Na Euro se jede, ale bez Šilhavého. Průměrný tým pod ním už jen stagnoval

Česká vlajka mezi účastníky fotbalového Eura opět scházet nebude. Ale ačkoli s týmem k postupu dokráčel, na samotném turnaji už ho Jaroslav Šilhavý nepovede, a to z vlastního rozhodnutí. Téma pro podcast Nosiči vody je jasné!

Remíza ve Varšavě a olomoucká výhra 3:0 nad Moldavskem rozhodly o tom, že šňůra pravidelných účastí českého týmu na Euru, započatá v roce 1996, nebude přetržena ani za rok v Německu.

V kvalifikaci se ovšem tentokrát nashromáždilo tolik problematických jevů, že další působení trenéra Jaroslava Šilhavého u týmu bylo otazníkem, nad kterým se vedení asociace chtělo zamýšlet prakticky okamžitě, den po posledním utkání.

Jaroslav Šilhavý tomu ale předešel, vzal osud do vlastních rukou a bezprostředně po úspěšném završení kvalifikace veřejnosti oznámil, že u týmu končí. Rozloučil se důstojně, načasování ve chvíli silné pozitivní emoce z naplnění postupového cíle bylo ideální. Šilhavý díky tomu odešel se vztyčenou hlavou – a to je dobře, shodují se podcasteři.

Nosiči vody připomínají Šilhavého nejslavnější okamžiky u národního týmu, například kvalifikační výhru nad Anglií nebo postup do čtvrtfinále Eura přes Nizozemsko.

Pak se ovšem výrazně nepovedl závěr kvalifikace o MS. A v bojích o Euro 2024 byla pak po stránce herní kvality v průřezu nepřesvědčivá v zásadě všechna utkání. „Vyjma úvodní výhry nad Polskem. Ale jak se v dalším průběhu soutěže ukázalo, Poláci na tom byli letos ještě hůř než český výběr,“ poznamenává moderátor Jaromír Bosák.

„Postup na Euro je úspěch. Ale sám o sobě by ke spokojenosti stačit neměl. Český tým začal ztrácet konkurenceschopnost. Jeho herní projev je velmi nepřesvědčivý, bázlivý. Obávám se, že trenér už týmu neměl co nového dát, ten vztah se vyčerpal, vývoj ustrnul, nastala stagnace,“ míní fotbalový novinář Luděk Mádl.

„Herní tvář českého týmu opravdu výrazně zaostává za mnoha evropskými zeměmi. Třeba s tím, co předvedli Turci nedávno v Německu, je to naprosto nesrovnatelné,“ pomáhá si příkladem Karel Tvaroh, někdejší obránce rezervy pražské Sparty.

Není divu, že se uvnitř reprezentace začaly na mnoha úrovních vytvářet třecí plochy, tým a především trenér se často stávali terčem kritiky. A vrcholem vnitřní destrukce pak byla sobotní „kalba“ trojice reprezentantů Brabec–Kuchta–Coufal v olomoucké diskotéce Belmondo.

„Strašně mě tím naštvali,“ podotýká Jindřich Šídlo, který vyvrcholení kvalifikace sledoval přímo v Olomouci.

Nosiči vody debatují o tomto úletu i jeho následcích. Probírají samozřejmě i varianty, ze kterých by mohl vzejít Šilhavého nástupce.

A okomentují například i náležitě neodpískanou penaltu, která přibrzdila Ukrajinu, ale posunula na Euro Italy. Důkladně se pak věnují odpočtu bodů, jehož se v tabulce Premier League dočkal tým Evertonu. A potažmo také nepřehlédnutelným hrozbám, které z finančních předpisů můžou časem „vyskočit“ i na Chelsea nebo Manchester City.

Novou epizodu Nosičů vody si poslechněte v přehrávači v úvodu článku!