Hlavní obsah

Argumentační fauly. Poznáme triky manipulátorů?

Strach, normálnost nebo tradice – tím vším lidé argumentují v diskusích.

21. 2. 13:47

Útok na mládí Grety Thunbergové, argumentace tím, že je přece něco „normální“ nebo využívání strachu a paniky. To vše jsou nefér postupy ve veřejné i soukromé diskusi. Těmto manipulačním postupům se říká argumentační fauly.

Článek

Argumentační fauly (neboli řečnické triky, argumentační klamy apod.) jsou v diskusi používány za účelem přesvědčení oponenta či publika o správnosti tvrzení mluvčího bez ohledu na logickou platnost samotných argumentů. Mohou působit na emoce i na rozum, může se jednat o přímý útok, ale i o manipulativní vsuvky. Někdy se mohou dokonce jevit jako skvělé argumenty, nicméně podstata argumentační faulů spočívá v tom, že jejich logické závěry není možné aplikovat obecně. Například fauly s důrazem na emoce, jako je apel na strach, se budou jevit lidem relativně smysluplné, pokud danou emoci sami cítí, nelze je ale použít obecně.

Některé fauly jsou úmyslné, jiných se může mluvčí dopustit omylem (například kvůli vlivu kognitivních zkreslení). Úmyslné fauly bývají často součástí určité propagandy a využívají je ke své argumentaci manipulátoři.

Argumentační fauly jsme rozdělili do šesti kategorií:

1. Důraz na rozum

Argumentační fauly, které falešně apelují na rozum a na různé chybné premisy v uvažování. Často cílí na zažité premisy, které vznikají vlivem kognitivních zkreslení – jde primárně o mentální zkratky, které usnadňují zpracování informací, během toho je ale zkreslují. Fauly s důrazem na rozum pak apelují právě na taková zkreslení – lidově bychom mohli říct, že jde o naše zažité představy, o kterých ani nemusíme vědět, že je máme, protože rozhodování na jejich základě neprobíhá vědomě. Například, že pokud něco tvrdí hodně lidí, je větší pravděpodobnost, že je to pravda.

Tyto fauly nebývají zpravidla úmyslně manipulativní, ale často se úspěšně vydávají za platnou argumentaci. Mluvčí se jich může snadno dopustit i omylem. (Více zde)

  • APEL NA TRADICI - Mluvčí uvádí, že věc je dobrá či lepší, protože je součástí abstraktních tradic. Má také za cíl uměle zvednout hodnotu dané věci.
  • APEL NA NÁZOR - Mluvčí prezentuje svůj názor namísto faktického argumentu. Popřípadě prezentuje doložitelnou lež jako pravdu na základě toho, že se jedná o jeho názor.
  • PÁLENÍ ČARODĚJNIC - Mluvčí dosazuje svoji neschopnost pochopit, jak oponent došel k logickému závěru namísto argumentu.
  • APEL NA PRAVDĚPODOBNOST - Mluvčí uvádí, že pokud je něco pravděpodobné, tak se to nevyhnutelně musí stát.
  • APEL NA LID - Mluvčí uvádí, že něco je pravda, protože si to myslí hodně lidí.
  • APEL NA NOVOST - Mluvčí argumentuje tím, že něco je dobré nebo lepší, protože je to nové (nebo moderní).
  • APEL NA NEDŮVĚRYHODNOST - Mluvčí uvádí, že tvrzení oponenta musí být nepravdivé, protože zní neuvěřitelně.
  • APEL NA NEVĚDOMOST - Mluvčí tvrdí, že tvrzení je pravdivé, protože ho nikdo nevyvrátil; nebo naopak, že je nepravdivé, protože ho nikdo nepotvrdil.
  • APEL NA OBVYKLÝ POSTUP - Mluvčí tvrdí, že něco je pravda nebo je to jinak v pořádku, protože se to tak obvykle dělá.
  • APEL NA AUTORITU - Mluvčí odkazuje na tvrzení autority a prezentuje ho jako důkaz pro pravdivost svého argumentu.

2. Důraz na emoce

Argumentační fauly, které apelují na emoce, aby dokázaly svoji pravdivost. Zřídkakdy se stává, aby apel na emoce použil mluvčí omylem, ale stát se to samozřejmě může. Zvlášť v případech, kdy mluvčí sám tuto emoci pociťuje – pokud má sám strach, může apelovat na strach u ostatních, protože jemu samotnému připadá takový apel jako smysluplný, i když není. Pokud se totiž někdo bojí létat, neznamená to automaticky, že létat je špatné (nebo nebezpečné) a měli bychom tak všichni přestat cestovat.

Jedná se také o fauly, které jsou typické pro propagandu totalitních režimů. V politice je možné na ně narazit u témat přirozeně vzbuzujících emoce, ale také v případě nedostatku důkazů, kdy se pak politici uchylují k apelům na emoce, místo aby argumentovali konkrétními fakty. (Více zde)

  • ZBOŽNÉ PŘÁNÍ - Mluvčí uvádí, že argument je pravdivý či lživý, protože on pevně věří, že je.
  • APEL NA ZÁŠŤ - Mluvčí tvrdí, že argumenty oponenta jsou špatné či nepravdivé, protože proti němu existují pocity zášti (popřípadě má špatnou pověst).
  • APEL NA POSMĚCH - Mluvčí neprezentuje žádný vlastní argument. Místo toho prezentuje oponentův argument tak, aby působil absurdně.
  • APEL NA SOUCIT - Mluvčí se snaží získat podporu pro svůj argument tím, že zneužívá oponentova pocitu viny a jeho soucitu.
  • APEL NA PŘÍRODU - Mluvčí uvádí, že něco je správné, protože je to „přirozené“, popřípadě špatné, protože to je „nepřirozené“.
  • APEL NA STRACH - Mluvčí se snaží získat podporu pro svůj argument tvrzením, které vyvolává strach z alternativy.
  • APEL NA NORMALITU - Mluvčí uvádí, že něco je správné, protože je to „normální“, popřípadě špatné, protože to je „nenormální“.

3. Manipulativní obsah

Argumentační fauly, které často manipulují svým obsahem. Bývají často kvůli své manipulativní podstatě označovány rovnou za lež. Nemusí tomu tak ale nutně být – mluvčí může uvádět pravdivá data a důkazy, jen z nich vyvozuje manipulativní závěr. Manipulativní obsah má většinou za cíl dostat oponenta do nežádoucích pozic, zamlčet alternativy, uměle vytvářet bezvýchodné situace apod.

Například se často stává, že mluvčí vybere důkazy, které potvrzují jeho argument (a zakládají se na pravdě), ale tyto důkazy jsou součástí celku a ten obsahuje i jiné důkazy, které naopak mluvčího argument vyvracejí. Tyto ostatní důkazy mluvčí pochopitelně schválně zamlčuje. (Více zde)

  • NEVYVRATITELNOST - Mluvčí se snaží dokázat pravdivost (nebo nepravdivost) argumentu důkazem, který nelze kategorizovat jako pravdivý či nepravdivý.
  • ŠIKMÁ PLOCHA - Mluvčí bez důkazů tvrdí, že relativně malý krok povede k řetězové reakci souvisejících (negativních) událostí.
  • FALEŠNÁ STOPA - Mluvčí uvede irelevantní tvrzení, které do diskuse přinese nová (ale nesouvisející) fakta. Často má za cíl zmást stranu a odvést pozornost od tématu.
  • ZAVÁDĚJÍCÍ DRAMATIZACE - Mluvčí popisuje ojedinělé události (nebo jen jednu) dramaticky, živě a detailně, za účelem vytvoření dojmu, že se jedná o obvyklý jev.
  • FALEŠNÉ DILEMA - Mluvčí prezentuje pouze dvě protikladné možnosti (i v případě, že jich existuje více) a alternativy (úmyslně) zamlčuje.
  • SLOUČENÁ OTÁZKA - Mluvčí pokládá oponentovi otázku, která již obsahuje určitý předpoklad (například viny).
  • ZAUJATÝ VZOREK - Mluvčí generalizuje na základě vzorku populace, který je zaujatý, a není tedy reprezentativní.
  • POTVRZOVACÍ ZKRESLENÍ - Mluvčí účelově vybírá z komplexního tématu jen ty aspekty, které se hodí pro jeho argument, a ignoruje ty, které ho naopak vyvrací.
  • AD HOC ZÁCHRANA - Mluvčí se drží svého tvrzení i přes zdrcující nával vyvracejících důkazů.
  • FALEŠNÝ ROZHODČÍ - Mluvčí uvádí, že oponent nemá pravdu, protože se dopustil argumentačního faulu.
  • OBVINĚNÍ REDUNDANCÍ - Mluvčí uvádí irelevantní a redundantní tvrzení o domnělé vině/nevině svého oponenta.

4. Chybná příčina

Argumentační fauly, které se ve své logice soustředí na příčiny pro určitý následek. Tyto příčiny jsou ale chybné nebo falešné.

Fauly z této kategorie mají relativně jednoduché logické vzorce (stejně jako kategorie Chybného vyvození), které ale není možné aplikovat obecně, čímž je také možné takové argumenty většinou vyvrátit. Nejznámějším faulem této kategorie je cum hoc, který tvrdí, že korelace implikuje kauzalitu. Pokud například mluvčí tvrdí, že „pokud se Česko posledních deset let otepluje a zároveň pozorujeme nárůst v používání elektrických koloběžek, pak z toho vyplývá, že oteplení je důsledkem používání koloběžek“, pak se dopouští právě tohoto faulu. (Více zde)

  • DVĚ MINUS DĚLAJÍ PLUS - Mluvčí uvádí či naznačuje, že jedna špatnost určitým způsobem omlouvá druhou špatnost.
  • POST HOC - Mluvčí uvádí, že následnost dvou jevů znamená, že jeden způsobuje či ovlivňuje druhý (že následnost implikuje kauzalitu).
  • IGNOROVÁNÍ SPOLEČNÉ PŘÍČINY - Mluvčí uvádí, že jedna událost způsobila druhou (domino efekt), i když obě události mohla způsobit jiná třetí příčina.
  • POPŘENÍ PŘÍČINY - Mluvčí popírá, že důsledek může existovat, pokud neexistuje jedna konkrétní příčina.
  • CUM HOC - Mluvčí uvádí, že korelace dvou jevů naznačuje to, že jeden způsobuje či ovlivňuje druhý (že korelace implikuje kauzalitu).
  • LOGICKÝ KRUH - Mluvčí tvoří závěr na základě logické premisy, která vychází z onoho závěru.
  • POTVRZOVACÍ KRUH - Mluvčí chybně uvádí, že důsledek potvrzuje jedno konkrétní vysvětlení příčiny.
  • VNITŘNÍ ROZPOR - Mluvčí uvádí dva argumenty, které si vzájemně odporují.

5. Chybné vyvození

Argumentační fauly, které se ve své logice soustředí na důsledek, jejž mají způsobovat nějaké skutečně existující příčiny. Tento důsledek je ale z příčiny vyvozen chybně nebo falešně.

Fauly z této kategorie mají relativně jednoduché logické vzorce (stejně jako kategorie Chybné příčiny), které ale není možné aplikovat obecně, čímž je také možné takové argumenty většinou vyvrátit. Jedním z nejznámějších faulů této kategorie je důkaz anekdotou, který vyvozuje obecný závěr na základě nějaké osobní zkušenosti nebo příběhů z první a druhé ruky. Závěr, že „v Indonésii je obrovská chudoba, protože moje známá tam byla a viděla spoustu lidí na ulici a vyprávěla mi o holčičce, která neměla ani na chleba…“ není platný a jedná se tedy o faul právě z této kategorie. (Více zde)

  • SLOUČENÍ SPOLEČNOU VLASTNOSTÍ - Mluvčí vyvozuje totožný závěr o dvou věcech na základě jedné společné vlastnosti.
  • PAUŠALIZUJÍCÍ PRAVIDLO - Mluvčí aplikuje (ne)platné obecné pravidlo příliš široce a/nebo na výjimečný případ.
  • STŘED POZORNOSTI - Mluvčí učiní závěr o někom či něčem jen na základě aspektů, které jsou výrazné či ve středu pozornosti.
  • RELATIVISTŮV FAUL - Mluvčí tvrdí, že co je pravdivé pro někoho, nemusí být pravdivé pro někoho jiného.
  • PUNTIČKÁŘŮV FAUL - Mluvčí se snažit vyvolat dojem, že jediné řešení je takové, které řeší problém dokonale.
  • VYNUCENÝ KOMPROMIS - Mluvčí předpokládá, že konečná odpověď musí být nalezena v kompromisu mezi dvěma tvrzeními.
  • UNÁHLENÝ ZÁVĚR - Mluvčí vytváří závěr bez dostatečného zvážení všech podstatných a snadno dostupných důkazů a okolností.
  • GAMBLERŮV OMYL - Mluvčí uvádí, že minulé výsledky přímo ovlivňují pravděpodobnost výsledků budoucích.
  • CHYBNÉ SLOUČENÍ - Mluvčí předpokládá, že vlastnosti některých či všech částí tvořících celek lze aplikovat na celek.
  • ZBRKLÉ ZOBECNĚNÍ - Mluvčí vytvoří obecný závěr na základě příliš malého či bezvýznamného vzorku.
  • CHYBNÉ ROZDĚLENÍ - Mluvčí předpokládá, že určitou vlastnost celku lze aplikovat na jeho jednotlivé části.
  • DŮKAZ ANEKDOTOU - Mluvčí (úmyslně) odmítá důkazy vyplývající ze systematického výzkumu či testů nebo logiky věci na základě osobních zkušeností či historek z první ruky.
  • NON SEQUITUR - Mluvčí uvádí premisy, ze kterých závěr nemůže vyplývat, i kdyby byly pravdivé.

6. Útok

Argumentační fauly, které jsou ve své podstatě útokem na osobu oponenta. Ten často spočívá v tom, že místo toho, aby se mluvčí soustředil na argument svého oponenta, a tedy na to, co říká, soustředí se na jeho osobu, vlastnosti a jiné charakteristiky. Neútočí tak na argument, ale na oponenta samotného. Například, že nemá pravdu, protože je příliš mladý a ještě nic nezažil. A taková premisa je nejen nelogická, ale navíc jde i o provinění proti diskusní etice a obecným morálním zásadám.

Jedná se ve většině případů o nejtěžší možné fauly. Narušují diskusi (někdy ji i úplně ukončují), jsou úmyslné, někdy vulgární a nepřináší do diskuse vůbec nic relevantního. (Více zde)

  • SLAMĚNÝ PANÁK - Mluvčí vytvoří vlastní zkreslenou, přehnanou či špatně vyloženou verzi oponentova argumentu a následně proti ní sám argumentuje.
  • NELICHOTIVÁ ASOCIACE - Mluvčí vytváří falešnou spojitost mezi argumentem oponenta a argumentem třetí strany.
  • ÚTOK NA PŮVOD - Mluvčí se soustředí na původ (či historii) objektu diskuse, místo na jeho samotný obsah či význam.
  • ÚTOK NA MOTIV - Mluvčí tvrdí, že oponentův argument je nepravdivý, protože oponent má osobní zájem na tom, aby byl pravdivý.
  • DŮKAZNÍ BŘEMENO - Mluvčí odmítá dokázat pravdivost svého tvrzení a místo toho požaduje, aby mu ho oponent vyvrátil.
  • AD HOMINEM - Mluvčí vynechá argumentaci a zaútočí místo toho na svého oponenta.
  • TU QUOQUE - Mluvčí uvádí, že oponentovo tvrzení je nepravdivé či špatné, protože sám oponent se jím neřídí.
  • APEL NA ZKUŠENOST - Mluvčí vychází z předpokladu, že mluvčí bez osobní zkušenosti s danou situací o ní nemá právo mluvit.
  • APEL NA VĚK - Mluvčí uvádí, že oponent je příliš mladý/starý, čímž se snaží vyvrátit nebo odmítnout jeho argumentaci.
  • DŮKAZ SVOBODOU - Mluvčí chybně využívá svobody slova k obhájení svých postojů nebo k diskreditaci postojů oponenta.
  • ŽÁDNÝ PRAVÝ SKOT - Mluvčí bez důkazů uvádí, že někdo není součástí určité množiny, protože nesplňuje jeho vlastní definici dané množiny.

Jsou pro vás vysvětlení příliš stručná? Zajímají vás příklady? Rádi byste věděli, jak tyto fauly využívají manipulátoři, alternativní média a propaganda? Přečtěte si více na webu bezfaulu.net redaktora Seznam Zpráv Jiřího Burýška, který za něj byl již třikrát nominovaný na Křišťálovou lupu.

Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Doporučené