„Je mi pouze 91,“ říká Jiří Suchý. „Bylo by mi líto Semafor zavřít“

Každý rok napíše dvě nové hry. Říká, že kvůli grantu od pražského magistrátu prostě „musí“. „Někdy je to blbý, ale většinou to uspěje,“ vysvětluje s ironií sobě vlastní Jiří Suchý v Galerii osobností.

Jiří Suchý působí v divadle Semafor jako muž mnoha profesí. Je mimo jiné režisérem, hudebníkem, textařem, hercem a výtvarníkem.

„Mám pořád pocit, že do důchodu teprve vstoupím, poněvadž mně je pouze 91 let. Jsem těžce pracující za sedm lidí,“ usmívá se. Po chvíli ještě dodává: „Mládí mě začíná opouštět a já to začínám cítit.“

Jiří Suchý, který 12 večerů z měsíce tráví před zaplněným divadelním sálem, se v Galerii osobností, novém projektu Seznam Zpráv, svěřuje, že už chtěl zodpovědnost za Semafor předat na někoho dalšího. Ale nevyšlo to.

„Když jsme to zkusili a třeba Jiří Štědroň pro nás napsal dvě výtečné hudební komedie s krásnými písničkami, lidi tleskali, ale hrálo se to šestnáctkrát. A já vím proč,“ vysvětluje Suchý.

„Do Semaforu se prostě chodí na Suchého a Jitku Molavcovou. Prostě je to taková setrvačnost v myšlení a já se ji snažím odbourat. Ale to znamená, že by tam musela být nějaká mimořádná osobnost a nějaký text, který by se stal hitem sezony. Tam by se to možná zlomilo,“ dodává.

Zatím Jiří Suchý sám rok co rok píše dvě nové hry, což je, jak říká, podmínkou finančního příspěvku od pražského magistrátu. „Divadlo je neustále vyprodané. Když ho chci udržet, musím psát. Bylo by mi líto, kdybych to musel v 64. sezoně zavřít,“ říká.

Za své mistrovství a zásluhy získal Jiří Suchý od dvou prezidentů – Václava Havla a Miloše Zemana – naprosto výjimečně dvě státní vyznamenání: medaili Za zásluhy (1995) a Řád Tomáše Garrigua Masaryka (2013).

Jeho písničky a divadelní hry znají a zpívají generace posluchačů a diváků. Letos v dubnu divadlo Semafor uvedlo v nové úpravě legendární jazzovou operu Dobře placená procházka, kterou napsali v roce 1965 s Jiřím Šlitrem.

Z více než 1400 písňových textů a hudby k 300 písničkám, které za svůj život napsal, se „dokáže postavit tak za třicet“. „Tím nechci říct, že ty ostatní by byly nějak totálně blbý, to ne. Ony jsou dobré, ale je to takový solidní průměr nebo trochu i nadprůměr,“ hodnotí Jiří Suchý svou tvorbu. Jako příklad té zcela unikátní, mimořádné, jmenoval protiválečnou ‚Jó, to jsem ještě žil‘.

Jak se za dob trvání Semaforu změnil humor a publikum? Proč on sám tolik vadil komunistům a proč musel zmizet z filmu Vrchní, prchni? Jak reagoval na někdejší výzvu Miloše Zemana, aby podporoval sociální demokracii? A chtěl by využít při své tvorbě nástroje umělé inteligence?

Rozhovor si můžete poslechnout už teď v přehrávači úvodu článku – celý přepis a videozáznam rozhovoru zveřejníme v sobotu.