Článek
Banky jsou přecpané penězi, které nahromadily při záchraně ekonomik. Daní za pomoc v těžších časech bude pomalý růst, což už podle ekonoma Dominika Stroukala zažíváme.
Dříve si banky peníze půjčovaly mezi sebou. Která jich měla víc, půjčila bance, které jich měla méně. „Po roce 2008 banky jedou v módu přebytku likvidity. Díky procesu kvantitativního uvolňování po velké finanční krizi jsme se dostali do situace, kdy velká většina bank má likvidity dostatek a tu alokuje do různých investic,“ popisuje ekonom Dominik Stroukal novou realitu na trhu s úvěry v podcastu Ve vatě.
Laici říkají kvantitativnímu uvolňování tištění peněz, v Americe se používá termín helicopter money, v reálu jde o nástroj měnové politiky, kterým se centrální banky naučily „nakopávat“ ekonomiku. V praxi nakupují aktiva od komerčních bank, neposílají jim „vytištěné peníze“. Žádné nové peníze ve skutečnosti nevznikají. Místo toho centrální banka vytváří likviditu, kterou komerční banky drží na účtech rezerv u centrální banky.
Po pandemii covidu je v bankách těchto volných rezerv extrémní množství. „Během roku a půl jsme, když se bavíme o Americe, nahnali několikanásobně větší objem likvidity než během období po velké finanční krizi v letech 2009 až 2014,“ všímá si Jan Berka, který se se Stroukalem měnové politice věnuje v právě vydávané knize Trhy. Měnová politika pro nadšence a investory.
Dopady toho, že „banky sedí na hromadě peněz“, jak říká Dominik Stroukal, cítí i spotřebitelé. „Když člověk přijde do banky, vezme si úvěr, tak ho má. Dřív se stály fronty na banky, dneska banky stojí fronty na lidi. To je změna, kterou kvantitativní uvolnění přineslo.“
Česko na „japonské cestě“
Japonská ekonomika, která se dekády potácí v deflaci, se dokonce dostala do fáze, kdy si domácnosti ani firmy nechtějí nové úvěry brát.
„Domácnosti se radši oddlužovaly, než aby se zadlužovaly. Pokud to nedokáže nastartovat měnová ani fiskální politika, tak s tím nehnete. Podobnou věc vidíme třeba v Číně. Sazby jsou nízko, v bankovním sektoru je spoustu likvidity, ale domácnosti a firmy si nebudou brát úvěry. A když si je nebudou brát, tak ekonomiku nenakopnete,“ vysvětluje Jan Berka, šéfredaktor ekonomického webu Roklen 24.
To je podle Dominika Stroukala výhledově hrozba i pro českou ekonomiku. „Do japonského modelu se můžeme dostat i u nás. Nemyslím, že záporné nebo nulové úrokové sazby jsou pryč kvůli jedné inflační epizodě. Dlouhodobě, už jenom z populačních důvodů, budou mít sazby tendenci být nižší.“ Starší populace si v průměru logicky vezme úvěrů méně.
Ani banky už nepadají jako dřív
Přebytek likvidity v bankách má pozitivní i negativní dopady. Banky jsou mnohem odolnější než dřív. Podle Stroukala dokonce žijeme v „bernankeovském“ světě, kdy banky nesmí padat.
„V roce 2008 seděl v čele amerického Fed Ben Bernanke, dneska čerstvý nositel Nobelovy ceny za ekonomii, největší znalec velké hospodářské krize ze 30. let, který dodnes říká: ‚Banky by neměly padat.‘ Pádů se bojíme, banky musí být proto zacpané likviditou. To je dnešní modus operandi,“ říká Stroukal.
Evropu i Spojené státy – jako daň za kvantitativní uvolňování – čeká v příštích letech slabý ekonomický růst. „Jeden z nákladů kvantitativního uvolňování právě vidíme, všechno tak nějak zpomalí. V Evropě se to více než v Americe může navíc promítnout do vyššího zadlužení, jak jsme to hnali přes fiskál,“ řekl Stroukal s odkazem na vládní zadlužování.
Investor, který sleduje měnovou politiku, má na trzích výhodu. Na co přesně se dívat? Poslechněte si celý podcast nahoře v přehrávači.
Ve vatě.
Podcast novinářky Markéty Bidrmanové a jejích hostů z řad investorů a odborníků. Poslechněte si konkrétní rady na téma investic, inflace, úvěrů nebo hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené. Nový díl každý čtvrtek na Seznam Zprávách.
