Boudaři si vykládají zákon, jak se jim hodí, hájí kroky KRNAP přírodovědec

Na hřebeni nejvyšších českých hor zuří boj mezi podnikateli a správou Krkonošského národního parku. Provozovatelé Luční boudy mluví o byrokratické šikaně, správa parku o porušování či svévolném výkladu zákona o ochraně přírody a krajiny. O co přesně ve sporu jde, popisuje v podcastu 5:59 reportér SZ, který vyslechl obě strany. A odborný pohled přidává respektovaný přírodovědec Jakub Hruška.

Zkraje června své dveře pro turisty uzavřela Luční bouda, horská chata s čtyřsetletou tradicí a populární zastávka při výletech na Sněžku. Toalety a restauraci v jejích prostorách mohou nyní využívat jen ubytovaní hosté.

„Majitelé se k tomu rozhodli proto, že je podle jejich slov šikanuje (Krkonošský) národní park. Oni mluví o tom, že nejsou momentálně schopni zajistit provoz té boudy pro tolik lidí, protože mají problémy s vjezdy dodavatelů a řemeslníků,“ popisuje v podcastu 5:59 reportér Seznam Zpráv Tomáš Klézl, který při své návštěvě Luční boudy rozmlouval jak s překvapenými turisty, tak s majiteli objektu.

Podle Kláry Sovové a Stanislava Beneše, kteří Luční boudu vlastní, správa parku zničehonic začal udělovat „šikanózní“ pokuty lidem, kteří se k jejich horské boudě dopravují autem, aby tam například opravili porouchaný kávovar nebo provedli nějaký jiný úkon nezbytný k zajištění nabízených služeb pro návštěvníky.

Vedení Krkonošského národního parku (KRNAP) to ale vidí jinak. Tvrdí, že pravidla jsou stále stejná, teď má prý jen národní park více možností, jak je vymáhat. Mimo jiné i díky technologiím, které umožňují lepší monitoring provozu na asfaltové silnici vedoucí z Pece pod Sněžkou na hřeben k horské chatě Výrovka a Luční boudě. Správa parku se pozastavuje nad počtem příjezdů k Luční boudě, který se prý pohybuje v řádu desítek denně, vyšších stovek měsíčně a tisíců (cca čtyř až 4,5) ročně, což je pro klidovou zónu parku neúnosné.

Majitelé Luční boudy ale rozporují jak statistiku vjezdů, tak i to, že silnice z Pece na hřeben je součástí klidové zóny, kde platí zpřísněný režim. „Klára Sovová tvrdí, že ta silnice, která vede k Luční boudě, není součástí klidové zóny, protože tím, že Luční bouda má svůj vlastní režim a jde o tzv. zastavěné území obce, tak i ta cesta, co k ní vede, by měla být brána podobným způsobem,“ přibližuje reportér Klézl argumentaci spolumajitelky objektu, advokátky s třicetiletou praxí, která je prý odhodlána svůj výklad obhajovat i před soudem.

Tento pohled odmítá nejeden vedení KRNAP, ale například i přírodovědec z České geologické služby a Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd České republiky Jakub Hruška: „Není to pravda. Oni si prostě vymysleli výklad, který by konvenoval jejich zájmům a začali to tak vykládat,“ říká v rozhovoru pro podcast 5:59 expert, který je mimo jiné i členem dvou rad českých národních parků včetně toho krkonošského.

„Každý právník, který se zabývá ochranou přírody, vám řekne, že to klidové území je celistvé a nelze ho přerušovat jednotlivými cestami. Mimochodem s tímhle jsme bojovali na Šumavě před 20 lety, kdy si tehdejší starostové taky představovali, že to chráněné území je ten les, ale cesty do toho nepatří. Takže ne, klidové území je samozřejmě vyhlášeno všude včetně těch cest,“ dodává.

Zároveň ale upozorňuje, že by se to mohlo změnit, pokud projde chystaná novela zákona o ochraně přírody a krajiny, k níž se sešlo na padesát pozměňovacích návrhů. Některé z nich prý odrážejí „byznysový přístup“ k věci a mohly by tak podle něj ochranu národních parků vážně oslabit.

Hruška se tak ztotožňuje s obavami ředitele Krkonošského národního parku Robina Böhnische a jeho kolegy z Národního parku Šumava Pavla Hubeného, že by přijetí některých z navrhovaných úprav mohlo vést k totální destrukci národních parků, které už tak čelí sílícímu tlaku v důsledku neustále rostoucí návštěvnosti.

„Od té doby, co v Krkonošském národním parku nainstalovali telemetrické sledování vjezdu, zaznamenali za jeden rok 158 000 vjezdů aut a z toho 57 % bylo neoprávněných,“ uvádí přírodovědec.

Je tak podle něj vždy potřeba hledat kompromis mezi turisty, kteří si chtějí národní park a jeho nejvíce chráněnou část prohlédnout, požadavky boudařů a ochranou přírody. Vždy ale prý půjde o „nekončící boj, kdy jedna strana bude vždycky říkat, že ta druhá strana chce víc, než je akceptovatelné“.

„A tak myslím, že bychom měli mít vždycky na paměti, že jde o národní park, jehož nejpřísnější chráněná zóna je opravdu to nejvzácnější, co z přírody máme, a že v chrámu svatého Víta se taky před oltářem neprodávají suvenýry. Že to všechno má nějaké nepřekročitelné hranice, které je potřeba dodržovat,“ dodává Jakub Hruška.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, v čem spočívá přírodní unikátnost Krkonošského národního parku, nebo co podle přírodovědce Jakuba Hrušky ukázaly debaty s odpůrci vyhlášení malé části Křivoklátska za další národní park. Poslechněte si v přehrávači na začátku článku.