Izrael na cestě do izolace. Zaplatí za to obrovskou cenu, říká expertka

Mezi země uznávající palestinský stát se nově řadí i někteří z významných hráčů Západu, včetně Velké Británie nebo Francie. Má jít o součást tlaku na Izrael, tamní premiér Benjamin Netanjahu se ale podle všeho postup v Pásmu Gazy nebo ohledně Západního břehu Jordánu změnit nechystá. Má tedy diplomatická ofenziva vůbec smysl?

Čistě na papíře to může vypadat jako poměrně jasná prohra pro izraelskou vládu. Řada dalších zemí - včetně například Velké Británie nebo Francie - se v minulých dnech připojila k většině světové komunity, jež uznává Palestinu jako samostatný stát.

Podle britského premiéra Keira Starmera, který důvody předestřel ve videu na síti X, Londýn k tomuto kroku o minulém víkendu přistoupil proto, aby „byla oživena naděje na mír pro Palestince i Izraelce a dvoustátní řešení“.

Ke Starmerovi se přidali také premiéři Kanady a Austrálie Mark Carney a Anthony Albanese. Dlouho na sebe ale nenechaly čekat ani další státy - Portugalsko, Malta, Belgie, Monako nebo už zmíněná Francie. A i lídři těchto zemí mluvili o snaze přiblížit mír.

Podle Ireny Kalhousové, ředitelky Herzlova centra izraelských studií na Univerzitě Karlově, momentálně sledujeme „diplomatickou tsunami“, kterou je možné vnímat jako otevřenou kritiku vlády izraelského premiéra Benjamina Netanjahua a jeho přístupu vůči Pásmu Gazy nebo Západnímu břehu Jordánu.

„Země, které se rozhodly uznat palestinský stát, chtějí oživit blízkovýchodní mírový proces,“ podotýká expertka s tím, že jde rozhodně o vítaný cíl.

Komplikovanější je to ale s načasováním. Gesto totiž podle Kalhousové přichází v historicky nejhorší době pro mírová jednání a dá se jen těžko odhadnout, jestli vůbec bude mít nějaký vliv na další jednání izraelské vlády. „Z posledních měsíců víme, že mezinárodní tlak na Izrael nefunguje. Ta současná vláda dává přednost svým zájmům a až tolik se netrápí mezinárodní izolací, která narůstá,“ říká odbornice. Zároveň už ale z jejího pohledu nebylo možné „pasivně vyčkávat a nedělat nic“.

Otazník ale visí i nad dalšími částmi celé rovnice. Z pohledu šéfky Herzlova centra izraelských studií se totiž například teprve ukáže, do jaké míry státy jako Velká Británie se svým uznáním samostatné Palestiny zbavily důležité karty, pomocí které mohly ovlivňovat směřování Palestinské samosprávy - například ji popohánět směrem k reformám.

Nečinnost teď nicméně podle Ireny Kalhousové není dobrou taktikou i z toho důvodu, že stále existují páky vůči Izraeli. A to navzdory téměř neochvějné podpoře ze strany Spojených států, na niž Benjamin Netanjahu spoléhá, a i přes současnou podobu premiérovy vládní koalice, kterou expertka označuje za extremistickou a velmi radikální.

„To neznamená, že mezinárodní tlak ostatních aktérů je úplně irelevantní. Já si myslím, že Evropská unie má mnoho možností, jak Izrael přesvědčit, že je třeba změnit kurz. Více než 30 % exportu Izraele jde právě do Evropské unie, která je pro izraelskou ekonomiku největším odbytištěm. Což samozřejmě dává Evropanům poměrně silný nástroj,“ upozorňuje akademička.

S balíčkem opatření vůči Izraeli ostatně před necelým týdnem přišla Evropská komise. Má jít třeba o pozastavení některých obchodních ustanovení v asociační dohodě mezi Evropskou unií a Izraelem, díky které se na zboží uplatňují menší cla. Kromě toho balíček navrhuje i sankce třeba na izraelského ministra financí Becalela Smotriče a národní bezpečnosti Itamara Ben Gvira nebo na několik extremistů z řad židovských osadníků.

Pro schválení sankcí by bylo nutné dosáhnout jednomyslnosti mezi členskými státy, kroky týkající se obchodu ale může prohlasovat i prostá kvalifikovaná většina. Zásadní tak bude, jak se zachovají velké státy jako Německo a Itálie. A přestože zatím podpora v Radě EU zřejmě není dostatečná, Kalhousová poukazuje na měnící se politické klima.

„Myslím si, že nálada v Evropské unii se proměňuje a že i země, které dříve Izrael podporovaly, přehodnocují svůj postoj právě s ohledem na to, jak zaťatá a nekonstruktivní izraelská vláda je,“ popisuje ředitelka Herzlova centra izraelských studií.

Tarify vůči Izraeli by navíc mohly pro Netanjahua znamenat i nelibost na domácí scéně, kde už v tuto chvíli Izraelci ekonomické dopady války pociťují. „Byla by to poměrně velká rána a bylo by zajímavé vidět, jestli by to ten tlak ještě zvýšilo,“ říká expertka.

Bez ohledu na konečný osud navrženého balíčku je ale prý jasné, že se Izrael už nyní dostal do diplomatické izolace. „Zaplatí za to obrovskou cenu, protože nebude jednoduché to vrátit. Pro mnoho států se Izrael stal zemí, která je spíš problémem než aktérem, se kterým chtějí spolupracovat. To je samozřejmě něco, co ho zatíží na mnoho let dopředu,“ dodává Kalhousová.

Nejde ale jen o vazbu mezi Izraelem a jeho dosavadními evropskými partnery. Určité stíny se objevily i nad navenek neochvějnými vztahy se Spojenými státy pod vládou prezidenta Donalda Trumpa. Patrné byly tyto skuliny na začátku září poté, co Izrael zaútočil na cíl v katarské metropoli Dauhá, kde se pokusil zabít vysoké představitele teroristického hnutí Hamás.

„Byla to vlastně snaha de facto torpédovat možná jednání s Hamásem. Zapadá do strategie Benjamina Netanjahua zabránit všemi možnými nástroji tomu, aby došlo k nějakému uzavření války v Gaze. Já si to nedovedu jinak vysvětlit než takto,“ popisuje Kalhousová.

Katar je každopádně jedním z nejbližších spojenců Spojených států na Blízkém východě. Úder na jeho půdě tak pro Washington znamenal balancování na diplomatickém ostří. S určitou kritikou izraelského postupu tehdy přišel i Donald Trump. „Jednostranné bombardování Kataru, suverénního státu a blízkého spojence USA, nepřispívá k dosažení cílů Izraele ani Ameriky,“ uvedl tehdy šéf Bílého domu.

„Že je Benjamin Netanjahu ochoten jít až tak daleko, že ohrozí vztahy s arabskými zeměmi a potencionálně i vztahy se Spojenými státy, jenom ukazuje, že podle mě už nedohlíží, že některé akce nakonec budou mít následky. Vlastně si myslí, že může prakticky cokoliv. A to je obrovský problém,“ míní Irena Kalhousová.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, jak v současnosti izraelská společnost vnímá vládu premiéra Netanjahua nebo jestli je možné, že by se Izrael uchýlil k anexi Západního břehu Jordánu, jak avizují někteří jeho ministři. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.