Jde to i pod dvě hodiny. Zrod maratonského rekordu očima profesionála

Padl rekord, na který se nejen ve vrcholovém sportu dlouho čekalo. Maraton v Londýně hned dva první běžci zaběhli v čase pod dvě hodiny, výhru si připsal Keňan Sabastian Sawe. A to přesto, že tato trať nepatří mezi ty nejrychlejší. Muži v britské metropoli ostatně neprolomili rekord skoro čtvrt století. Díky čemu se tedy v neděli povedlo posunout hranice profesionálního běhu - i lidských možností jako takových - zase o kus dál?

Několik desetiletí se diskutovalo o tom, jestli je v lidských silách zaběhnout maraton v čase pod dvě hodiny. Keňský atlet Sabastian Sawe během víkendového londýnského závodu těmto diskusím učinil přítrž. Do cíle doběhl v čase 1:59:30, tedy hluboko pod dosud nezdolaným milníkem. Navíc jen o jedenáct vteřin později, tedy stále pod dvouhodinovou hranicí, dorazil do cíle i druhý v pořadí, Etiopan Yomif Kejelcha. A do třetice - padl také světový rekord v kategorii žen, když svůj vlastní rekordní čas ještě vylepšila etiopská atletka Tigst Assefa.

Londýnská trať přitom obecně nepatří mezi ty nejrychlejší na světě. Vyznačuje se mírným stoupáním a klesáním, které může v konečném součtu přidat nechtěné vteřiny. Čím to tedy je, že právě ve Velké Británii padl dlouho vyhlížený milník?

Český profesionální běžec (a podcaster) Jan Friš v podcastu 5:59 popisuje, že je to souběh vícera faktorů. „Roli hrálo počasí. Předpověď nebyla tak příznivá, vypadalo to na velmi teplé počasí, a nakonec se na víkendový nedělní závod ochladilo. A to běžcům hraje do karet,“ popisuje atlet s tím, že ideálních je zhruba deset až dvanáct stupňů Celsia. V Londýně přitom bylo 13 stupňů.

Friš zároveň připomíná, že se na startovní čáře sešla současná běžecká elita s kvalitními vodiči, kteří maratonce na čele závodu drželi ve velmi rychlém tempu, a to až do třicátého kilometru závodu. „A samozřejmě to, že běží pět běžců, kteří chtějí běžet na světový rekord, chtějí běžet třeba i na ty dvě hodiny, hraje roli. Navzájem se tlačí k tomu výsledku,“ vysvětluje úspěšný český atlet, který byl na posledním pražském půlmaratonu před měsícem nejrychlejším Čechem i Evropanem.

Samostatnou kapitolou potom byly boty, které poprvé obuli právě tři nejlepší sportovci na londýnském maratonu. Podle Friše se proslýchá, že Adidas je měl připravené už o týden dřív, kdy se běžel bostonský maraton sponzorovaný touto firmou. Jejich uvedení ale prý společnost pozdržela právě s nadějí, že v Londýně - závodě, který Adidas nesponzoruje - by mohl padnout světový rekord.

Jedinečnost tohoto modelu spočívá v jejich lehkosti, boty váží méně než 100 gramů. Ale oproti běžné sportovní obuvi mají i další specifika. „My běžci říkáme, že žijeme v době karbonové, v době takzvaných ‚superbot‘, které byly okolo roku 2019 představeny poprvé. Jedná se o botu, která má karbonový plát a má docela výrazné tlumení takovou speciální pěnou, která umožňuje běžet delší dobu za méně energie,“ vysvětluje Friš.

V budoucnu si tento konkrétní model za několik stovek dolarů podle něj budou moct koupit i hobby běžci, on sám by jim to ale prý nedoporučoval. „Může jim to spíš uškodit,“ říká český sportovec, který momentálně závodí v barvách RunCzech Racing Teamu.

Sám Sabastian Sawe pak během tiskové konference po závodě zmínil ještě jeden důvod, díky kterému podle něj dokázal zaběhnout maraton pod dvě hodiny: počet naběhaných kilometrů v přípravě.

A s tím souhlasí i Friš. „Myslím si, že to je ta specifikace, která nás teď dostává k rychlým časům. Jak boty, tak veškeré technologické i tréninkové poznatky umožňují běhat vyšší kilometráž, a díky tomu i běhat rychleji,“ popisuje sportovec, který je zároveň autorem atletického podcastu Duklajf. Přesto elitní maratonci podle něj většinou běhají jen dva závody ročně, jeden na jaře a druhý na podzim.

Závod v Londýně zároveň potvrdil dominanci běžců z východu Afriky na dlouhých tratích. Pro připomenutí: Vítěz Sabastian Sawe pochází z Keni, druhý Yomif Kejelcha z Etiopie a třetí Jacob Kiplimo z Ugandy. Z Etiopie byla potom také vítězka ženské kategorie Tigst Assefa.

„Určitě tam hraje roli vysoká nadmořská výška, ve které žijí a dlouhodobě se připravují, což všeobecně běžcům nebo vytrvalostním sportovcům pomáhá,“ zmiňuje jeden z nápomocných faktorů Friš, který se sám několikrát účastnil atletických soustředění v afrických zemích, včetně Keni. Je to ale podle něj zároveň i otázka životního stylu: „Běh je takové jejich malé náboženství. Dříve se říkalo, že Keňané běhají do školy, to už teď tolik neplatí, ale děti tam pořád běhají všude.“ To samo o sobě podle něj generuje mnoho kvalitních atletů, kteří si konkurují a posouvají se dál.

A v neposlední řadě je pro řadu Afričanů závodění také možnost, jak se vymanit z mnohdy špatných sociálních podmínek. Jen pro představu: Za londýnský závod dostal vítěz Sabastian Sawe 55 tisíc dolarů (přes 1 146 000 korun) a k tomu další desítky tisíc dolarů za pokoření času 2:02:00 a také rekordu tratě. Další peníze získal od sponzorů.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, jestli je k lámání rekordů vhodná i pražská maratonská trať nebo proč se podle českého sportovce Jana Friše můžeme dalšího prolomení světového rekordu dočkat už v dalších měsících. Poslechněte si v přehrávači na začátku článku.