Hlavní obsah

Evropa byla lehkomyslná, teď na to doplácíme, říká premiér Fiala

Foto: David Neff, Seznam Zprávy

S jakým plánem pojede Česko na summit NATO do Bruselu? Odpovídal premiér Fiala.

Reklama

22. 3. 16:30
Článek

Ukrajina se už téměř měsíc brání ruskému vojenskému útoku. Západní svět jí pomáhá tím, že na Rusko uvalil velmi přísné sankce, Kyjevu dodává zbraně a mnoho dalšího.

Jenže Rusové se nezalekli a dál ničí ukrajinská města a zabíjí civilisty. Počty obětí jdou do tisíců. Neměli bychom dělat víc? A jak dál můžeme a máme pomoci Ukrajině?

Ve speciálním vysílání Ptám se já ze Strakovy akademie odpovídal předseda vlády Petr Fiala (ODS).

Celé znění rozhovoru si můžete přečíst níže, pustit si ho můžete také ve videu:

Hostem Ptám se já byl předseda vláda Petr Fiala /ODS/.Video: Seznam Zprávy

Ve čtvrtek budete reprezentovat Česko na summitu Severoatlantické aliance a Evropské unie. S jakými postoji tam jedete?

Naše postoje jsou dlouhodobě jednoznačné. Česká republika patří k zemím, které jsou pro co nejtvrdší sankce a nejjasnější postoj k Rusku, ale také patříme k těm zemím, které chtějí co nejvíce pomáhat Ukrajině. Nejen v humanitární oblasti, ale také tím, co Ukrajina potřebuje nejvíce a to je vojenská pomoc. Česká republika vojenský materiál od počátku války dodává. Pokud Ukrajina, která vede nesmírně statečný boj, nebude mít dostatek vojenské techniky, nemá šanci vůči ruské přesile uspět. Česko dělá, co může a spousta zemí se zkušeností s ruskou agresí pomáhá, ale je třeba, aby pomáhaly další země. Bez těch velkých zemí, které tu sílu mají, to Ukrajina nevyhraje.

Polsko má v plánu na summitu navrhnout vyslání mírové mise NATO do země. Podpoříte takový návrh?

Máme dělat to, co Ukrajinci nejvíce potřebují a co říkají, že nejvíce potřebují – to je v tuhle chvíli zmíněná vojenská technika. Pokud nebudou mít Ukrajinci dostatek protitankových a protiletadlových střel, neubrání svoje města a dopadne to špatně. Pokud jim tu techniku dáme, tak se se svou statečností dokáží bránit a to se teď děje. Tohle je to, co oni potřebují v těchto dnech a hodinách. Mírová mise je představa, která zatím není konkretizovaná. Je dobře, že polští přátelé přišli s tímto nápadem. Ale v těchto hodinách musíme pomáhat humanitárně a vojensky. A tlačit Rusko všemi prostředky – to jsou sankce, diplomatický nátlak i další věci.

Bezletová zóna nad Ukrajinou? Od shody jsme daleko

Ukrajinci si ale říkají také o bezletovou zónu… To jim ale Západ není v tuto chvíli schopen nabídnout. Je to správně?

Bezletová zóna, kterou by garantovala Severoatlantická aliance – a to znamená například Spojené státy, které jsou schopné něco takového technologicky a vojensky zajistit – znamená vstup NATO do války s Ruskem. To je potřeba si rozmyslet jako krok velmi dobře – musíme si uvědomit, jaké konsekvence to nese. Bezletové zóny se dá do jisté míry dosáhnout tím, že Ukrajinci budou mít dostatek protileteckých střel, raket a techniky, kterou si bezletovou zónu svým způsobem mohou zajistit sami. Vím, že to není ta bezletová zóna, která je na mysli, ale je to cesta, jakou tomu lze pomoci. Nemám rád úvahy o věcech, ke kterým je daleko. V tomhle případě by musely souhlasit všechny státy NATO, že do něčeho takového půjdou a od toho jsme daleko.

A za jakých podmínek byste podpořil zřízení zmíněné mírové mise NATO?

Za podmínek, že to přinese mír, bude to mít smysl a dohodneme se na tom, protože to je důležité. Nevím zatím, ani jestli polský návrh směřuje k mírové misi Severoatlantické aliance, což je něco neobvyklého, nebo by to měla být mírová mise na bázi OSN. Takové mise tu historicky máme, ale o tom návrhu se musíme dál bavit. Podpořím každý krok, který povede k ukončení konfliktu. To je v zájmu Ukrajinců, protože všichni vidíme strašlivé záběry válečných zločinů ze strany Ruska a ukončit utrpení lidí kdykoliv je správné. I pro Českou republiku – čím kratší dobu konflikt bude trvat, tím mírnější dopady bude mít. Míč je ale na straně Ruska. Diplomatický posun je možný jen takový, který udělají Ukrajinci sami. Já bych se velice bránil tomu, že někdo se bude domlouvat s Ruskem nad hlavami, nebo na úkor Ukrajinců. Ale ten, kdo odmítal všechna diplomatická řešení před invazí, bylo Rusko. Ten, kdo se teď odmítá bavit, je Rusko.

A co návrh řady expertů – zřízení leteckého mostu, který by zásoboval humanitární pomocí nejpostiženější místa Ukrajiny?

Kdyby Rusko dodržovalo to, na čem se domluvili s vyjednavači – tedy, že v určitých chvílích umožní humanitární koridory, tak bychom se dostali dál. Ale ty koridory nefungují tak, jak by měly, a proto jsme v těchto problémech. Ale opět – pokud chcete zřídit letecký most, jde to jen tak, že Rusko zatlačíte, nebo s tím musí souhlasit. Ani jedno z toho se zatím nestalo.

Zaznívají ale slova, že to pro samotný letecký most nutné není – jde přece o ukrajinský vzdušný prostor. To neplatí?

Teoreticky je to správně, ale tady je nezávislý stát napadený jinou zemí. Ta jiná země tam střílí. My nevíme, zda bude, nebo nebude střílet i na letadla s humanitární pomocí. Bez toho, že toto víte, nebo máte dost síly, abyste zajistila, že nikdo na letadla s humanitární pomocí střílet nebude, se to nedá udělat. Na Ukrajině se střílí způsobem, který nás všechny úplně ochromuje – vidíme, co se děje v Mariupolu. Takže teď to na stole není, ale třeba za 14 dní to bude jinak.

V Mariupolu ale umírají tisíce lidí… takže neexistuje cesta, jak jim bezprostředně pomoci?

Vím, že když sledujeme ty záběry, tak bychom všichni chtěli něco udělat, ale my můžeme udělat jen něco. Čelíme agresivnímu režimu, který přestal brát ohledy na všechno. Západ může být ostřejší v sankcích, víc tlačit na Putina a víc pomáhat Ukrajině. To je naše pozice a to děláme. Jestli se dá zřídit bezletová zóna nad Ukrajinou, to je těžká otázka. Pracujme na tom, řešme to, ale to není řešení v rámci dní. Tohle v tuto chvíli bohužel řešení není, pokud někdo nechce vstoupit do třetí světové války. Ale i kdyby se to stalo, tak těm lidem v tuto chvíli bezprostředně nepomůžeme. Je to strašné, ale je to prostě tak.

Proto ale říkám, nikdy se nesmí opakovat situace, která se stala po anexi Krymu, abychom si řekli, že s tím si Rusko vystačí. Nevystačí a teď mu to taky nebude stačit. Jde o Mariupol, Kyjev, Charkov, ale jde také o střední Evropu, pobaltské státy i Českou republiku. Pokud Rusku dovolíme, aby tuto agresi vyhrálo, tak to tím neskončí. To je podstatné.

Jednotné postoje Západu jsou tím, co nás chrání

Americký prezident Joe Biden rovněž v noci na dnešek varovat, že pořád hrozí použití chemických zbraní ze strany Ruska. Co by to znamenalo? Byl by to pro NATO ten zásadní zlom?

Předpokládám, že o tomhle budeme mluvit na summitu, je to vážné téma. Vladimir Putin hrozí jadernými zbraněmi, teď jsou to zbraně chemické. To, co se děje na Ukrajině, je strašné, ale aby se to nerozšířilo dál a co nejdřív to skončilo, tomu nejvíce pomůže a pomáhá jednotný postoj západních demokracií. Postoj tak rázný, jaký jsme nezažili v posledních desetiletích, nebo jsme ho zažili jen málokdy. EU je jednotná v odsouzení Ruska, v přitvrzování sankcí, v podpoře Ukrajiny. NATO zastává také velmi jasné postoje a to je to, co nás chrání.

Zároveň se ale objevují zprávy, že Západ dál financuje ruskou válku, dál posílá peníze do Ruska skrze platby za ropu a plyn. Jaká je šance, že se tohle zastaví?

O tom všem se bavíme, konflikt běží už měsíc a za tu dobu došlo v myšlení mnoha evropských států k posunu. Německo léta plánovalo svou energetickou politiku tak, že bylo do značné míry závislé na Rusku a teď to přehodnocuje. Jde to nesmírně rychle, ale ne tak rychle, jak bychom si všichni přáli.

Jsou státy, které mají zkušenost s ruskou agresí, od začátku říkaly, že jedině tvrdý a jasný postup může Putina zastavit. To jsou pobaltské státy a země střední a východní Evropy. A Česká republika patří k zemím, které jsou pro co nejráznější, nejtvrdší postup. Jsme i pro co největší otevření dveří Ukrajině, což je něco, co ukrajinští představitelé hodně chtějí. A to jsou věci, o kterých se ještě určitě budeme bavit. V tlaku neustaneme a budeme přesvědčovat kolegy z Evropské rady, že je potřeba se přesunout dál.

Pokud jde o energetickou závislost na Rusku, méně obtížná část je ropa, více obtížný je plyn, nicméně už na minulé neformální Evropské radě jsme se domluvili, že cíl EU je tu závislost co nejrychleji snížit. Tempo ale není dost rychlé, musíme to udělat rychleji, ale je třeba domluvit jiné dodavatele, vsadit na jiné technologie, vybudovat novou infrastrukturu, nebo pracovat se zkapalněným plynem. Vyžaduje to kroky, které můžete udělat v měsících, možná letech a neuděláte je ze dne na den. Evropa bohužel byla lehkomyslná, pokud jde o vlastní bezpečnost. Teď na to doplácíme. To, co se děje na Ukrajině, je vystřízlivění.

Má Evropa směřovat k odstřižení se od ruského plynu bez ohledu na vývoj války na Ukrajině?

Má. My nemůžeme být závislí tak výrazně na jedné zemi, která má navíc dlouhodobě autoritativní režim. To nikdy není dobré. Evropská závislost je dnes v průměru z nějakých 40 % na ruském plynu. A to je příliš mnoho. U některých zemí je to 90 % i více. To jsou věci, které určitě musíme změnit. I pro ČR platí, že musíme být soběstačnější, cesta je budovat jak jadernou energii, tak jiné zdroje.

Vy jste minulý týden spolu s premiéry Polska a Slovinska a byl v Kyjevě, vaší cestě věnoval pozornost celý svět. Řekl jste, že jste o cestě do Kyjeva nepřemýšlel v tom smyslu, jestli je nebezpečná, protože byla správná. Odrazovaly vás od cesty bezpečnostní složky?

To nechci komentovat podrobně, ale ne. O odrazování od cesty do Kyjeva bych určitě nemluvil. To bylo rozhodnutí, které jsem udělal já, s racionální úvahou. Ale samozřejmě s vědomím toho, že nemůžete napsat na papír plus minus a ono vám něco vyjde. Nevyjde, musíte se rozhodnout, protože nějaká rizika s tím spojená jsou. Rozhodl jsem se skutečně rychle a jsem rád, že jsem to udělal, protože to byla správná věc.

Někteří evropští politici působili trošku dotčeně, že se cesty nezúčastnili také… máte takové reakce?

To je věc, kterou uděláte a bylo by divné někomu vyčítat, že to neudělal. Jsou činy, které prostě mluví samy za sebe a není potřeba je vysvětlovat. Pochopil to celý svět a pochopili to naši ukrajinští přátelé jako obrovskou podporu. A o to nám také šlo. Pokud jde o některé komentáře v zahraničí – my jsme o té cestě informovali předsedkyni Evropské komise, předsedu Evropské rady a informovali jsme další představitele o tom úmyslu tam jet. Tohle ale nemůže nikdo schvalovat. My jsme představitelé svých zemí, tří nezávislých států. Jeli jsme tam a chtěli jsme, aby o tom věděly orgány EU a tak to bylo.

Proč jste jeli zrovna vy tři premiéři? Nabízeli jste účast i jiným kolegům z Evropské unie?

Vědělo o tom více lidí. My tři jsme se domluvili a my tři jsme jeli. K tomu není potřeba víc dodávat.

Kde vidíte po týdnu největší symboliku té cesty?

Mě až překvapil i ten mezinárodní ohlas. Já jsem čekal, že to bude vnímat velmi pozitivně ukrajinský národ, který každodenně svádí zápas o život. To je něco nepředstavitelného. Když tam za vámi vystřelují rakety a bojíte se o život svých rodin každý den, to je něco nepředstavitelného. My jsme jim chtěli ukázat – jsme tu u vás, s vámi, víme, že bojujete za nás. Toto návštěva bezezbytku naplnila. Mezinárodní ohlas ukázal, jak to spousta západních společností prožívá, jak si lidé uvědomují, o co na té Ukrajině jde. Že to není lokální konflikt, ale bojuje se tam o naši svobodu a základní principy mezinárodního řádu. To ta cesta měla ukázat, a to se bezezbytku naplnilo.

Možné téma pro Česko v čele EU? Marshallův plán pro Ukrajinu

Jakým způsobem válka na Ukrajině změnila priority českého předsednictví?

V něčem velmi podstatně a v jedné věci ne. I bez konfliktu jsme chtěli mít jako jedno z témat energetickou politiku a energetickou nezávislost. Ale samozřejmě bude předsednictví významně poznamenané válkou. Doufám, že v jeho době už skončenou. Ta témata se budou odvíjet od toho, co se teď děje na Ukrajině, ale priority předsednictví se tradičně zveřejňují až několik dnů před ním, aby se neohrozilo to předcházející. Teď je to o něco závažnější, že opravdu nevíme, co bude za dva tři týdny. Takže těžko mluvit o tom, jaké priority budou. Pokud válka skončí, budeme se muset bavit, jak pomůžeme Ukrajině s obnovou. Nějaký Marshallův plán pro Ukrajinu. A velký úkol bude snižování závislosti na Rusku, to je zcela evidentní a téma bude i posilování naší bezpečnosti, k čemuž se naštěstí začaly evropské země hlásit.

Opozice v posledních dnech nešetří směrem k vaší vládě kritikou. Říká, že zapomínáte na české občany, které trápí inflace, rychlý růst cen energií, skokové zdražení pohonných hmot… má pravdu?

Opozicí zmiňovaná politická jednota vydržela asi 10 hodin. Ale to je v pořádku, opozice má kritizovat, tak kritizuje. V této situaci by bylo více porozumění na místě, ale určitě na nikoho nezapomínáme, řešíme ceny energií a lidé, kteří se dostali do ekonomické chudoby, mají záchrannou síť v podobě příspěvku na bydlení nebo okamžité pomoci, kterou mohou čerpat. Změnili jsme nastavení těch pravidel a budeme v rozvíjení nástrojů pokračovat. Dostanou výrazným způsobem přidáno senioři, udělali jsme kompenzace pro podnikatele postižené covidem. A děláme další kroky. Zasáhli jsme proti cenám pohonných hmot. To není tak jednoduché, některá opatření ještě musíme uvést v život. A některá už začala fungovat, třeba kontroly marží. Ale musím se usmívat nad starostí o inflaci, protože to byla předchozí vláda, která ji přivedla.

Bude to znamenat zvýšení schodku státního rozpočtu?

Uvidíme. Doufám, že to nenastane, ale jsme připraveni rozpočet upravit. Je jasné, že když máme zvládnout skoro 300 tisíc lidí utíkajících z Ukrajiny, ceny energií atd., tak to vyžaduje i neobvyklé nástroje. Jsme připraveni upravit rozpočet, ale až budeme vědět dopady přesně, tak třeba v polovině roku, nebo později ho upravíme tak, aby byla úprava realistická.

Měl by Vladimir Putin skončit před mezinárodním trestním tribunálem pro válečné zločiny?

Měl. Stačí se podívat na záběry, které každý den vidíme, utrpení civilistů, co tam provádí Rusko, které ta města dobývá. To je něco, co je neomluvitelné a neobhajitelné.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované