Hlavní obsah

Bohatí a chudí v české fotbalové lize. Kolik kluby utrácejí a za co

Foto: Seznam Zprávy, Shutterstock.com

Nůžky mezi nejbohatšími a nejskromnějšími kluby ve fotbalové lize se roztahují. Třeba Dynamo České Budějovice se musí cítit v roli trpaslíka – její roční rozpočet by ve Slavii nestačil ani na pokrytí minimálního ročního příjmu její největší hvězdy, záložníka Tomáše Součka.

29. 11. 10:36

Svět tří nejbohatších klubů tuzemské fotbalové ligy, tedy Slavie, Sparty a Plzně, se ostatním vzdaluje kamsi do jiné galaxie. Když spočítáme, kolik zbývajících 13 klubů nejvyšší soutěže sežene na sezonu, dojdeme k částce, která je nižší než roční rozpočet pražské Slavie. Analýza redakce Seznam Zprávy vyčísluje, s jakými penězi jednotlivé kluby pracují.

Článek

Výší svého rozpočtu už pražská Slavia zcela bezpečně překonala hranici miliardy korun, podle naší analýzy ji překročí přinejmenším o 300 milionů.

Ani Spartě nebude říše devíti nul příliš vzdálena. V souladu s indiciemi, jež poskytl letenský klub, jsme vyhodnotili, že Sparta rozhodně nepůjde pod 800 milionů korun, vnímáme ale jako velmi pravděpodobné, že reálná výsledná suma bude patrně vyšší, a to dost možná i výrazně.

Ekonomicky třetí nejsilnější klub, tedy Viktoria Plzeň, by pak v tomto ročníku měla mít na útratu nejméně 450 milionů korun.

Ostatní kluby se vešly do intervalu od 45 milionů korun, to v případě Příbrami a Českých Budějovic, do 200 milionů, s nimiž pracuje Jablonec, který je tak z ostatních klubů velké trojce ekonomicky nejblíže.

Údaje u tří nejmovitějších klubů jsme doplnili znamínkem +. To značí, že uvedené hodnoty jsou spodní hranicí, pod kterou příslušný rozpočet dle našeho vyhodnocení rozhodně neklesne. K uvedeným částkám, u Slavie 1,3 miliardy, u Sparty 800 milionů a u Plzně 450 milionů, si v těchto třech případech přidejte ještě důležité slůvko „přinejmenším“. Mohou být totiž ještě vyšší. Proč?

Aktuální sezona 2019/20 stále ještě probíhá, z toho důvodu samozřejmě nelze zatím shromáždit žádná tvrdá data. Ta si v účetních uzávěrkách jednotlivých klubů budeme moci prostudovat až časem, nejdříve zhruba za rok.

Údaje, jež jsme vám právě nabídli, jsou proto logicky orientační. Přesto jsme se i v dané situaci snažili o co možná nejserióznější přístup k věci. Pracovali jsme v zásadě se dvěma hlavními datovými zdroji:

V první řadě jde o údaje, jež redakci Seznam Zprávy poskytly samy kluby. Část oddílů se rozhodla, že své údaje neodtajní, nebo pouze částečně. Tyto kluby jsme v infografice označili hvězdičkou. A pak jsme sáhli do jejich dosud posledních publikovaných výročních práv, obvykle mapujících sezonu 2017/18.

Z dat o kompletních výdajích klubu, které lze vyčíst z výkazu zisků a ztrát, jsme se pak při zohlednění některých aktuálních parametrů pokusili určit kvalifikovaný odhad výše aktuálního rozpočtu. Pro zjednodušení celé operace jsme přitom nezohledňovali jen položku Úpravy hodnot v provozní oblasti. A jak jsme tedy k výsledným hodnotám konkrétně došli?

Slavia: Souček, vyšší platy, vyšší bonusy

Slávistické výdaje dosáhly už před dvěma lety částky 1,1 miliardy korun.

Z ní jsme tedy vycházeli. Dále jsme vzali v potaz, že v aktuálním ročníku zatím Slavia utratila za přestupy hráčů o 80 milionů korun víc než před dvěma lety.

Podíl na bonusech od UEFA za účast a body uhrané v Lize mistrů, který bude vyplacen do kabiny, bude nejméně o 40 milionů vyšší než částka vyplacená před dvěma roky za Evropskou ligu. Kabina tehdy participovala vyšším procentem než dnes.

Popsané navýšení výdajů o 120 milionů (80+40) a skutečnost, že v mezidobí klub dramaticky vylepšil smlouvu kapitánu Tomáši Součkovi, nás dovedly ke konečnému údaji o výdajích Slavie v letošním roce. Navíc platy nových hráčů, například rumunského reprezentanta Stancia svou roli také sehrají. Nabyli jsme proto přesvědčení, že na méně než 1,3 miliardy korun v položce nákladů aktuální sezona Slavii vyjít nemůže. Spíše půjde o částku vyšší.

Důležité upozornění: Pro účely tohoto článku sledujeme výhradně výdajové, nákladové položky v účetnictví klubu, které lze interpretovat jako vše, co každý z klubů za rok utratí, tedy za jeho rozpočet. Nejde nám tu o vypočítávání obchodní bilance, do níž by samozřejmě patřily i příjmové položky, kterých má letos Slavia dostatek, za účast v Lize mistrů či prodej mladého reprezentanta Krále. Ale na to dojde zase jindy, dnes se věnujeme pouze rozpočtům a výdajům.

Sparta: koketování s miliardou

Pojďme ke Spartě. Ta výši svého aktuálního ročního rozpočtu neuvedla. Nabídla však indicie k jeho vypočítání. S tím, že její provozní náklady by se měly vejít do 200 milionů, náklady na ligový tým a osoby kolem něj plus další hráče pod smlouvami do dalších 400 milionů. K tomu náklady na provoz stadionu (70 milionů) a saldo z přestupů. Za ně v létě Sparta utratila 100 milionů korun. To by v úhrnu dávalo výsledek 770 milionů korun.

Do naší analýzy jsme tedy na základě těchto výpočtů, vycházejících z indicií od klubu, uvedli zaokrouhlenou sumu 800 milionů, ovšem s velkým znaménkem +, ve smyslu 800 milionů a výše.

Před dvěma lety totiž Sparta vykázala na nákladových položkách 1,377 miliardy korun. A i když se tehdy zrovna jednalo o velmi nákladnou éru působení italského trenéra Stramaccioniho, jeví se jako málo pravděpodobné, že by Sparta dokázala v průběhu dvou let stáhnout své výdaje zhruba na polovinu. Nebylo by pro nás překvapením, kdyby oficiální výsledky hospodaření v aktuální sezoně ukázaly opět hodnotu přesahující miliardu korun.

Plzeňské výkazy před dvěma lety zvěstovaly výdaje 640 milionů korun. Vzali jsme v potaz, že letos Plzeň kromě předkol nehraje Evropské poháry, nemá tedy tolik výdajů s cestováním a zejména nevyplácí hráčům pohárové prémie. Dospěli jsme k závěru, že pod 450 milionů se Plzeň ve výdajích nedostane, spíše půjde jako v předchozích případech o vyšší částku. Ale podobně jako u obou „S“ jsme zvolili variantu, která je podle nás nejnižší, o níž lze uvažovat. Spíš to bude víc.

U dalších klubů jsme pak postupovali víceméně analogicky.

Držitelé superplatů: Souček září, Kaya méně

Co analýza prozradila? Například skutečnost, že v případě Tomáše Součka, nejlépe placeného hráče Slavie, by roční rozpočty Českých Budějovic či Příbrami nestačily ani na dorovnání minima, jež Součkovi garantuje jeho smlouva s vršovickým klubem. (Pozor, neplést si s životním minimem, s ním si kapitán Slavie s jistotou příjmu 50 milionů korun ročně opravdu nemusí dělat starosti). Tím spíš, že v součtu s dalšími výkonnostními bonusy dorazí na jeho účet suma ještě mnohem zajímavější.

Zatímco Souček patří prakticky ve všech zápasech k hlavním oporám Slavie, chlapík, který je spolu s ním nejlépe placeným hráčem ligy, tedy sparťanský stoper Semih Kaya, je důkazem faktu, že peníze investované do hráčů někdy nemusí přinést efekt v očekávané přímé úměře.

A vznikají tak leckdy i bizarní situace jako v nedávném utkání Sparty s Českými Budějovicemi (3:3). Divokému vývoji skóre napomohla i Kayova minela, která hostům umožnila snadný nájezd až k brance a jeden z gólů. Spartě v tu chvíli, a ne poprvé v sezoně, selhal obránce s platem přinejmenším 3,5 milionu korun měsíčně. Bez bonusů a prémií to dá tureckému obránci přinejmenším 42 milionů korun. A opět platí, že zhruba stejnou částku mají Českobudějovičtí na veškeré příjmy svých hráčů a provoz klubu na celý rok.

Přestupy a příjmy hráčů jsou rozhodující položkou všech klubových rozpočtů. I z uvedených příkladů je zřejmé, že rozdíl v podmínkách, jež svým plejerům nabízí špička, je ve srovnání s většinou ostatních klubů opravdu diametrální.

Základní plat: 250 tisíc

Vždyť nástupní základní plat mladé posily ve Slavii začíná na úrovni 250 000 korun, což je o plných sto tisíc korun víc, než kolik na své výplatnici najde kupříkladu nejlépe honorovaný kmenový hráč Zlína.

Zatímco v kádrech Sparty a Slavie najdeme i hráče, jež pobírají měsíční základní platy až v řádu několika milionů korun, v Plzni ani nikde jinde nemá částku se šesti nulami ve smlouvě už žádný další hráč. Ale zato jsou ještě všude k dispozici atraktivní výkonnostní bonusy či cílové prémie.

Podstatným faktorem, ve kterém se kluby výrazně liší, je odpověď na otázku, kolik profesionálních fotbalistů vlastně živí.

Například Sparta drží pod profesionální smlouvou 81 fotbalistů a navíc i 29 žen či dívek v kopačkách. Sparta uvádí, že její roční náklady na A-tým, realizační tým a další hráče pod profesionální smlouvou ji v této sezoně vyjdou zhruba na 400 milionů korun. Což by bylo asi o 90 milionů méně, než Sparta v této položce publikovala před dvěma lety, v éře stramaccionovské.

Ne všichni hráči pod profesionální smlouvou samozřejmě působí v ligových A-týmech. Najdeme je v mužstvech mládežnických, v B-týmech nebo na hostováních. Tam někdy přebírá financování hráče klub, který si ho půjčil, někdy zůstává plátcem klub kmenový, jindy se o to v nějakém poměru dělí, záleží na každém konkrétním ujednání.

Například Teplice registrují 39 profesionálních smluv, Bohemians mají takto podchyceno jen 28 hráčů.

Provoz Ďolíčku se Bohemce prodraží

U Bohemians se ostatně na chvíli zastavme. Jejich fanoušky možná překvapila informace, že klub v sezoně pracuje s relativně vysokým budgetem 91 milionů korun. Potíž je v tom, že jen 37 milionů korun může disponovat směrem k ligovému A-týmu.

Vysoký rozdíl 54 milionů vysvětluje šéf klubu Dariusz Jakabowicz skutečností, že klub má v plné režii náklady na údržbu stadionu v Ďolíčku. A k tomu nájem, který platí majiteli stadionu, tedy hlavnímu městu Praha. Právě způsob, jakým mají kluby s představiteli jejich měst nastavenou spolupráci, pokud jsou právě municipality majiteli stadionu, hraje pro ekonomiku řady klubů dost významnou roli.

Sparta, která hrává vlastně na svém stadionu, napsaném na dceřinou firmu ACS Properties, uvádí, že ji vše spojené s letenským stadionem přijde v této sezoně na 70 milionů korun.

V každém klubu je také trochu jinak nastaven model napojení na mládežnické týmy, vzhledem k tomu by případná srovnávání v této oblasti byla poněkud nepřehledná až zavádějící.

Nákladnou položkou, jejíž finanční objemy vás možná překvapí, jsou pro každý klub náklady na registrované zprostředkovatele, ve starší, ale užívanější terminologii hráčské agenty. Kluby jim platí provize z přestupů či prodlužování smluv jejich klientů. Fotbalová asociace ČR vždy jednou ročně publikuje přehled, z něhož sice není patrné, kolik vydělaly jednotlivé agentury, zato se tu dozvíme, kolik jim platí kluby:

Masivnější rozpočet samozřejmě umožňuje velkým klubům nabídnout svým hráčům vedle vysokých příjmů i větší komfort a podmínky pro sportovní přípravu.

Pěkný ilustrativní případ se nabídl letos koncem září. Viktorii Plzeň se nakupil zápasový program a před důležitým nedělním duelem proti Spartě ji navíc los domácího poháru poslal ke středečnímu utkání do Hlučína. Do města, které leží až za Ostravou, u polských hranic.

Aby minimalizovali únavu z cestování, která by tým mohla oslabit, rozhodli se Západočeši využít k cestě do Hlučína vzdušnou přepravu. Charterový let je přemístil z Prahy na letiště Ostrava-Mošnov. A domů se po utkání cestovalo opačným směrem právě tak. Řeknete si: drobnost. Ale za méně než 200 000 korun ji rozhodně nepořídíte.

Suma to sice není pro žádný z klubů nijak likvidační, ale je obtížné představit si, že by menší kluby jako třeba Karviná či Opava o takovém luxusu vůbec kdy uvažovaly, byť by je k tomu geografická poloha jejich sídel může vybízet. Ale k zápasům jezdí vlakem či autobusem. Létání v oblacích si nemohou dovolit.

Mimochodem, Opava z úsporných důvodů nepoletí v zimě ani na zahraniční soustředění do žádné země s příznivějším klimatem. Svůj tréninkový kemp rozbije v Uherském Brodě.

V Karviné ještě rozhodnutí o zimní přípravě nepadlo, všechny ostatní kluby za sluníčkem a lepšími trávníky odcestují. Z interaktivní mapky si uděláte lepší přehled o tom, kdo kam zamíří. Stačí přes mapičku u vyznačených zemí přejet myší:

Většina českých klubů míří do Turecka, kupříkladu Baník Ostrava si užije soustředění na Maltě, které si vybojoval jako cenu za úspěch na loňském zimním turnaji Tipsport Cup.

Čtyřlístek ekonomicky nejsilnějších, nakonec i včetně Jablonce, dává přednost možnosti rozehrát se ve Španělsku, Slavia zamíří též do Portugalska. To jsou na pobyt o něco nákladnější destinace, než zmíněné Turecko, Malta, Kypr či Slovinsko, kam odjíždí chudší konkurence.

I úroveň hotelů, které si vybírá silná trojka, bývá vyšší než standard, s nímž se spokojí ostatní. V létě jezdívá většina týmů do Rakouska. Třeba Bohemians, které dva zahraniční kempy do roka přijdou na 1,5 milionu korun. Ve Slovácku počítají s tím, že se náklady na jejich přípravy ve Slovinsku, Chorvatsku a Turecku vejdou do rozmezí 1–2 miliony.

Oproti tomu Sparta počítá na letní přípravu v Rakousku 1,5 milionu, na zimní ve Španělsku pak 2 miliony, v součtu tedy 3,5 milionu korun.

Široké realizační týmy? Užitečné, ale pro většinu drahé

Důležitý je i počet osob, který se o fotbalisty nejen na soustředěních, ale zejména v průběhu sezony stará. Tady lze vystopovat opravdu zásadní rozdíly mezi bohatšími a chudšími kluby.

Tak například ve slávistickém realizačním týmu najdeme 21 osob: vedle trenéra a 3 asistentů jsou tu i 2 trenéři gólmanů, 2 kondiční trenéři, dále vedoucí mužstva, 3 fyzioterapeuti, 2 maséři, 2 kustodi, videoanalytik, 3 lékaři a akupunkturista.

Zdá se vám to příliš? Pak vězte, že třeba Bayern Mnichov uvádí na svém webu 32 členů realizačního týmu.

Větší počet fyzioterapeutů či třeba kondičních trenérů je ve velkých klubech, kde pracují s výrazně širšími kádry, než je v kraji běžně zvykem, nutností. Péči potřebují všichni. A například Slavia má i na cestách pohárovou Evropou zažitý režim, kdy se až 25 hráčů, které s sebou vozívá, střídá na 8 masážních lehátkách, přičemž každé z nich má samozřejmě svou obsluhu. A všechno proběhne svižně, bez dlouhých prodlev a čekání. I tyhle zdánlivé detaily dovytvářejí celek.

Filozofii košatých realizačních týmů přinesl do evropského fotbalu Jürgen Klinsmann, který tento model odpozoroval za oceánem, v týmech amerického fotbalu. Coby trenér německé reprezentace pak Klinsmann využíval služeb řady expertů na pohybový aparát, jejich analýzy dávaly hráčům návod, jakými cvičeními posilovat či zpevňovat partie, které to potřebovaly, ať už z důvodů zdravotních nebo výkonnostních.

Do Čech vlastně přinesl tento model Ital Andrea Stramaccioni. Ten už ve Spartě nepracuje, nicméně její realizační tým teď čítá 18 osob, plzeňský 14 lidí. Jinde jsou tyto počty nižší. Například SFC Opava si vystačí pouze s 9 členy realizačního týmu.

Velký rozdíl mezi českými kluby je i v tom, kolik osob zaměstnávají nebo je najímají coby živnostníky.

Pro Spartu pracuje v posledních letech celkem 60 osob na plný pracovní úvazek, pro Viktorii Plzeň 50. Namátkou v Jablonci už se ale o chod klubu stará jen 15 lidí, v Českých Budějovicích pak 7 zaměstnanců na hlavní pracovní poměr, z toho 2 údržbáři.

Málokde si také mohou dovolit osoby placené za to, že pro klub vyhledávají, takzvaně skautují talenty nebo vyhlédnuté posily. Ve Spartě pracují čtyři členi ve složení Jiří Rosický, Michal Zach, Radoslav Kováč a Václav Černý. Slavia kombinuje klasický skauting s datovým, počítačovým od firmy 11Hacks.

A kde se všechny ty peníze berou? Bohaté kluby plní své rozpočty zejména příjmy z evropských pohárů, z kapes svých movitých vlastníků, z velkých transferů.

Rozevírající se nůžky mezi bohatými a těmi chudšími v národních ligách není v evropském měřítku žádné unikum, kupříkladu ve španělské lize pracuje nejbohatší FC Barcelona s 27× větším rozpočtem než Valladolid.

Pro srovnání: Slavia v sezoně roztočí nejméně 29× vyšší objem finančních prostředků nežli Příbram či Dynamo České Budějovice.

Doporučené