Za dunění výbuchů kopal jámu pro auto. „Rozhoduje o životě a smrti“

Ukrajina se brání ruské invazi i díky pomoci ze zahraničí. Do země mimo jiné nedávno dorazily také čtyři sanitky, na něž se složili dárci z Česka. Jedna z nich míří na frontu k týmu českých dobrovolníků, kteří zachraňují zraněné vojáky z linie dotyku. Na takzvanou „nulku“ s nimi vyrazil i reportér Seznam Zpráv Jan Novák.

„Jako reportér jsem strávil na Ukrajině zhruba dva týdny, větší část na východě země,“ začíná své vyprávění reportér Seznam Zpráv Jan Novák. Do válkou zmítané země se vydal zhruba v době, kdy si celý svět připomínal smutné výročí – jeden rok od zahájení ruské invaze.

Několik dní strávil i s dobrovolníky z projektu Fénix. Ti z linie dotyku několik desítek kilometrů od města Kramatorsk na Donbase v rámci tzv. CASEVAC týmu odvážejí raněné ve speciálně upravených terénních autech s lůžkem.

„Byla tam jedna přístupová cesta, po níž jsme jezdili,“ popisuje Novák. Jen dostat se po ní na předsunutou pozici, odkud se operativně vyjíždí pro raněné, představuje podle Nováka problém. „Nejdříve se projíždí vybombardovanými vesnicemi. Ale pak jsme se dostali do míst, kde byl dříve národní park,“ vysvětluje.

To znamená jediné: lesní pěšiny, obrovské kaluže a bahno. A zároveň hrozbu, že dobrovolníci s autem zapadnou. „To se tam děje velice často. Nám se stalo jednou, že jsme pomáhali vytahovat džíp z bažin,“ říká Novák.

Dostat se k okopům jen kousek od frontové linie trvalo zhruba dvě hodiny. Uvnitř těchto úkrytů jsou jen malá kamínka na dřevo, zásoby potravin a vody, technika a zbraně. „Prvně ale zaznamenáš to ohromné dunění. Výbuchy jsou tam neustále,“ popisuje reportér Seznam Zpráv.

Na odpočinek po příjezdu na místo není čas. Ve válečných podmínkách je životně důležité ochránit jednu z mála věcí, která může dobrovolníky v případě útoku zachránit – auto.

„Ihned jsme dostali s Foxem úkol vyhloubit jámu zhruba třicet nebo čtyřicet centimetrů hlubokou,“ vysvětluje Novák a zmiňuje přezdívku jednoho z českých dobrovolníků. Bylo nutné ochránit alespoň pneumatiky a motor vozu. „Musím říct, že mě to (kopání) velmi pomohlo, protože jsem tím pádem zaměstnal tělo prací a nemyslel jsem na neustálé výbuchy, které byly kolem.“

Reportér ale musel neustále dávat pozor, zejména na to, jestli neuslyší hvizdot. „To znamenalo, že je to (přilétající střela) někde blízko. V takovém případě jsem si měl ihned lehnout na zem ‚čumákem‘ dolů a čekat, kam to dopadne, což se nám v průběhu rozhovoru xkrát stalo,“ říká.

I přestože výbuchy v okolí byly nepříjemné, nejsilnější moment z pohledu reportéra Nováka přišel až ve chvíli, kdy jednoho z členů týmu, Taylora, zavolali, aby na frontu dojel pro dva raněné ukrajinské vojáky.

Vrátil se asi po hodině. Jeden muž byl poraněný šrapnely. „Po celém těle mu prosakovala krev. Naštěstí to nebylo hluboké,“ vypráví novinář.

Druhý muž na tom byl hůř. Naložili ho do druhého auta a okamžitě odvezli na tzv. MEDEVAC point, tedy na místo, kde čekají sanitky a lékaři. „Až na té frontě jsem si uvědomil, jak zásadní věc je tam auto. Rozhoduje o životě a smrti těch dotyčných,“ říká Novák.

Už po návratu do Česka dostal reportér o víkendu znepokojivou zprávu. Džíp týmu Fénix je zničený, momentálně tak dobrovolníci nemohou odvážet zraněné. A speciálně upravený sanitní Land Rover, jeden ze čtyř vozů pořízených z peněz od českých dárců, zatím na místo nedorazil.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, proč dobrovolníci z Česka na frontovou linii vůbec vyrážejí nebo jaké pocity zažívají při občasném návratu domů. Poslechněte si v přehrávači na začátku článku.