Vedra a klimatizace: Jak se proenvironmentální politika může stát škodlivou

Evropa během letošního léta zažívá horka, ve kterých se lidé nezdráhají zapnout klimatizaci – pokud ji ovšem mají k dispozici. Například ve Francii se nedostatek chlazení ve veřejných budovách, jako jsou nemocnice, domovy pro seniory či školy, stal téměř předmětem kulturní války. Lze s ohledem na planetární boj s klimatickou změnou vůbec klimatizovat eticky?

Vlna veder, která nedávno zasáhla Evropu, rozproudila debatu o tom, nakolik v letních měsících používat klimatizace. Tu pak umocnila první data o nadúmrtích z konce června zveřejněná organizací EuroMOMO, která ukazují, že v tomto období zemřelo o deset tisíc lidí víc, než je běžné. Zřejmě v souvislosti s teplotami překračujícími 40 stupňů Celsia.

Nedostatek chladicích jednotek, které by zejména ohroženým skupinám obyvatel ulevily, zvedl vlnu nevole třeba ve Francii. Lidé si stěžovali zejména na vysoké teploty v nemocnicích, někteří si do nich nosili vlastní větráky. Francouzská vláda kvůli tomu schválila nákup 30 tisíc klimatizačních jednotek do zdravotnických zařízení. Nutnost jejich využívání na některých místech přitom připustili i tamní Zelení. A za své téma to okamžitě přijala populistická pravicová strana Národní sdružení, jejíž exšéfka a potenciální prezidentská kandidátka Marine Le Penová slíbila, že v případě vítězství nechá v celé zemi klimatizaci masivně rozšířit.

V úvahách o využívání klimatizací se tak Evropa dostává do dilematu. Filozof a etik technologií z Akademie věd České republiky Juraj Hvorecký popisuje, že západní civilizace nyní bude muset diskutovat o konfliktu mezi dvěma hodnotami: ochranou lidského zdraví a ochranou klimatu.

Je tedy podle něj nutné klást si otázky, „co tato technologie ve skutečnosti dělá“ a „kde žijeme“. Evropa je chladný kontinent, a je tak nutné počítat s některými jasně danými zákonitostmi. Nikdo se například nepodivuje nad tím, že během zimy Evropané spotřebovávají značné množství energie na topení. I to má přitom nemalý vliv na klima. Na chlazení domácností by přitom v porovnání s jejich vytápěním bylo nutné využívat daleko méně energie.

„A pokud je nám lidské zdraví cenné, což nám nepochybně je, tak bychom měli vážně uvažovat o tom, co je potřeba udělat, abychom rozumným, odpovědným a spravedlivým způsobem chlazení nějak dosáhli,“ vysvětluje v podcastu 5:59 Juraj Hvorecký, vedoucí oddělení aplikované filozofie a etiky na Filosofickém ústavu Akademie věd České republiky.

Jak ale ke klimatizování přistupovat správně? Podle Hvoreckého není možné bezezbytku převzít argumenty, které do tohoto kulturního sporu přináší Američané. Jednoduše proto, že tato část civilizace přistupuje k chlazení domovů, ale i veřejných prostor diametrálně odlišně.

Zatímco ve Spojených státech je klimatizována naprostá většina vnitřních prostor, třeba ve zmíněné Francii je to jen zhruba čtvrtina. Evropská civilizace, a to zejména na jihu kontinentu, se zkrátka vypořádávala s teplem jinak, ať už úzkými uličkami ve městech, nebo okenicemi v oknech. Teď ale kvůli klimatickým změnám vyvstává potřeba zavedené principy pozměnit.

Etik v podcastu 5:59 popisuje, že je nejdříve zásadní zaměřit se na veřejné prostory a dopravu, a to kvůli zranitelným osobám. „Několikrát jsem během těch nejteplejších dní v Praze cestoval MHD a člověk se modlí, aby přijela klimatizovaná tramvaj,“ podotýká Hvorecký. A podivuje se u toho nad tím, proč pražský dopravní podnik nevybaví klimatizací veškeré spoje.

Zapomínat by se podle něj nemělo také na nemocnice nebo školy. „To je mimochodem právě dilema kolem Francie. Měli velmi silnou proenvironmentální politiku – teď se ukazuje, že až škodlivou –, která zakazovala chladit i veřejné prostory. Chlazené tak nebyly ani nemocnice a tak dále,“ říká etik. To přitom ohrožuje nejen samotné pacienty, ale i zdravotnický personál.

Politická reprezentace by se tak podle něj měla zaměřit na hledání řešení na dvou frontách. Zaprvé, během akutních veder kritické situace řešit bezodkladně. Zjednodušeně: Pokud v domově důchodců chybí chlazení, dodat ho bez prodlení. Zároveň je ale nutné dívat se na dilema kolem klimatizací i systémově a uvažovat o koncepčních změnách ve veřejném prostoru, které by třeba zahrnovaly používání světlejších, méně reflexivních barev na vozovkách, na chodnících nebo na domech.

„Vlastně nejhorším možným řešením je: Občané, vyřešte si to sami. To znamená, kupte si každý klimatizaci, namontujte si ji divokým způsobem na památkově chráněný dům a jste v pohodě,“ myslí si Hvorecký.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, proč témata, jako je právě používání klimatizací, po čase z veřejného prostoru zmizí a často nedojde k žádnému koncepčnímu řešení. Nebo jestli je vůbec z pohledu jedince možné žít v dnešní společnosti eticky. Poslechněte si v přehrávači na začátku článku.