Venezuela kvůli ropě trpí holandskou nemocí, říká expert

Krachující stát sedící na obrovském nerostném bohatství. To je dnešní Venezuela, která po americké intervenci a odvlečení autoritářského prezidenta Nicoláse Madura do USA provedla změnu v čele země. Zda upraví i svůj politický kurz, se teprve ukáže. Američané s tím ale podle svých slov počítají – stejně jako s výnosy z těžby venezuelské ropy.

Podle prezidenta USA Donalda Trumpa mají venezuelskou ropu v budoucnu těžit americké firmy, které předtím investují do místní ropné infrastruktury. Ta je totiž po letech vlády autoritářských vůdců zanedbaná a nevyhovuje potřebám moderní těžby. Trump věří, že nejpozději do roka a půl mohou tento obrázek americké firmy radikálně změnit. Bílý dům o tom chce s jejich představiteli jednat ještě tento týden.

Jak realistické Trumpovy plány jsou, probíráme ve středečním vydání podcastu 5:59 s Martinem Jiruškem z Katedry mezinárodních vztahů a evropských studií Masarykovy univerzity, který se rolí energetických zdrojů v mezinárodní politice odborně zabývá.

„Venezuela je navzdory tomu, že sedí asi na největších zásobách ropy ze všech zemí světa, v tom celkovém koláči ropných producentů dost marginální. Aktuálně se pohybuje zhruba kolem jednoho procenta celkové produkce,“ popisuje Jirušek venezuelský paradox.

Důvodem je podle něj dlouhodobá podfinancovanost sektoru nebo také skutečnost, že velká část ropy se ve Venezuele nachází v hůře dostupných nekonvenčních zdrojích. A zároveň se těží tzv. těžká ropa, jejíž produkce je nákladnější. Charakterizuje ji vyšší viskozita, tudíž připomíná spíše asfalt než stolní olej, ke kterému lze zase přirovnat tzv. lehkou ropu. Těžkou ropu je složitější přepravovat i zpracovávat.

Jirušek také připomíná historickou provázanost těžby a zpracování venezuelské ropy s americkými firmami: „Ropný průmysl ve Venezuele začíná už někdy počátkem minulého století. A s aktivitami mezinárodních ropných společností – a dominantně těch amerických – se Venezuela postupně stala druhým největším producentem ropy na světě.“

Postupem času ale přibývalo ze strany venezuelského státu tlaku, sociálnědemokratické vlády zvyšovaly zdanění firem, až přišlo před rovným půlstoletím znárodnění sektoru a vznik národního ropného podniku PDVSA. Pozdější částečná privatizace sice znovu otevřela americkým těžařům dveře, když se ale na přelomu 20. a 21. století chopil moci v zemi Hugo Chávez, pootočil kormidlem politického kurzu ve Venezuele ještě výrazněji doleva a v roce 2007 zbývající ropné společnosti vyvlastnil. Na to odpověděly USA sankcemi a od té doby se vztahy mezi Caracasem a Washingtonem neurovnaly.

„Produkce ve Venezuele vlastně posledních 25 let byla v setrvalém poklesu. Ale ta rána, která přišla mezi lety 2014 až 2016, to je to, proč Venezuela v posledních letech na tom byla tak špatně a proč to byl prakticky rozpadlý stát,“ připomíná Martin Jirušek drastické dopady poklesu cen ropy – vyvolaného především snahou blízkovýchodních producentů vytlačit konkurenty z trhu – na venezuelské státní finance. To už v čele země stál Nicolás Maduro, který v prezidentské funkci v březnu 2013 vystřídal zesnulého Cháveze.

„Je to vlastně takový začarovaný kruh: Málo se investuje, málo se těží, a protože se málo těží, málo se vydělává, a tím pádem se málo investuje,“ popisuje expert z Masarykovy univerzity ve zkratce nepřekonatelné potíže Venezuely s finančně náročnou těžbou a zpracováním tamní těžké ropy.

„Ve chvíli, kdy Venezuela skutečně potřebuje obrovské investice – to znamená, že ta návratnost té investice se vám díky tomu prodlužuje –, tak je otázka, když si to ty firmy spočítají, jak moc bude Venezuela tou bonanzou nebo zdrojem, který výrazně promluví do ropného trhu,“ vyjadřuje odborník z Masarykovy univerzity své pochybnosti.

Venezuela by navíc podle Jiruška ani neměla chtít stavět svou prosperitu výhradně na ropném průmyslu. Už teď je totiž učebnicovým příkladem tzv. holandské nemoci, jak se říká jevu, kdy závislost na jedné komoditě a jednom sektoru ekonomiky vede v konečném důsledku k zaostávání celého hospodářství. Což nic nemění na tom, že pro potenciální těžaře představuje Venezuela díky svým obřím zásobám stále atraktivní zdroj ropy.

„Venezuela má možná až 500 miliard barelů ropy. Ale otázka je, kolik z toho je těžitelných. Tu těžitelnost určuje cenová hladina na trhu a okno příležitostí je dáno tím, jak se svět bude posunovat od fosilních paliv k jiným zdrojům. Takže je otázka, jestli ten potenciál, který je ve Venezuele obrovský, vůbec někdy bude využit,“ uzavírá politolog Martin Jirušek.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, jak moc do situace s těžbou a vývozem venezuelské ropy promlouvaly Čína a Rusko nebo jak moc na venezuelský ropný sektor dopadaly americké sankce. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.