Letní horor o UFO, nebo společenské podobenství? Nene nabízí oboje

Podcast Kulturák se podíval na novinku oceňovaného režiséra hororů Jordana Peela. Kromě odkrývání významových vrstev filmu Nene se Jana Patočková a Jonáš Zbořil neshodli nad románem Miloše Urbana Továrna na maso.

Filmová novinka Jordana Peela, který má na svém kontě mimo jiné společenské hororové podobenství Uteč (Get Out), si pohrává s klasickým americkým žánrem akčních velkofilmů o UFO. Před očekávanou premiérou byl k vidění pouze tajemný trailer, jenž fanoušky po celém světě navnadil ke spekulacím, o co že to v Nene (Nope) půjde.

Jak je u Peela zvykem, film se dá číst z mnoha úhlů, ale zároveň si ho lze prostě a jednoduše užít bez zbytečného intelektualizování jako „popcornový“ velkofilm, jemuž nechybí epická kamera, akční scény i skvěle budované napětí a tajemno.

„Ten film lze loupat jako cibuli. Různé interpretace nabízí například velký text magazínu Time, který popisuje, že Nene může být filmem o síle filmu, jakýmsi milostným dopisem Hollywoodu. Můžeme ho ale také chápat jako kritiku kapitalismu a toho, jak konzumujeme vše jako spektákl, nebo třeba jako film o kultuře dozoru, která úzce souvisí se šikanou černošské komunity v USA,“ vyjmenovává Jana Patočková.

„Nene plyne lehce, působí odlehčeným, skoro pomalým dojmem, ale ani jedna z mnoha úrovní interpretace mi nepřijde přitažená za vlasy, všechny fungují. Zpětně mám z toho filmu ještě větší radost, protože ty významy mě během sledování nijak neotravovaly a nerušily,“ doplňuje Jonáš Zbořil.

Patočková oceňuje i postpandemický rozměr Nene: „Peele film psal v době, kdy jsme byli všichni zavření doma. Měl prý nutkání natočit film o nebi, které je tam venku, o touze vrátit se ven, ale vracíme se tam s traumatem, které v nás pandemie zanechala, protože vyjít ven znamenalo jisté nebezpečí.“

V druhé části podcastu se moderátoři věnovali románové novince Miloše Urbana – Továrna na maso.

„Miloš Urban poslední dobou píše knížky založené na nostalgii po staré Praze, to je případ předposlední Praga Piccola a teď i Továrny na maso. Rád zkoumá genius loci čtvrtí, které ho zajímají, něco, co bývalo a už není. Z nějakého důvodu na to ale ještě potřebuje naroubovat nějaký příběh,“ říká Zbořil o románu líčícím známou tržnici v pražských Holešovicích, kde byla v minulosti jatka.

„Dobovou atmosféru má Urban vymakanou a dokáže ji čtenářům přesvědčivě předat. Ovšem vypravěč knihy pan Hebvábný je vlastně veskrze zvláštní postava. Čímž se dostávám k největšímu problému, který u té knihy mám – jako by Urban zkoušel ohledávat nějaké nové mužství, zajímá ho genderová nejasnost, fluidita, ale vlastně nevím, jak se k tomu staví. Ta postava je totiž jemná, ale zároveň třeba dost zlá na svoji ženu, takový ten typ, co přijde domů a těší se, až dostane tu večeři,“ uvažuje Zbořil.

V debatě nad Továrnou na maso se oba moderátoři Kulturáku dostali i ke spisovateli Ondřeji Hüblovi, neshodli se v tom, jak si vysvětlují Urbanův omluvný dodatek, který knihu zakončuje, a zavzpomínali, jak se jim četla jeho glosa o otcovství a přebalování miminek.

Kolik interpretací může jeden jediný film pojmout? A jakou si nakonec vyberete vy? A měl by Miloš Urban psát už jen místopisné knihy o Praze?

Poslechněte si celou epizodu Kulturáku a nepřijdete ani o mimozemské tipy na to, co číst, poslouchat a na co se podívat, pokud vás téma návštěvníků z vesmíru zajímá.