Už žádné smířlivé úsměvy. Proč Zelenskyj riskuje a vůči Trumpovi přitvrdil

Únor 2025. Setkání Volodymyra Zelenského a Donalda Trumpa v Oválné pracovně se z plánované schůzky mění ve veřejnou hádku před kamerami.

Následně ale ukrajinský prezident nasazuje smířlivý tón, zdůrazňuje vděčnost Spojeným státům a snaží se vztahy s Washingtonem rychle napravit. O necelé dva týdny později Ukrajina přijímá americký návrh na okamžité třicetidenní příměří, pokud s ním bude souhlasit také Rusko.

O více než rok a půl později je situace v lecčem podobná. Donald Trump Ukrajinu veřejně vykresluje jako zemi, která mohla válku už „mnohokrát urovnat“. O Rusku naopak prohlašuje, že se vůči Ukrajině chová „v pohodě“ a že „toho moc nedělá“.

To vše v době, kdy podle OSN bylo jen v září při bojích zabito nejméně 328 civilistů a dalších 2105 utrpělo zranění – meziročně o 85 procent více, a dokonce nejvíce za kterékoli září od začátku plnohodnotné invaze. Přes polovinu zářijových obětí přitom mají na svědomí ruské střely a dálkové drony, u nichž je ukrajinská obrana závislá mimo jiné na pomoci Západu.

Možná i proto tentokrát po ostrých slovech amerického prezidenta nenásledoval rychlý pokus spor zahladit. Představitelé Ukrajiny naopak zřejmě dospěli k závěru, že mlčet tváří v tvář Trumpovým krokům je nyní riskantnější než se mu veřejně postavit.

Posledních deset dní bylo ve vztazích mezi Washingtonem a Kyjevem mimořádně turbulentních.

Americký prezident tlačil na Kyjev, aby přestal cílit na ruské ropné rafinerie. Útoky přispívaly k napětí na trhu s palivy v době, kdy zejména vysoké ceny nafty mohou přispět k očekávanému špatnému výsledku Trumpových republikánů v listopadových volbách do Kongresu.

Šéf Bílého domu se se svým protějškem v Kremlu Vladimirem Putinem domluvil na uvolnění 300 tisíc tun ruské nafty; Washington navíc dočasně uvolnil část protiruských sankcí.

Kyjev však současný spor nemůže vnímat pouze jako rétorický střet nebo osobní konflikt dvou prezidentů.

Ukrajina hlásí problémy, které se už bezprostředně dotýkají její schopnosti vést válku a souvisejí s americkou vojenskou či zpravodajskou podporou – ať už jde o sdílení informací, protivzdušnou obranu, chybějící interceptory do systémů Patriot nebo americké zbraně nakupované evropskými spojenci.

„Trumpova administrativa nabízí Rusům cukr a Ukrajincům bič,“ popsal současný stav pro BBC bývalý americký velvyslanec v Kyjevě William Taylor.

Američtí představitelé popírají, že by Washington podporu Ukrajině záměrně omezoval. Ministr zahraničí Marco Rubio například uvedl, že rozhodování o přístupu ke Starlinku je věcí společnosti SpaceX a Elona Muska.

Volodymyr Zelenskyj se tak ocitl mezi dvěma možnostmi, přičemž ani jedna není příznivá.

Může se dál snažit vyhýbat přímému konfliktu s Trumpem a riskovat, že tlak na uzavření míru bude směřovat především na Kyjev. Anebo se americkému prezidentovi veřejně postavit a riskovat, že tím ohrozí podporu, bez níž se Ukrajina obejde jen těžko.

První cestu už Kyjev vyzkoušel po zmíněném loňském střetu v Oválné pracovně. Tentokrát začal Zelenskyj Trumpovi otevřeněji odporovat tam, kde podle Kyjeva americký tlak zvýhodňuje Moskvu, současně se ale snaží konflikt udržet uvnitř určitých mezí a zachovat si přístup k dalším centrům moci ve Washingtonu.

Kyjev Trumpově žádosti částečně vyšel vstříc a na několik dní útoky na ruské rafinerie přerušil. Zelenskyj však odmítl, aby Ukrajina omezení dodržovala jednostranně: Když Rusko ve svých útocích na ukrajinskou energetiku pokračovalo, Kyjev údery obnovil.

Trump mezitím připustil možnost jednání s Putinem a čínským prezidentem Si Ťin-pchingem. Ruský prezident přitom navrhoval formát rozhovorů o Ukrajině právě mezi třemi velmocemi, avšak bez Zelenského. Ten ke zvěstem o tomto plánu sdělil, že samotné jednání trojice prezidentů nezpochybňuje, o budoucnosti Ukrajiny se však bude jednat jen za její přítomnosti.

Změna ukrajinského přístupu tak není prostým přechodem od smířlivosti ke konfrontaci. Kyjev se spíš pokouší oddělit odpor vůči Trumpovým konkrétním krokům od vztahu se Spojenými státy jako takovými.

Ukrajina není odkázána pouze na Trumpa. Má podporu evropských států a zároveň se snaží pracovat s dalšími částmi amerického politického systému.

Svou roli mohou sehrát také listopadové volby do Kongresu. Agentura Reuters upozorňuje, že Trumpovy současné kroky vůči Rusku je třeba číst i v kontextu domácí politiky a jeho snahy před volbami srazit ceny paliv. Výsledek voleb navíc může změnit rozložení sil v Kongresu, kde republikáni nyní drží jen těsné většiny.

Proti zmírňování sankčního tlaku na Rusko se například postavili republikánští senátoři Rick Scott či Thom Tillis. Republikánský předseda senátního výboru pro ozbrojené síly Roger Wicker už dříve společně s demokraty tlačil na administrativu, aby sankce vůči Moskvě naopak důsledně vymáhala.

V pondělí Zelenskyj hovořil také s bipartitní skupinou amerických zákonodárců. Podle The New York Times (NYT) zřejmě doufal, že domácí politický tlak zabrání Trumpovi v dalším vyhrocování postupu vůči Ukrajině.

Analytici navíc připomínají důležitý faktor Trumpovy zahraniční politiky – nestálost. A to platí i v případě Ukrajiny, vůči které americký prezident v minulosti svůj postoj opakovaně měnil. Není tak vyloučeno, že se tak stane znovu.

Zelenskyj sice „sundal rukavice“, jak píší NYT, vztahy s USA se však zpřetrhat nesnaží.

V pondělí hovořil s ministrem zahraničí Marcem Rubiem. V úterý se pak v Oslu setkal s Trumpovým zvláštním vyslancem Stevem Witkoffem a na následné tiskové konferenci se vyhnul přímé kritice Spojených států.

„Jsme vděční, že zpravodajské informace nyní fungují,“ řekl Zelenskyj o systému včasného varování před balistickými útoky.

Video ze začátku schůzky navíc zachytilo Witkoffa, jak ukrajinského prezidenta objímá. Zelenskyj jej následně zveřejnil na síti X se smířlivým komentářem: „Ukrajina usiluje o mír. Děkuji našim partnerům za jejich podporu.“

Witkoff po jednání veřejně podrobnosti nepředstavil. Americká strana však hovořila o pokroku při hledání mírového rámce a o shodě s Ukrajinou a evropskými spojenci na dalších krocích.

Trumpův vyslanec pak z Osla zamířil přímo do Petrohradu, kde měl ukrajinské a evropské návrhy předložit Vladimiru Putinovi.

Finský prezident Alexander Stubb, který se rozhovorů také účastnil, hovořil o „skutečném pokroku“, přestože konkrétní výsledky nezveřejnil.

Ani Trump však po jednání svůj základní požadavek nezměnil. Novinářům znovu řekl, že Kyjev musí „uzavřít dohodu“, a prohlásil, že nastal čas, aby Ukrajina válku ukončila.