Hlavní obsah

Vyhlídky pro PPF. Bez Kellnera nedává smysl, varuje Radovan Vávra

Rozhovor s bývalým ředitelem Komerční banky Radovanem Vávrou (Video: Markéta Bidrmanová)

 

Reklama

29. 3. 18:04

Z České Lípy až na vrchol českého byznysu. Petr Kellner, který v sobotu tragicky zemřel, vybudoval v PPF impérium, které nemá v Česku obdoby. „Neznal neúspěch. Byl to jeden hvězdný úspěch za druhým. 20 let,“ říká Radovan Vávra.

Článek

S nejbohatším Čechem se tehdy šéf Komerční banky Vávra seznámil v 90. letech, když Kellner konsolidoval svůj podíl v České pojišťovně. Její akvizici považuje Vávra za milník v Kellnerově expanzi. Už tam se podle exbankéře Vávry ukázal jeho talent pro byznys: „Do českého kapitalismu strašně brzo přinesl profesionalitu. Že lidé v bankách ovládají dneska riziko, že ve finančních institucích ovládají kvantitativní metody, je pochopitelné, je rok 2021. Ale on to přivedl do České pojišťovny v minulém století a byl v tom první.“

Právě v 90. letech, když Kellner konsolidoval svůj podíl v České pojišťovně, se s Radovanem Vávrou seznámili: „Česká pojišťovna byla vysmívaný otloukánek s prapodivným socialistickým logem. Panovala teze, že vše, co má v názvu ‚české‘, je špatně, že vše musí být kapitalistické a západní.“

PPF impérium působí s výjimkou Austrálie na všech kontinentech, má aktiva v hodnotě přes 44 miliard eur a je rozkročené přes telekomunikace, bankovnictví, nově i média. Každý podnik pojede podle Vávry jako dobře namazaný stroj dál, společná filozofie se ale ztratí: „Upřímně si myslím, že bez Petra Kellnera celá ta věc dohromady pro mě trochu nemá smysl. Čili není otázka, co bude s O2 a co bude se Škodovkou a co bude s dalšími byznysy, ty poběží dobře, ale budou společně? Já myslím, že ne,“ míní Radovan Vávra v rozhovoru, který si můžete pustit ve videu.

Máte nějakou osobní vzpomínku na Petra Kellnera?

Mám. My jsme se osobně potkali, když já jsem pracoval v Komerční bance a on konsolidoval svůj podíl v České pojišťovně. Jezdil k nám domů, vyprávěli jsme si o všem možném a byl to mimořádně inspirativní člověk.

Úmrtí Petra Kellnera

- O nehodě, při které Petr Kellner zahynul, více v tomto textu

- Portrét Petra Kellnera najdete v tomto článku

- Grafika: byznysové dědictví po Petru Kellnerovi - zde

- Jak na úmrtí reagují trhy, čtěte zde

Co se vám teda vybaví, když se řekne Petr Kellner?

Mně se kuriózně nevybaví ta obrovská suma peněz, kterou dokázal za život nashromáždit, laik a ani já jako profesionál si neumím 400 miliard korun představit na hromadě. Ale představím si vždycky tu obrovskou profesionalitu, kterou přinesl do českého kapitalismu strašně brzo. To, že lidé v bankách ovládají dneska riziko, to, že lidé ve finančních institucích ovládají kvantitativní metody, je pochopitelné. Je rok 2021. Ale on to přivedl do České pojišťovny v minulém století a byl v tom první.

Co bude jeho odchod znamenat pro český byznys? Budou tam probíhat teď nějaké přesuny?

Je to strašná rána. Laici nedokážou zhodnotit, jak strašná rána to pro český byznys je. Protože Petr Kellner měl policy pana Colomba, který jednou za rok vydal výročku s hezkou fotkou. A jinak ho veřejnost, myslím, příliš nevnímala. Ale on tím, že existoval, nejenomže inspiroval mladé lidi, ale vytvořil něco, co nám teď bude strašně chybět. Jako český národní šampion. Prostě byl tady člověk, za kterým jste mohla jít a říct: Hele, já tady mám tenhle biotechnologický výzkum, dej na to prachy. Hele, já tady mám tuhle novou formu léku na diabetes, dej na to prachy. Já nechci říct, že tady nejsou další ultrabohatí lidé a ultrabohatí investoři, ale v tom, jak on to dělal a jak to dělá nejbližší konkurence, já vidím nezhojitelnou ránu.

To, co se dnes ve finančnictví dělá běžně, on praktikoval už v 90. letech, říkáte. To byl jeho největší byznysový talent, vidět dopředu?

Jo. Já si myslím, že on pochopil, že jedna věc je dohodnout ten deal, to znamená získat tu firmu, zprivatizovat ji, ale pro spoustu lidí, kteří plnili noviny v 90. letech, to tím skončilo. Dneska žijí někde v Karibiku, mají se určitě dobře, ale pro ně ten ultimátní cíl bylo uchvátit ten pytel peněz. Kdežto pro něj to vždycky bylo: A co bude dál, co s tím budu dělat dál? A když se probírám tou rozmanitou řadou projektů, které má za sebou, já tam nevidím zřetelný neúspěch. Já tam vidím jeden hvězdný příběh za druhým. A to 20 let. Jo, našel bych neúspěchy v Rusku s pojišťovnou Ingostrach atd. Ale to jsou věci, které známe jen my profíci, ale ta celková bilance je omračujícím způsobem pozitivní.

Čím to je, že tam ten neúspěch není? Byl Kellner opatrný?

On byl člověk, který uměl delegovat a uměl se obklopit nejlepšími lidmi. A jeho nesmazatelné dědictví spočívá mimo jiné v tom, že nikdo z klientů jeho firem se nemusí obávat o svoji budoucnost. Ať už telekomunikační byznys, nebo finanční služby jsou řízené ultrakompetetivními lidmi, ultrainteligentními manažery. A ta jeho ztráta se na tom operačním aspektu firem naprosto neprojeví. Čili kdybych měl říct jednu větu, kromě toho, že měl omračující čich na peníze, a kromě toho, že opravdu měl neuvěřitelný investorský talent, tak byl ochoten věci delegovat na ty nejlepší lidi, které uměl najít.

Na začátku zbohatnutí Petra Kellnera byla kuponová privatizace. Co byl klíčový moment nebo klíčové momenty v další expanzi?

Ovládnutí České pojišťovny. Česká pojišťovna v tu dobu byla vysmívaný otloukánek, měla prapodivné socialistické logo. Lidé nevěděli, jaký je rozdíl mezi poštou, spořitelnou a pojišťovnou, všem se to motalo. A panovala teze, že všechno, co má v názvu „české“, tak je špatně a musí to teď být zahraniční a kapitalistické a západní. Je to něco podobného, co třeba zažil Český rozhlas. V 90. letech neměl úplně dobrou reputaci a každý poslouchal Evropu 2. A podívejte se dneska, spousta posluchačů se vrátila. A Petr Kellner tohle dokázal o 20 let dřív. Z bolševické strnulé, podvody smýkané, prapodivné firmy udělal famózní finanční instituci, za kterou dostal královsky zaplaceno. Takže jenom tohle by normálnímu manažerovi stačilo jako celoživotní mandát a šel by do důchodu. On ne.

Dokázal byste odhadnout, jaká atmosféra teď vládne v PPF? Pieta samozřejmě, ale k tomu nervozita? Zmatek?

Zmatek určitě ne. Věci běží manažersky tak, jak mají. Moje manželka by vám potvrdila, že já se neumím dojmout. Když se něco strašného v nejbližším okolí stane, tak moje první reakce je, že to řeším manažersky a pobrečím si za rok. Tak takhle to mají lidé v jednotlivých byznysech, které do světa PPF patří. Myslím si, že tam musel zavládnout pocit prázdnoty a zklamání. Nejde o to, že ti lidé by nevěděli, co dál. Vědí, samozřejmě, vědí. Ale jsou to chytří lidé a umí si dopočítat stejně jako já, že to, co tu obrovskou skupinu drželo pohromadě, byl právě Petr Kellner. A ta věc zmizela. Čili nikde není otázka, co bude s O2 a co bude se Škodovkou a co bude s dalšími byznysy, ty poběží dobře, ale budou společně? Já myslím, že ne.

A co rozjednané obchody? Ty poběží dál, jako by se nic nestalo?

V tom je bohužel kapitalismus a byznys chladně neúprosný a ohavný. Ano, poběží to dál. Na každém tom jednání si zavzpomínají, zamáčknou slzu, ale show must go on.

O kom Petr Kellner přemýšlel jako o svém nástupci? Vychovával si nějakého?

To vůbec netuším, protože tohle je interní informace skupiny. Určitě nikdo takový navenek neexistoval. Upřímně si myslím, že bez Petra Kellnera celá ta věc dohromady pro mě trochu nemá smysl.

On byl dominantním akcionářem PPF, ale nebyl jediný, jsou tam ještě Ladislav Bartoníček a Jiří Šmejc. Dokážete odhadnout, jestli impérium dostane jednu jedinou symbolickou hlavu, nebo ho třeba povede nějaká skupina? A jak rychle se to dozvíme?

Myslím, že se to dozvíme do 100 dní. Věc se má meritorně tak, že tu jsou nějací dědicové, předpokládejme, že je to rodina. Nikdo z členů rodiny nebyl byznysově viditelný tak, aby si řekl o vedení skupiny. Čili pravděpodobně nastoupí nějaký standardní systém svěřenského fondu. Ovšem v tomto případě skutečně svěřenského fondu. Předpokládám, že ten neuvěřitelný a nepochopitelný majetek musí obhospodařovat nějaká skupina právníků, auditorů, účetních pro blaho beneficientů. A během nějaké historické doby se tam bude muset někdo rozhodnout, co a jak dál.

Tady udělám odbočku a trochu zavzpomínám na podobné lidi, o které jsme přišli během nedávné doby. František Štěpánek, člověk, který nechal svůj nemazatelný otisk v české energetice a v těžkém průmyslu, nás opustil před rokem. A tam je situace velmi podobná. Martin Ulčák, to ještě není ani rok. A ta situace byla taky podobná. Takže já jako člověk téhle generace z toho mám opravdu pocit, který mě nutí k bilancování. V těch devadesátkách jsem si myslel, že máme povinnost si do 50 uhnat infarkt a při tom hromadění majetku hrdinně chcípnout a předat to „mladým“. A teď, když se to začíná dít, tak jsem z toho trochu smutný, musím říct.

(V pondělí PPF oznámila, že veškeré řízení převezme její akcionář Ladislav Bartoníček, pozn. red.).

Navážu jedním citátem od Petra Kellnera. Ten v roce 2007 Mladé frontě DNES řekl: „Jednou bych chtěl, aby se na PPF koukalo jako na firmu, která to někam dotáhla… Aby mohli být lidé pyšní, nejen ti z PPF.“ Povedlo se to?

Naprosto nepochybně, jmenujte mi nějakou jinou českou firmu.

Narážím spíš na v posledních měsících ne úplně pozitivní PR jeho společnosti Home Credit, která se specializuje na spotřebitelské půjčky, na splátky a kreditní karty. Nekazila Kellnerovu image?

Ne, mezi profíky určitě ne. Já na začátky Home Creditu vzpomínám se slzou v oku, protože já jsem tehdy byl viceprezident Citibank. Tehdejší management Home Creditu, když Home Credit byl nula, firma se zakládala, za námi přišel, jestli to budeme financovat. Každý jiný český podnikatel by tahal z pojišťovny prachy a tím by si odfinancoval začátek Home Creditu. Kellner to neudělal. Ten Kellner prostě řekl: Ne, ta věc musí fungovat sama o sobě, obejděte si tady banky, přátelé, a dohodněte se s nimi. To není firma, kterou by někde akvíroval, to není firma, kterou by privatizoval, to vybudovali z nuly, vybudovali to po vzoru obdobných firem kdekoliv po světě. A ta firma rozhodně není v ničem horší než její globální konkurence. To, že si někdo půjčí víc, než snese, takže to s ním často nedopadne dobře, to je prostě realita, ale to nesouvisí s tím věřitelem.

Často se přetřásají Kellnerovy vztahy s prezidentem Milošem Zemanem a jeho obchody právě v Číně a taky v Rusku. Zaznívají i interpretace, že kvůli Kellnerově byznysu se Česko stalo v určitých ohledech rukojmím Číny a Ruska. Jak se na to díváte?

Ruska naprosto ne. Tam ta historka skončila neslavně. Ukázalo se, že ruský systém podnikání je pro nás, lidi z východní Evropy, z Česka, prostě nestravitelný. Že by se Petrovi Kellnerovi dařilo dobře v Rusku a že by na to český daňový poplatník doplatil, to je nesmysl.

Říct, že v Číně může fungovat velká zahraniční firma bez podpory politiky, je naivní. A já neumím říct, jestli Česko, Pražský hrad, Ministerstvo zahraničí někdy udělalo víc, než by mělo, pro to, aby pomohlo byznysu PPF v Číně. To já nevím. Teoreticky to možné je, ale já to v tom byznysu necítím. Já nevidím tu daň nebo tu cenu, kterou bychom za to my čeští daňoví poplatníci měli zaplatit. Kdyby tady nějaká čínská firma dostala za korunu ČEZ, tak bych třeba řekl: A jo, to by mohlo být. Ale čínské investice do Česka spočívají v jednom fotbalovém klubu, v jednom pivovaru a v baráku na Příkopech. Takže to mi připadá spíš legrační.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené