Článek
Znáte to… Když vám v domácnosti opakovaně nevycházejí finance a dlouhodobě máte vyšší výdaje než příjmy, musíte něco změnit. A stejně jako současná ministryně financí Alena Schillerová z hnutí ANO máte v zásadě jen tři možnosti.
První: Zkusíte zvýšit své příjmy, abyste všechny své výdaje zaplatili. To se dá krátkodobě vyřešit třeba nějakou druhou prací či brigádou. Dlouhodobě snad nějakou rekvalifikací, tedy skokem za lépe placenou profesí, což ne vždy jde snadno.
Stát má jen jedny příjmy - daně, které vybírá od zaměstnanců, podnikatelů, firem, od lidí nakupujících skrz DPH a spotřební daně, nebo od vlastníků skrz daně majetkové. I stát může zkusit svou ekonomiku „rekvalifikovat“, tedy posunout k sofistikovanější produkci. Ta je dražší, takže se vybere i víc na daních.
Možnost vybírat víc Alena Schillerová vylučuje, neboť před volbami slíbila, že hnutí ANO nejenže nebude daně zvyšovat, ale dokonce některé ještě sníží.
Slyšeli jste tento týden Vlevo dole?
Návrh poslanců STAN na zákaz pití alkoholu pro poslance v průběhu jednání Sněmovny u některých zákonodárců narazí. Jednotné názory nepanují ani v hnutí ANO. Jak se zákonu přezdívá ve sněmovních kuloárech? Co se děje na nočních jednáních? A kdo to v minulosti s alkoholem přehnal?
Pak je tu možnost druhá: Lze snížit své nároky, tedy šetřit a škrtnout některé výdaje. To je samozřejmě těžké v domácnosti, kde veškeré příjmy sotva stačí na „složenky“. Tedy na bydlení (splátka hypotéky nebo nájem), energie, telefon, internet, pojištění… Jste rádi, když něco málo ušetříte na jídle nebo oblečení, ale nesoulad s příjmy a výdaji to zásadně neřeší.
V případě státu tuto možnost Alena Schillerová rovněž vylučuje, neboť před volbami slíbila, že hnutí ANO bude přidávat peníze všem těm, které předchozí Fialova vláda „okradla“.
Jestliže nechcete víc pracovat ani se uskrovnit, zbývá třetí varianta: Prostě si na další výdaje musíte půjčit. Proč ne… Jen když to přeženete, hrozí vám dluhová spirála, kdy staré dluhy splácíte novými půjčkami.
To hrozí, když máte hypotéku, půjčíte si na auto a pak si ještě vezmete nový telefon, televizi, pračku nebo dovolenou na splátky. Riskujete, že vám brzy na dveře zaklepe exekutor.
Ministryně Schillerová se toho nebojí, a proto vsadila na třetí cestu - vláda si na své vyšší výdaje bude více půjčovat. Aby to mohla udělat, musela si rozvázat ruce a uvolnit rozpočtová pravidla.
Argumentuje tím, že české veřejné finance jsou ve srovnání s většinou zemí EU docela v pořádku. Ostatní státy mají vyšší zadlužení i každoroční deficity, tak proč bychom taky nemohli jet na dluh?
Jenže to není dlouhodobé řešení. Už před deseti lety bylo jasné, že české perpetuum mobile spočívající v nízkých daních a bytelném i štědrém veřejnému sektoru nemůže fungovat donekonečna.
Pokud chceme například 14 krajů, 6250 obcí, 4300 základních škol, bezplatné školství i zdravotnictví, nemocnici se všemi odděleními v každém městě, ordinace na každém rohu, hodně policistů i hasičů, nadprůměrně placené učitele, pro seniory slušné penze i místa v pečovatelských domech, tak si zkrátka musíme připlatit.
Zachovávat tento status quo je strkání hlavy do písku, vždyť nejpozději v roce 2020 se všechno změnilo. Začalo to pandemií covidu, pokračovalo válkou na Ukrajině, energetickou krizí a aktuálně rostoucím geopolitickým napětím.
Ačkoliv se veřejné rozpočty potýkaly s tlakem, politici zareagovali v roce 2020 opačně a populisticky. Poslanci ANO, ODS a SPD tehdy prosadili snížení daní zaměstnancům z 21 na 15 procent. Státní rozpočet tak přišel minimálně o sto miliard korun ročně.
Od té doby tlak na státní kasu dál prudce roste. V první řadě kvůli demografii, kdy na jedné straně přibývají staří lidé, což zvyšuje náklady na důchodové zabezpečení, zdravotnictví a sociální služby. Na straně druhé ubývají mladí, ekonomicky aktivní lidé, kteří by do systému přispívali.
Do toho je nutné prudce zvyšovat výdaje na obranu kvůli zhoršující se globální bezpečnostní situaci. Zároveň chce vláda udržet vysoké tempo investic do zanedbané dopravní infrastruktury. Další nemalé peníze si vyžaduje nákladná transformace energetiky, jestliže se chceme zbavit závislosti na nevypočitatelných režimech.
Když k tomu všemu přičteme fakt, že celá ekonomika s postupující automatizací a digitalizací mění svou strukturu, pak musíme konstatovat, že současný daňový systém postavený převážně na významu lidské práce patří do pravěku.
Ostatně existuje mnoho odborných studií, jež navrhují změnit daňový systém. Například jedna se jmenuje Chytřejší daně, což je společný návrh reformy od PAQ Research, Centra veřejných financí a institutu IDEA. Nabízejí jiný daňový mix, například snížení zdanění práce a naopak zvýšení zdanění spotřeby a majetku.
Přání českého daňového poplatníka spočívá v nízkých daních a zároveň širokém veřejném sektoru, a to vše nejlépe s nulovým deficitem státního rozpočtu. Je to asi tak stejně splnitelné, jako když zákazníci německého Volkswagenu žádali auta s co největším výkonem a zároveň s co nejnižší spotřebou i emisemi. Aby to alespoň na papíře vyšlo, muselo se podvádět - a skončilo to aférou Dieselgate.
Může to s českými veřejnými financemi dopadnout jinak?
