Silné Česko? To je ukrajinská vlajka vedle české, říká herečka v aktivní záloze

Sametová revoluce zítra slaví své 36. výročí. Pro stále více lidí začíná být dávnou historií. Jak dnešní atmosféru vnímá herečka Sarah Haváčová, která už komunistickou totalitu nezažila? A proč vstoupila do aktivní zálohy?

Hostem Ptám se já byla herečka Sarah Haváčová, která v pondělí 17. listopadu vystoupí mezi řečníky na Koncertě pro budoucnost na Václavském náměstí v Praze. Akci můžete od 16:30 do 22 hodin živě sledovat také na Seznam Zprávách.

„Uvědomila jsem si, že svoboda není zadarmo, ale že ji musíme chránit a pečovat o ni. Byl to proces, až v 35 letech to přišlo,“ popsala své vnímání demokratických hodnot Sarah Haváčová v rozhovoru pro Ptám se já.

„Narodila jsem se do svobodného Česka, tehdy ještě Československa, a pro mě to bylo něco automatického. Nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, jak je to strašně důležitá hodnota, kterou si musíme chránit. Až moje životní cesta přes různé dobrovolnické činnosti mě dovedla do Armády České republiky.“

Herečka, kterou televizní diváci znají například ze seriálů Zlatá labuť nebo Metoda Markovič: Hojer, se už v dříve zapojila do mnoha dobrovolnických a charitativních aktivit. Za covidu pomáhala pečovat o nemocné, podnikla i humanitární mise do Afriky a na Ukrajinu.

Do země zasažené ruskou agresí jezdí pomáhat stále. „Ukrajinci jsou za pomoc obrovsky vděční,“ prohlásila Haváčová, kterou právě cesty na Ukrajinu inspirovaly k tomu, že letos vstoupila do armády jako aktivní záloha. A to i se svojí mladší sestrou.

„To byla přímá reakce na setkání s vojáky v Sumské oblasti, se kterými jsem se bavila o tom, jak se cítí. A oni říkali: ‚My v první řadě bojujeme za své rodiny, za svoji vlast, za svobodu, za svoji zemi.‘ A já jsem si po návratu do Česka říkala: ‚Tak co já můžu dát svoji zemi než to, že nastoupím do zálohy.‘“

Jak je pro Sarah Haváčovou důležitá demokracie? Jak by podle ní mělo vypadat silné Česko? A proč věří, že se nevydáme slovenskou cestou?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 Vy jste se narodila v září 1990, takže jste jedna z těch, kdo už nezažil komunistickou totalitu před rokem 1989. Jak významný je pro vás 17. listopad? Máte ten svátek ráda? - Mám ho moc ráda. Kromě toho, že to je teda svátek studentstva a Den boje za svobodu a demokracii, tak to také vnímám coby herečka jako svátek umělců. Protože je pro mě naprosto fascinující, že autor divadelních her Václav Havel se po sametové revoluci stal naším prvním panem prezidentem. Nebo Michal Kocáb, student konzervatoře, hrál na varhany, velký bigbíťák se zasloužil o to, že sovětská vojska byla odejita z naší země.

1:30 Anebo třeba herec Jan Potměšil dokonce položil své zdraví za to, aby podpořil nástup demokracie. Bohužel měl autonehodu, ale proč ji měl, protože jezdil za lidmi, aby podpořil svobodu a demokracii. Takže i umělci se zasloužili o to, že se tady máme dneska hezky, že tady máme svobodu a demokracii. Umělci mají dar nebo možnost, že mají vliv, jsou slyšet. Tím pádem za to ale mají také odpovědnost. Protože důležité k tomu, že máme svobodu, je o svobodu odpovědně pečovat. Nejen umělci, každý z nás.

3:00 A v jaké fázi péče o svobodu podle vás teď jsme, jak to vidíte ve svém okolí? - V zásadě pečujeme a snažíme se, abychom nezapomínali na to, co to svoboda je. Protože jak jste na začátku řekla, tak jsem se narodila do svobodného Česka, nebo tehdy ještě Československa. A pro mě to bylo něco automatického. A nikdy jsem nad tím nepřemýšlela, jak je to strašně důležitá hodnota, kterou si musíme chránit. A až moje životní cesta přes různé dobrovolnické činnosti mě dovedla do Armády České republiky. Ale právě proto, že jsem si uvědomila, že svoboda není zadarmo, ale že ji musíme chránit a pečovat o ni. Ale musela jsem k tomu dozrát, dospět. Byl to proces, až v 35 letech to přišlo.

4:00 Z průzkumů nálad ve společnosti před volbami vyplývá, že přibývá lidí, kteří neberou demokracii jako nejvyšší hodnotu, dokonce ani svobodu neberou jako nejbližší hodnotu. Je poměrně velké procento lidí, kteří říkají, že třeba ten režim před rokem 1989 jim z různých důvodů vyhovoval více. Jak tohle sledujete? Neděsí vás to trochu? - Děsí, neděsí… spíš legrační. I v mém blízkém okolí, nebudu přesně jmenovat kdo, ale mně velmi blízký člověk říká, že za komunismu bylo lépe. A pak vidím, že jezdí na dovolenou do Dubaje. Tak mi to přijde úplně srandovní.

5:00 Ale ve svém okolí mám taky mimo jiné spoustu lidí, kteří si uvědomují, co to je svoboda a že ji musí chránit. A třeba do aktivních zálohy teď vstoupilo kolem mě pět lidí, které osobně znám, mimo jiné i z filmového prostředí. Právě proto, že chtějí chránit tyhle věci. Takže ano, asi přibývá procento lidí, kteří to vidí tak, že demokracie už není tak super. Ale myslím, že i stejnou měrou narůstá počet lidí, kteří chtějí chránit naši zemi.

6:00 Takže by se dalo říct, že jste taková vyslankyně aktivní zálohy Armády České republiky? - Ono to tak působí, ale je to nějaká moje přirozenost, že v tom vidím velký smysl. Nevnucuji to, ale za mnou chodí lidé, i mí přátelé, mí kolegové, ptají se, jaké to bylo. Tak s nimi sdílím svoji zkušenost z Vyškova. A pak se prostě stalo, že štáb jednoho seriálu, kde působím, se už rozhodl, že do toho jde se mnou. Takže tam mám řidičku, ženu z cateringu, pana osvětlovače - tihle lidé jdou také do zálohy. Takže je to super.

7:00 Ještě k 17. listopadu, než přejdeme k vašim dalším aktivitám. Vy jste letos jedna z řečnic, která bude vystupovat v rámci Koncertu pro budoucnost, těšíte se? Nebo jste nervózní? - Jsem nervózní, ale jsem za to hrozně moc vděčná. Považuji to za velkou věc a nechci to pokazit. Mám v hlavě krátkou řeč na téma odvaha k dobru. A že věřím v to, že dobro je v každém z nás a že my to dobro musíme podporovat. Abychom se nebáli být odvážní a abychom byli odvážní k tomu býti dobrými lidmi.

9:00 Jaký máte pocit, že si demokracie dnes stojí? Máme měsíc po volbách. Vyhrály dříve opoziční strany, které celou řadu institutů státu a řekněme i pilířů demokracie vnímají do velké míry jinak, než je vnímáno na jiné části politického spektra. Jak tohle sledujete? - Musíme si na to dávat pozor, aby ta svoboda nebyla okleštěna. Abychom o to, co už je vybudováno, nepřišli. A ideálně, abychom navázali na tu vybudovanou svobodu. Nemůžeme třeba oklešťovat neziskovky, to bychom se posunuli dozadu.

9:30 Vnímejme, co se děje, buďme pozorní. A v případě, že se nám něco bude jevit, že už je něco jinak, než má být, tak potom reagujme. Ale v tuhle chvíli všechno ještě dobré.

10:00 Třeba moje opravdu nejlepší kamarádka z dětství, jeden z nejbližších lidí, která mě zná prostě od narození, tak je na jiném politickém spektru než já. Což jsem vlastně zjistila po těchto volbách. Byla jsem z toho hrozně v šoku a hrozně mě to zasáhlo. Furt jsem nad tím přemýšlela, jak je to možné. A uvědomila jsem si, že v nás nechci to neporozumění prohlubovat. Sice volila tu stranu, což absolutně nechápu a jsem z toho smutná, ale je to jeden z lidí, které miluji a ona by se rozdala a všem pomáhá. Takže se člověk podle mě má zaměřit na to, co nás spojuje, na lidství v nás, na dobro člověku. A to prohlubovat a nepoukazovat na to, co je špatně. Protože inflace negativismu je velká. Tak to nepodporovat.

11:00 A co Slovensko, tam už je to špatné z vašeho pohledu? - To asi jo. - A tou cestou nejdeme? - Moc věřím a pevně v to doufám, že jsme na straně prozápadních hodnot. Že následující vláda se bude koordinovat a spolupracovat s našimi evropskými partnery z NATO a s EU. A věřím v to, že úplně nezahodí to, co už je vybudováno z předešlých dob a času. Věřím v to, že to není tak hrozné, jak se třeba na sociálních sítí někdy jeví.

13:00 Nová vláda ještě nenastoupila. Z kroků, které už vidíme a které třeba máme za sebou, je zvolení Tomia Okamury do čela Poslanecké sněmovny. A jeden z jeho prvních kroků, který v té roli učinil, bylo, že nechal sundat z budovy Poslanecké sněmovny ukrajinskou vlajku. Jak jste tohle sledovala jako dobrovolnice, která se snaží na Ukrajině pomáhat dlouhou dobu a která tam jezdí? - Poklepala jsem si na čelo, to mi přijde úplně špatně. Je to velmi špatně a je to trapné a hloupé. A každý z nás, kdo máme ukrajinskou vlajku, tak ji máme vyvěsit z okna. A vedle toho českou vlajku. Já se totiž taky cítím jako velký patriot a Češka. A miluju Česko a české občany, ale my nesmíme zapomínat na naše přátele nebo spojence v zahraničí. A myslet si, že když se budu jenom starat o své nejbližší okolí, že tím vybuduju silné Česko, je nesmysl. Protože nepřítel vzápětí kromě toho, že smete naše spojence, se potom pochopitelně dostane i k nám domů. Takže na to si musíme dávat pozor. A ano, když někdo udělá takové gesto, potom je nutně potřeba nahlas říct, že s tím nesouhlasím.

14:00 A jak podle vás vypadá silné Česko, když ne tak, že sundá ukrajinskou vlajku? - Vnímala bych silné Česko tak, že vyvěsím českou vlajku a ukrajinskou vlajku, případně ještě nějakou další vlajku. Ale silné Česko znamená, že budeme poukazovat na naše hrdiny, na odvážné lidi a na lidi, kteří jezdí pomáhat. My máme být na co hrdí, opravdu.

14:30 Česko silné je, ale pojďme o tom mluvit, pojďme to pojmenovávat. Čeští občané jsou v rámci Evropy na špici, co se týče pomoci Ukrajině. To je fantastické. A kromě toho, že umíme pomáhat Ukrajincům, umíme pomáhat i sami sobě, když jsou tornáda, když jsou povodně. Já věřím, že Češi jsou dobří.

15:00 A cítíte se na Ukrajině dobře, když tam jezdíte? Nejezdíte do klidných, hezkých míst. Pochopila jsem, že v reakci na návštěvu Sumského regionu jste přemýšlela o vstupu do aktivní zálohy Armády České republiky. - To byla přímá reakce na setkání s vojáky v Sumské oblasti, se kterými jsem se bavila o tom, jak se cítí. A oni říkali: my v první řadě bojujeme za své rodiny, za svoji vlast, za svobodu, za svoji zemi. Říkám: tak to je super. A po návratu do Česka jsem si říkala: tak co já můžu dát svoji zemi než to, že nastoupím do zálohy a potom především složím tu přísahu? Ta přísaha je neuvěřitelná, kdy člověk slibuje, že v rámci obrany své země je ochoten položit svůj život.

18:00 Je pro Ukrajince podstatná pomoc ze zahraničí? - Jsou za to obrovsky vděční. A jestli můžu využít toho, že jsem tady, tak jsem se před dvěma týdny vrátila z Chersonské oblasti a v tuhle chvíli tam máme jednu mariňáckou jednotku a sháníme suché Gore-Texy, protože bude zima. Takže kdyby nám nějaká firma nebo kdokoliv z dárců nebo dobrovolníků chtěl pomoci a podpořit mariňáckou jednotku nebo námořní pěchotu v Chersonské oblasti, tak sháním 21 Gore-Texů sucháčů, aby s tím mohli jít a bojovat a nebyla jim zima. Takže pokud chcete pomoci, napište mi na sociální sítě. Děkuju, že to tady můžu říct.

26:00 A jaké máte reakce za pomoc Ukrajině? - Rozhodně podpůrné. Ale musím se přiznat, že když mi chodí nějaké negativní komentáře na nějakou práci, co jsem odvedla, tak je mažu. Nenávistné komentáře prostě blokuju. Protože chci ochránit sama sebe a lidi, se kterými děláme takovou činnost. Lidi, které to nezajímá, si rádi kopnou. Ale aby přišli za mnou a řekli mi to face to face, to se mi nestalo. Aby mi někdo řekl: ty, „něco“ a plivl na mě, to se mi v reálném životě nestalo. Online ano, ale nikdo za mnou nedošel a neřekl mi: ty to děláš špatně.

27:30 Já to vnímám tak, že to dělám dobře. Ale proč? Protože to je taky s boží dopomocí. Já v tom nejsem sama, ale s Bohem a s lidmi kolem mě.

28:00 Vstupem do aktivní zálohy Armády České republiky jste se stala vojačkou, nebo ne? - Ano, jsem aktivní záloha. Nejsem profesionální voják či vojačka. Ale v únoru je další cvičení, na které se chystám a na které se těším. Já jsem svobodnice. Úplně ta nejnižší hodnost. Což je super, což je v pořádku, protože si člověk osahá bahýnko, trochu si čuchne k zemi a půjde dál. Takže, když mi to umožní práce, tak budu jezdit pravidelně na cvičení. Člověk, aby byl členem aktivní zálohy, musí odsloužit minimálně dva týdny v armádě. Což je hratelné.

30:00 A bylo to hodně náročné? - Pro mě to šlo, mě to moc bavilo. Pro někoho to mohlo být náročnější. Stávalo se pokaždé brzo ráno, 5:30. Jelo se až do večera. Stříleli jsme z krátké, z dlouhé zbraně a trénoval se hod granátem. Pro mě byla těžká disciplína dochvilnost, upravenost. S tím já bojuji, protože jsem rozevlátá herečka. Ale bylo to super. Protože ta disciplína je důležitá, dá se uplatnit potom i v reálném životě. A člověk poznal lidi, se kterými sdílí hodnoty. Najednou člověk vidí, že nás není málo, že to dobře dopadne.

32:00 Říkáte si, že by bylo dobré, kdyby se v nějaké třeba i redukované podobě vrátila základní vojenská služba? Je to z vašeho pohledu užitečné? - Já to cítím, že by to byl krok správným směrem. A za dobré považuji projít si aspoň základní průpravou. Kdybych teď měla být poslána do boje, to by nebylo úplně správně. Pořád jsem si ke všemu pouze čichla, ale minimálně už mám aspoň o ty čtyři týdny větší zkušenost, než jsem měla před srpnem tohoto roku. Prošli jsme třeba i první pomocí, to je taky důležité.

33:00 A v čem se teď osobně cítíte připravenější? Máte pocit, že byste věděla, co dělat? - Hlavně bych jednala. Neříkám, že bych okamžitě věděla, že něco budu dělat. Člověk dělá chyby. Ale jednala bych a nestáhla bych se dozadu. Kdybych třeba viděla, že je někde nějaká nehoda nebo třeba někdo postřelený, tak že bych hlavně v první řadě jednala. A to si myslím, že bychom měli jednat každý. Být aktivní, akční, nestát, zvednout zadek a jít vpřed. A já se cítím jistější v tom, že minimálně už teď vím, jak se drží zbraň. Já ji nechci jako použít, věřím, že nebudu nucena ji ve svém životě použít. Ale je to nějaká dovednost, schopnost, kterou jsem dříve neměla.