážce nacismu. Zároveň ale odmítáme, aby dominantou jednoho z nejvýznamnějších brněnských náměstí zůstával symbol totalitní moci,“ uvedl k tomu tehdy Zemek.

Autoři petice navrhují přesun sochy na jiné důstojné místo, například do areálu vojenského hřbitova nebo do jiného prostředí, které odpovídá jejímu historickému významu.

Historik Pavel Paleček, který se dlouhodobě věnuje období komunismu, návrh kvituje. Připomíná, že dnešní Moravské náměstí, kde se pomník nachází, se dříve jmenovalo Rudé.

„Jednačtyřicet let jsme byli v režimu, který byl importovaný touhle armádou a touhle zemí do Československa. A myslím si, že to, že jsme změnili název toho náměstí, mělo jít ruku v ruce i s přenesením tohoto pomníku na nějaké jiné místo,“ říká.

„Ta samá armáda, která nás osvobozovala, nás i okupovala. A to, co způsobil komunismus lidem, kteří to prožívali, ta socha zhmotňuje,“ dodává s tím, že řešením podle něj není vymazávat historii, ale sochu případně přesunout na místo, kde její kontext zazní. Tím by podle Palečka mohl být například Ústřední hřbitov, kde je čestné pohřebiště sovětských vojáků.

A zmiňuje i to, že jde o celostátní problém: města si s pozůstatky komunistické symboliky často nevědí rady. Podobné memento navíc stojí i jen nedaleko od rudoarmějce – socha sovětského velitele maršála Malinovského se nachází na stejnojmenném náměstí.

„Lidé začínají více chápat, že jsou to symboly režimu, který nás okupoval, a součást komunistické propagandy. Je to snaha zaplnit prostor pomníky, hroby, a pěstovat kult. Kult smrti, kult oběti, kult povinnosti,“ myslí si Paleček.

Jinak to vidí památkáři. Pomník Rudé armády od Vincence Makovského, Bohuslava Fuchse a Antonína Kuriala je totiž od roku 1958 kulturní památkou, zároveň se nachází v Městské památkové rezervaci Brno.

„Význam pomníku Vítězství spočívá v jeho mimořádných uměleckých, architektonických a urbanistických kvalitách. Současně připomíná závěrečné vojenské operace 2. světové války v Brně a okolí,“ uvádí Michal Konečný z Národního památkového ústavu.

V roce 1993 byly z podstavce odstraněny desky s textem rozkazu Stalina k osvobození Brna, později text nahrazen nápisem na zadní desce: Realizováno a upraveno na náklady města Brna v letech 1955 a 1994.

„Socha je zasazena do architektonicky řešeného prostoru historicky a symbolicky zapadajícího do urbanismu města, který jako dominanta spoluutváří a její přesun je tak nežádoucí,“ dodává Konečný.

Zemek k tomu uvádí, že je rád, že jejich návrh vyvolal diskuzi. „Ty argumenty ze všech stran můžou být relevantní. My určitě budeme spolupracovat i s odborníky na nějakém smysluplném řešení, které by bylo akceptovatelné pro všechny,“ slibuje.

Fyzický sběr podpisů pod petici nicméně organizátoři museli přerušit kvůli incidentům a fyzickým útokům ze strany některých agresivních kolemjdoucích. Výzva proto podle Zemka pokračuje jen v online prostoru.

Jak ale upozorňuje mluvčí brněnského magistrátu Filip Poňuchálek, k případnému přesunu díla nestačí jen rozhodnutí městské rady.

„Vzhledem k tomu, že se jedná o nemovitou kulturní památku a válečný hrob, tak by změna umístění musela být pravděpodobně schválena magistrátní Komisí pro kulturu, poté Radou města Brna a Zastupitelstvem města Brna. Následně by město Brno celou záležitost muselo řešit s Ministerstvem kultury a Ministerstvem obrany,“ vysvětluje s tím, že petice na magistrát ještě nebyla oficiálně doručena.

V současné době je památník ve správě městské části Brno-střed.

Většina lídrů ostatních stran se trochu vzácně shoduje v jednom: Brno má palčivější problémy, které je potřeba řešit akutněji.

„Já to považuju za malicherné. Pro mě je důležitější to, co je v tom okolí, ne to, jaká je tam socha,“ myslí si Jakub Hruška, jednička společné kandidátky Lidovců a Starostů.

Architekt Michal Sedláček, který vede hnutí Nové Brno připomíná, že jde o významné dílo sochaře Vincence Makovského a zároveň o součást historie města. „Je to kvalitní sochařské dílo a mnohem důležitější je zaměřit se na okolí než na odstraňování sochy,“ říká.

Za problém považuje především stav části parku kolem památníku, která podle něj na rozdíl od nedávno zrekonstruované části Moravského náměstí „nefunguje“.

Veřejnému prostoru se věnuje také designérka a lídryně Zelených Natálie Vencovská. Ani ona ale nepovažuje odstranění sochy za současnou prioritu. A navrhuje kroky, které by podle ní místo mohly oživit - prvním krokem by mohlo být doplnění laviček nebo jiných míst k sezení, která by přilákala lidi a ukázala, že prostor mohou běžně využívat.

Navrhuje také využít prvky taktického urbanismu, například přenosné židle. Nejprve tedy vyzkoušet, zda na místě lidé vůbec chtějí trávit čas. „Potom věřím, že už by se veřejnost mohla vyjádřit, jestli chce tu sochu odstranit,“ sdělila.

Jasný názor má snad jen šéf brněnských komunistů Martin Říha, který v nadcházejících volbách kandiduje jako jednička hnutí Restart. „Socha rudoarmějce tam patří, jednoznačně,“ říká rozhodně. Argumentuje především její památkovou ochranou a mezinárodní dohodou mezi Českem a Ruskem o péči o válečné hroby.

S přispěním Tomáše Svobody.